Natalie Jenner - Spolek Jane Austenové

Originální název: The Jane Austen Society
Rok vydání: 2020
Český překlad:2021

Knihy tohoto poklidného žánru nejsou úplně můj styl a tuto, kterou jsem dostala od Dobrovského, jsem hodně dlouho odkládala. Navíc teď s překvapením zjišťuji, že má ještě druhý díl, ale patrně s novými postavami a novým příběhem, takže to není tak úplně "díl" a určitě po něm nebudu pátrat. Na druhou stranu i musím přiznat, že mě kniha nezklamala, naopak zabavila a celkem příjemně hřála.

Kromě pár úvodních se většina knihy odehrává krátce po druhé světové válce ve vesnici Chawton v Anglii, kde kdysi nějakou dobu žila Jane Austenová. Tam teď žije mimo jiné mladá vdova, venkovský lékař, bystrá služka, uzavřený farmář, schopný právník, potomek příbuzných Austenové a objeví se tam i filmová hvězda. Každý z nich je úplně jiný, každý si nese jiné trauma, ať už spojené s válkou nebo ještě z doby před ní. Všichni ale postupně zjistí, že mají stejnou vášeň – lásku pro romány Jane Austenové.

Ta je právě spojí, když jeden z nich přijde se zajímavým nápadem, založit spolek Jane Austenové a skutečné muzeum, kde by mohli turisté, kteří do Chawtonu občas přijdou, doopravdy něco vidět. Však po vesnici se dá najít hromada starožitností, včetně některých patřících Jane, Knightovi stále vlastní panství kde Jane bydlela, i s ohromnou knihovnou se spoustou vzácných výtisků a pár pokladů přímo z rukou Jane, a zkrátka by chtěli zachovat její dědictví. Což jim do žil vlije nový život. Jenže to samozřejmě nejde tak hladce. Panství se potýká s finančními problémy, pan Knight se rozhodl uškodit svému poslednímu dítěti, dceři Frances, i ve své poslední hodince a vše odkázal vzdáleným příbuzným, jimž na nějaké Austenové nesejde, zato na rychlých penězích ano, a není to jenom spolek, co může ztroskotat dřív, než pořádně začne. Protože pokud si jeho členové konečně neuspořádají svůj život a své vztahy a nepřiznají nahlas spoustu věcí, jaké se dosud obávali vyslovit, mohlo by se rozpadnout všechno.

Možná by nebylo ani od věci znát také předem nějaké dílo Jane Austenové, přičemž já žádné nečetla. Ale nejspíš to nevadilo. Nestalo se, co někdy provádějí autoři – uvést odkaz nebo citát jiného díla a tím skončit, čtenář ať si to sám dohledá. Autorka naopak vždycky vysvětlovala, proč to zmiňuje, jak to myslí, uváděla v dialozích celé citace či narážky a její postavy o nich většinou ještě dál debatovaly. Takže vše snadno chápal i ten, kdo Austenovou nezná. Vlastně ji díky ní trochu poznal. Skrze diskuze postav a jejich nadšení pro její dílo a život o ní hodně prozradili. K tomu se autorka asi snažila výrazně přiblížit i atmosféru jejím dílům, napsat vlastní knihu podobného ladění. Nedokážu posoudit, zda se jí to povedlo, ale ten pokus se mi líbí. 

Je totiž naprosto odpočinková, nejde o nic velkého, jen o "malé" osudy pár lidí. A pokud už dojde k něčemu většímu, jako je smrt manžela a potrat Adeline nebo smrt otce Frances, není to vůbec na popředí, děj neprožívá přímo ty okamžiky, soustředí se pak na následky a jejich dlouhodobější pocity. Všechny postavy jsou k tomu milé, sympatické, pokud to nemají být vyloženě zlí lidé (takoví tam ani nejsou nebo jen velmi okrajově, třeba jeden predátorský hollywoodský producent a zčásti na zisk orientovaný snoubenec Mimi). Jsou to obyčejní lidé v trošku zromantizovaném prostředí, mají své problémy, chyby, nešikovně, až hloupě místy tančí kolem věcí, které by mohly změnit, ale nemají k tomu odvahu, anebo dochází k nerozumění. Až je svede dohromady jeden společný zájem. Vše v atmosféře vydávající pocit tepla, pitoresknosti a toho, že když se odhlédne od reálného období a reálné ekonomické situace tehdejší doby, čtenář by se tam klidně zabydlel mezi nimi. 

I konec proto vyznívá cukrově, dobré postavy dostaly svůj happyend, "proradný" podnikatel až přehnaný "trest", trochu starosvětsky klasické. Ovšem perfektně do všeho sedí. Však o vyřešení osobních situací díky lásce k Austenové byla kniha primárně. Vlastně přišla jen jedna větší "vážnější" zápletka, když v dědickém řízení hrozila ztráta domu, jenž spolek potřeboval, a z toho se rozvinulo pár pokusů o manipulace. I to bylo nicméně spíš jen naznačené, stále držené hodně na uzdě. 

Trochu mě akorát mátlo, v jakém stavu měla být Frances. Na začátku ve mně text vyvolal dojem, že trpí nějakou nemocí, sice čtyřicátnice, avšak na prahu neschopnosti fungovat. Pak najednou byla v naprostém pořádku, chodila po vesnici i do města, žádný zdravotní problém, jen pasivnější a odevzdaná osudu. Už nic nenaznačovalo, jak by měla být schopná sotva vyjít ven, jak tvrdily některé postavy na začátku. Ale to je asi jediná výtka.

Mé hodnocení: