Po otevření další z knih od klubu Dobrovského jsem se obávala, že půjde o romantickou rádobykomedii a nebo červenou knihovnu, z čehož bych nebyla nadšená. Rozhodně to tak však není, je to spíš každodenní, velmi reálné drama o velkých ztrátách a slepování rodin.
Jenže Izzy má své vlastní problémy. Před smrtí její matky Beccy nechtěně vyslechla zdrcující rozhovor, jenž její svět včetně představ o rodičích převrátil i sám o sobě, a jediné, z čeho čerpá jistotu, je pocit nepostradatelnosti. Z důvodů, jaké nechce nikomu prozradit, si myslí, že pokud by ji táta a Molly nepotřebovali k péči o domácnost, z rodiny vypadne. A teď si táta našel novou přítelkyni, ba co hůř, pozval ji domů, dokonce na letní prázdniny ke kamarádce Clare v zámoří. Snad se do ní opravdu zbláznil. Flora tak sice chápe všechny Izzyiny důvody, proč ji nemít ráda, navíc její příšerně zakřiknutá osobnost ničemu nepomáhá, jenže také se nechce vztahu vzdát. Izzy zase chápe, že její táta má nárok na štěstí a Flora objektivně není špatná, navíc si ji Molly zamilovala, jenže nechce přijít o jedinou věc, která jí v tomto chaosu dává smysl. Obě tudíž budou muset buď překonat své bloky, konečně otevřeně čelit tomu, co se snažily tak zoufale potlačovat, nebo nechat své životy rozpadnout ještě víc.
Nejdřív jsem proto čekala jednoduchý, povrchní příběh o vztahu a vznikající rodině. Čím dál jsem četla, tím víc mi však docházelo, jak se pod ním skrývá spousta emocí, lidských problémů a zpracovávání životních katastrof. Vlastně je to skvělé zpracování toho, jak může vypadat, když zemře ne moc dobrý člověk, nicméně taky kamarádka, manželka a matka, takže to její blízké naprosto zdrtí, a na její místo se dostane nový člověk s vlastní sadou komplexů, což se všechno srazí s aktuálním traumatem. Jak komplikované jsou emoce, vyrovnávání se s minulostí a bolestí. To všechno v naprosto jednoduché, avšak velmi snadno představitelné i vcítitelné zápletce "přišli jsme o mámu, táta si našel novou, třískáme se dohromady, zvládneme to?".
Nebylo tak třeba rozdělení na klaďase a záporáky, nebyl potřeba nikdo zlý, všechny postavy byly sympatické. I tak kniha přednesla plejádu konfliktů. Protože všechny postavy frustrovaly svou schopností vytvořit velké drama, každá hledala svým způsobem přijetí a místo po zásadní ztrátě, a u všech bylo naprosto pochopitelné, proč jim to nejde, proč neudělají těch pár prostých kroků, které nezúčastněný čtenář jasně viděl. Zkrátka to působilo velice reálně, u všech postav v každém věku, a Flora a Izzy, z jejichž pohledů se odehrávala většina kapitol, byly na jedničku.
Izzy, ukázková puberťačka s velkými myšlenkami o světě, rodině i emocích, ale postavenými na naprostém neporozumění, protože rozumět doopravdy nemůže, traumatizovaná smrtí matky, nezvládající svou velice zraněnou pubertu, zásadně odmítající všechno, co nejvíc potřebuje, uměla hrozně lézt na nervy. Přičemž autorka zároveň nechala čtenáře ji chápat. Rychle mě přešlo být jí otrávená. Nejvíc ze všeho bylo smutné, jak si potřebovala s někým promluvit, ale to přesně udělat nechtěla, po všech vyjížděla a ztrácela se sama sobě. Zatímco vlastně toužila po někom přesně jako Flora, jen kdyby se jí necítila ohrožená. Na druhé straně Flora, hodná dospělá poznamenaná vlastním traumatem, tudíž neschopná reagovat nebo se pořádně rozhodovat. I v momentech, kdy by bylo pro čtenáře snadné napjatou situaci s Izzy uklidnit nebo zabránit konfliktu. Jenže Flora na takové věci nebyla připravená, měla umlácenou povahu, i ji šlo pochopit a vidět, proč dělá konkrétní chyby. Bavilo mě sledovat, jak Izzy hrozně potřebuje porozumění, jak ho Flora má, ale jak se k tomu ani jedna nemůže postavit, dokud nezačnou postupně překonávat překážky, jaké před ně nastrkal život. Dobrý základ konfliktu, zápletky a hlavně růstu postav. Navzájem se i přes tak trochu odpor učily asertivitě a hlavně akceptaci.
Zajímavé bylo přidat i ono záhadné tajemství, jaké Izzy vyslechla o matce a o němž věděla i Clare, za níž na léto přijeli v předzvěsti velké kulminace příběhu. Uvěřitelně totiž komplikovalo možnost postupně se s věcmi sžít. Přidávalo Izzy další (zdánlivé) důvody, proč by bez úlohy pečovatelky přišla o místo v rodině, komplikovalo její city k oběma rodičům. U Clare zase komplikovalo přístup k Jackovi a skrze něj k Floře. Aby se nakonec ukázalo klasické "všichni víme, jenom nevíme, že ví i ostatní, a tak se zbytečně mučíme". Také to hezky vykreslilo rozpor mezi perfektní veřejnou tváří Beccy a jejími velkými trablemi pod ní, což umožnilo autorce ukázat, jak zkrátka nic není jen dobré nebo špatné, život je neskutečně komplikovaný, lidi obvykle nejde jednoduše odsuzovat nebo velebit, což je o to složitější zpracovat, pokud náhle odejdou a už nemůžou nic vyjasnit. A že je v pořádku se cítit zraněný, zasažený a zároveň po viníkovi toho truchlit.
Zkrátka se mi líbí, jakým vývojem postavy prošly, jak na stránkách proběhlo zpracování smutku, bloků a změn, jak se všichni začali učit stavět svým nejistotám a poslouchat. Pokud by knihu četl někdo, kdo se potýká s něčím podobným, možná by mu pomohla. Není vyloženě hluboká, není to psychologický rozbor, žádné velké emotivní drama. Spíš milý, sem tam vtipný příběh ze života, akorát s otevřeným popisem toho, co v této situaci postavy prožívají, to hezké i to velmi ošklivé.
Jestli se mi vyloženě něco nezdálo, snad obrovská tupost Jacka. I ta sice byla realistická, avšak on byl tak slepý k tomu, jak se Izzy doopravdy cítí, jakou spoustu přešlapů dělá, jak Floru nutí vystavovat se nelibosti okolí, aniž by si všiml nelibosti, až to bylo trochu přehnané. Ale jak říkám, chápu, jeho osobnost byla takhle sepsaná úmyslně a rozhodně uvěřitelně. Méně uvěřitelná už byla úplně chápavá Flora. Ano, rozuměla Izzy, protože prošla něčím podobným, na rozdíl od Jacka vycítila hromadu problémů. Jenže někdy byla chápavá až moc. Pokud možná měla být na začátku napsaná jako rohožka, aby z toho mohla vyrůst, na to zase uměla až příliš dobře všechno analyzovat, aniž by tomu odpovídalo její vystupování. Možná kdyby se sem tam cítila ukřivděná místo klanění, kdyby nepůsobila skoro až se svatým porozuměním...
Žádné komentáře:
Okomentovat