Tuto knihu jsem poprvé četla někdy na začátku vysoké, když jsem Kinga objevila, viděla jsem i filmovou verzi, ale skoro nic si z ní nepamatovala, tak jsem se do ní pustila znovu. Není divu, je to další příklad zajímavého, lákavého nápadu s příšerně rozkecaným úvodem, než to chytne spád. Proto je mé hodnocení spíš mezi zaujetím a průměrem.
Na druhou stranu společenská hierarchie a nepružný sociální systém nejsou to jediné, co kolem Smějící se Sáry číhá. I když s tím vlastně úzce souvisí. Mike má ve Smějící se Sáře podivné noční můry, něco ho neustále sleduje, klepe do obložení, cinká na zvonek, ozývá se dětský pláč nebo naopak hrubý smích, magnety na lednici samy tvoří slova. Mike cítí přítomnost, která rozhodně není z tohoto světa. Co je ale nejvíc matoucí, někdy jako by mu pomáhala a někdy jako by se ho snažila vyděsit. Je to jeho žena a snaží se mu něco říct? Je to někdo jiný, kdo v chatě zemřel? Nebo něco děsivějšího? A jak s tím souvisí jeho nikdy nenarozené dítě, řada nešťastných konců některých dětí v městečku a malá Kyra? A proč všechna jejich jména začínala na K? To musí Mike vedle problémů s Mattie a ďábelským Devorem rozplést. Nebo by sám mohl pohořet proti nepříteli, jehož ani nevidí a jenž sahá do drastické historie jezera a k sérii velmi špatných rozhodnutí.
Začátek tedy velmi silně a dobře popsal žal těsně po smrti životního partnera. Skvěle navodil Mikovo rozpoložení. Ovšem jen aby se rozpliznul a zase velmi rychle znechutil. Mike totiž pětinu knihy procházel depresí, nočními můrami a kromě jediné divné události, jedné specifické noční můry, se vůbec nic nedělo. Brodil se zoufalstvím, spisovatelským blokem, lží, kterou krmil vydavatele a agenta, pak se připravoval na odjezd do Smějící se Sáry a většina vůbec nebyla nutná. King své úvody často protahuje, zejména ve starších dílech jsou hodně dlouhé, ale tady snad začal se spisovatelem Mikem cítit až moc. Je třeba prokousat se velkým množstvím keců, než se člověk dostane k momentu, od něhož už se příběh konečně rozvíjí.
Tehdy přišla na řadu duchařina na maloměstě u mainského jezera, což je něco, co King nepochybně umí. Napětí, hororové momenty, nejistota, co za ducha nebo démona se kolem Smějící se Sáry skrývá, co chce, co hodlá udělat Mikovi. Kombinace strašení v domě, zjišťování, co tajila jeho manželka před smrtí, co z historie se vrátilo, aby ho terorizovalo, sbírání náznaků a divných vzkazů ze záhrobí, mě bavilo. Zkombinovat to pak se sporem o svěření dítěte do péče mezi chudou matkou a jejím šíleným, zlým tchánem, pak byla zvláštní volba, nicméně jsem zaujatá zájmem o právo, tudíž se mi líbilo číst, jak právníci hodnotili jejich šance, tehdejší právní úpravu v Maine, vlivy na svěření do péče. Ostatně to přineslo drama a hrůzu z jiného pohledu. Při scéně, kdy Devore a Whitmorová házeli po Mikeovi v jezeře kameny a vysmívali se mu, jsem cítila upřímnou nenávist. To je má oblíbená scéna, v níž King skvěle popsal příšernou škodolibost starýho hajzla. Potom byl skvělý nečekaný zvrat, kdy konečně přijde ona očekávaná skutečná i metaforická bouře, akorát místo duchů přijedou pohůnci se zbraněmi. Náhlý, příšerný, k vzteku, a poměrně dobře propojený s finální i duchařskou bouří, která dohrála potom. Průnik do minulosti a spatření toho, co se stalo Saře, asi ani zmiňovat nemusím.
Ostatně všechno se nakonec spojilo do jednoho příběhu, ač jsem dlouho nedokázala poznat, o čem má kniha být, a zdála se moc rozdělená. Protože Mike objevil propletené prameny jednoho v druhém, a mě zaujalo postupné odhalování, jak přesně to spolu souvisí. Tedy když se dělo něco divného, Mike se snažil přijít na to, co to je, pátral v minulosti, podnikal výlety do minulosti, k tomu probíhalo řádění duchů a Devorova snaha zlikvidovat Mattie. To všechno protkávalo další skvěle zobrazené téma, mezilidské vztahy, především manželství a tragicky zakončené manželství. Ať už úmyslně, nebo ne, bylo to blízko ústřednímu tématu a popsat stinné i slunné stránky se Kingovi povedlo. Manželství Mikea a Jo, byť - anebo možná díky tomu - popisované zpětně skrze jeho žal, působilo velice emocionálně reálně. A k tomu související téma mezilidských vztahů z druhé strany, nevypořádání se se vztahy a emocemi, inklinace k využívání a násilí, a jaký je problém, když uprostřed toho všeho je mladá žena a kolem ní krouží muži neschopní se vypořádat se svými pudy. Protože přece jenom i Mike měl v této oblasti trochu problémy, natož záporáci.
Akorát i mimo úvod přišla řada dalších rozkecaných částí, a to knihu dost sráželo. Nejvíc ze všeho mi připadá jako horor, kde si Mike měl pomocí vlastních psychických vln a spojení s těmi, co už řádily v městečku, přizvat pomocné i nepřátelské duchy, aby starý zločin jednou provždy skončil buď jeho vítězstvím nebo vítězstvím pomsty. Ovšem na to tam bylo v poměru k délce knihy moc málo scén směřujících k tomu a naopak moc odboček. Kdyby úplně vynechal spisovatelské strasti, Mikeova agenta, panické záchvaty z texťáku a podobně, soupeřila by s duchy jen snaha pomoci Kyře, což by nebránilo svižnému tempu. Takhle ale děj hrozně protahoval. A další mínus, také se sem tam nevyhnul úplně ujetým obratům. Zejména mi div nevyletěly oči u pasáže, která vůbec ke zbytku Mikea neseděla a sám si hned začal říkat, na co to sakra myslí: "Vezmeš mě na pláž?“ zeptala se holčička. Měla jasné oči, usmívala se. Pomyslel jsem si, že nejpozději ve dvanácti otěhotní, zvlášť když nosí tu baseballovou čapku tak šik." MUSEL TOHLE NAPSAT?
Žádné komentáře:
Okomentovat