Originální název: Miała umrzeć
Rok vydání: 2020
Český překlad: 2023
Od této autorky už jsem četla jeden záhadný thriller, který se mi celkem líbil. Tento také nebyl špatný, akorát trochu uondanější. Premisa zaujala, ale trvalo se začíst, část by možná šla úplně vypustit a odhalení dávného vraha nebylo úplně ono. Což je škoda, protože to činí knihu celkem zapomenutelnou.
V roce 2019 se v dětství osiřelá Lena také docela trápí. Má silné úzkosti, nikdy se jí nedařilo dát život do pořádku, najít se. Až potkala starého člověka v kostýmu klauna, který ji znal v době, na niž si nevzpomíná. Jenže než se s ním mohla znovu sejít a zjistit víc, byl zavražděn. Ba co hůř, když konfrontuje svou tetu, u níž vyrůstala, dozví se, že ta se vedle naprosté absence lásky rozhodla také jí nikdy neříct pravdu o její minulosti, aby se nemusela vypořádávat se zapomenutým traumatem. Lena tak začne na vlastní pěst hledat, kým doopravdy je, odhalovat drobné dílky podivné skládačky, odkrývat nánosy lží a odhalovat, kolik lidí vlastně zaplatilo za dvacet let starou Adinu hru a rodičovský nezájem. A také to, že ona měla být jedním z nich.
Kniha je tak rozdělena do dvou období a kapitoly se víceméně střídají - devadesátky a rok 2019. Od začátku je přitom jasné, že se Leny blízce týká cokoli, co se rozehrálo v devadesátkách, navodí pocit, jestli by nemohla být Adou, potom asi každému dřív, než to prozradí, dojde, že je Nelou. A mně se líbilo postupně s dějem odhalovat, co se tehdy stalo, jak to celé bylo, kdo a proč vraždil, do čeho se Ada zapletla, zkoumat minulost. Zvlášť, když se Lena musela snažit složit vše ze střípků a lží. Zejména přístup její tety věci zhoršoval a dost mě naštvala, byť bylo pochopitelné, proč tak jedná. Vysvětlit, proč byla chladná a minimálně na pokraji emocionálního týrání, se rozhodně povedlo, aniž by ji to mohlo jakkoli omlouvat. To je u postav důležité.
S těmi si autorka vůbec celkově poradila. Pokud měly být otravné nebo rozčilovat svými volbami, i tak čtenář věděl, proč to tak je, naopak pokud měly být hodné nebo aspoň přístupné, nešlo o nic nereálně přehnaného. A že tady rozhodně bylo s čím si vyhrát. Život Ady a malé Nely byl hrozný, jejich rodiče neměli žádný zájem, jen problémy sami se sebou, špatná parta, násilí, drogy, snaha se o Nelu postarat, ačkoli k tomu Ada nemohla mít doopravdy možnost. V současnosti zase neochota a přetrvávající "hajzlovství" starých hráčů až do takové míry, že se Lena může snadno ocitnout v ohrožení života, ač ještě ani neví proč. Vše vykreslovalo mizerný obrázek, jehož depresivní podtón jen podpořilo vědomí, jak takhle žije stále spousta dětí. Zkrátka vykreslit prostředí, postavy, ladění, to autorce perfektně šlo.
Na druhou stranu se to nepodařilo s dějem. Kniha na mě působila hrozně nerovnoměrně. Místy jsem chtěla číst dál a dál, místy mě to nebavilo, místy jsem se ztrácela, místy jsem chytila zajímavý náznak s různou měrou využitého potenciálu, místy text působil ne nejlépe zpracovaně, trochu chaoticky. Možná i poněkud nedotaženě? Nebo to není správný výraz, ale něco mi hlavně v záběru chybí. Nepřišel pocit zadostiučinění, dost dobrého důvodu, proč tuhle knihu číst, nebyla uspokojivá. Vrah, jenž se nakonec pokusil "dokončit práci", měl důvod, byl spojený s historií Leniny rodiny, ale zároveň pořád trochu moc náhoda. Jeho odhalení spíš vyvolalo reakci "o tohle šlo? Škoda" než uspokojení, jak všechno narativně a beletristicky zapadá, byť zapadlo logicky. Proto ani nemám, o co víc ke knize říct. Jak jsem psala v úvodu, je natolik zapomenutelná, že... pokud bylo něco víc, zapomněla jsem to.
Žádné komentáře:
Okomentovat