Originální název: Fangirl
Rok vydání: 2013
Český překlad: 2015
Tato knížka by se mohla líbit komukoli, kdo si prošel fanouškovským šílením, tvořením fanfikcí (zejména slash) a ztrácením se ve fantastických světech, aby nakonec musel uchopit ten skutečný svět dospělosti a nějak je skloubit dohromady. Popisuje to zábavným způsobem bez velkých sázek, ale o to bližším.
Cath je totiž společensky neohrabaná, velice úzkostná, zaryté fanynky jsou pro mnoho lidí divné i bez toho, sama sebou je jen tehdy, když se nemusí nikomu dívat do očí a když pro tisíce fanoušků publikuje své fanpovídky, zejména aktuální velké dílo Nedej se. A teď má čelit děsivé spolubydlící od rány, zástupu jejích kluků, společným úkolům tvůrčího psaní, jehož profesorka fanfikce rozhodně neuznává, nepovšimnuté pozornosti, tlaku na známky a dokončení fanfikce do vydání posledního dílu kouzelnické ságy. Navíc si matka po letech vzpomněla, že existují. Mohla by to všechno vzdát, nechat se porazit děsem a utéct zpátky domů, jak má občas nakročeno. Nebo se vzchopit a nedat se sama - nenechat se semlít novým životem, vyrovnat se s tím, že nemusí být úplně ke škodě, když se lidé a jejich priority mění.
Každý, kdo začínal na internetu v nějakém fandomu, se s tím částečně dokáže pěkně sžít. Každý, kdo kdy psal fanfikce a měl s nimi alespoň nějaký úspěch. Každý, kdo se někdy ztratil ve fiktivním universu a bral ho příliš vážně. Zvlášť v pubertě, kdy všechno působí příliš vážně. Asi pro každého takového je to výborná kniha, promlouvá k němu, přináší vzpomínky, v něčem se tam najde. Ovšem Cath zachází ještě o kus dál, protože není jen stydlivý pisálek s merchem všude kolem, ale velice společensky ochromená a Simon Snow pro ni není jen záliba, útěk, ale paralelní život, protože neumí žít ten skutečný, k čemuž ani doma neměla zrovna moc zázemí. Tudíž sledovat její začátky na vysoké částečně působilo velice známě a zároveň natolik ujetě, až jsem se mohla ušklíbat. Prostě Cath na tom byla ještě mnohem hůř než já, tak mě to bavilo číst. Smířit se například s přežíváním na sušenkách jen proto, abych nemusela sama do neznámé jídelny, by bylo absurdní i pro můj prvákový stav vesničanky poprvé v opravdovém městě.
K tomu byly všechny postavy velmi dobře sepsané, postupně rozvíjené, dost reálné, všechny jsem si dokázala živě představit vedle sebe, a každá byla svá, jiná. Bavila mě drsná, přímá Reagan, z níž se vyklubala velmi užitečná kamarádka. Usměvavý Levi, který překvapil, když to byl on a ne zcela zjevný Nick, z koho se stal hlavní romantický zájem. Wren a její vlastní problémy, když na rozdíl od Cath, která se pokusila s vysokou bojovat původně ještě větším uzavřením, nezvládla nově nabytou svobodu a z toho vzešlý úplně nový konflikt, s nímž si neuměly poradit. A vlastně i jediná opravdu negativní postava, matka Cath a Wren - velmi nepříjemná žena, ovšem i u ní šlo porozumět, proč se chová zrovna takhle.
Zaujaly mě i úryvky z onoho Simona Snowa vložené vždy mezi kapitolami. Respektive někdy to byl úryvek z "reálného" Simona a někdy z Cathiných fanfikcí. Protože to byl na první pohled extrémně přiblblý Harry Potter s Harrym a Dracem v popředí, a to tak absurdně, úmyslně přiznaně, že jsem se tomu musela smát. Sice jsou to kapitoly rozházené v různém pořadí a ze sedmi fiktivních knih, nicméně i tak pochopíte základní kostru Simonova příběhu a je to fakt praštěný. Včetně jeho verze Voldemorta. Tedy Zlořáda Pletichy (původní Humdrum zase tak absurdně nezní, překlad ujetost ještě vytočil). A u těch fanfikce verzí zase každý, kdo je někdy psal, okamžitě věděl, která bije, viděl, že i autorka knihy je zkušená pisatelka fanfikcí, zkrátka přesně chápal, co se děje a jak to vzniká.
Na druhou stranu tím vůbec nechci knihu označit za komedii. Je odlehčená, o ničem vážném, jednoduše vstup Wren a hlavně Cath do dospělosti a s tím související přerovnání priorit, zájmů a plánů na budoucnost, objevování nové cesty. Není to životní drama. Jenže humor se skrývá spíš mezi řádky a v náhledu toho, kdo už touhle etapou prošel. Protože samotný děj je o procházení běžnými lidskými konflikty, s rodinou, přáteli i sebou samým, o zvládání nových výzev, přičemž některé jsou zdánlivě méně vážné (rozhodnout, jestli Cath splní předmět tvůrčího psaní nebo nad originální tvorbou zlomí hůl, když jí to tak nejde, Nickovo přisvojení si společné práce, nedorozumění o vztazích Levi x Reagan x Cath) a některé dost zásadní (otcovy záchvaty, znovuobjevení matky, Wrenin problém s alkoholem, úvahy o pokračování ve studiu). Akorát všechny jsou sepsané realisticky, odpovídají věku a ne/zkušenostem hlavních postav a hlavně se vždycky nakonec nějak vyřeší. Nic nekončí žádnými dramatickými zvraty. Zábavná oddechovka pro každého, kdo slyší "fanfikce" a "už ví".
Žádné komentáře:
Okomentovat