Adam Cesare - Klaun v kukuřičném poli

Originální název: Clown in a Cornfield
Rok vydání: 2020
Český překlad: 2022

O této knize jsem měla představy dost mimo, protože se inzeruje jako strašidelný a až záhadný horor. Ve skutečnosti je to ale poměrně prostý slasher, u něhož se nedivím, že byl zfilmovaný, přímo k tomu vybízí. Také ale dost zábavný, až bych řekla slasherová klasika.

Quinn a její otec se po smrti její matky přestěhovali do klidného městečka Kettle Springs s klaunem Frendem coby obecním maskotem. Skončil tam místní doktor a Quinnin otec ho má nahradit, získal i dům, ideální chvíle pro nový začátek. Akorát ani jeden netuší, že městečko se idylicky jen tváří. Ve skutečnosti tam zkrachovala jediná továrna, od té doby se nikomu finančně moc nedaří a obyvatelé svou mizernou náladu rádi svádí na cokoli, co se namane. Často na místní středoškoláky. Však na jejich velkém mejdanu náhodou zemřela místní dívka, oni zapálili zavřenou továrnu, takže naděje na znovuotevření ještě poklesly, pořád točí nějaká loupá videa na internet, z dospělých si utahují a dělají schválnosti. Zatímco sami to samozřejmě vidí úplně jinak, protože podle nich v Kettle Springs chcípnul pes a dospělým už z toho začíná hrabat. I Quinn brzy připadají někteří noví sousedé poněkud přehnaní.

Úplně se neplete ani jedna strana, ovšem v této nekonečné bitvě mezi generacemi, tradicí a pokrokem se jedna z nich rozhodne pro naprosto šílené, radikální řešení. Večer na Den zakladatelů mají studenti naplánovanou velkou party ve stodole u už dávno nesklízeného kukuřičného pole. A právě tam se objeví Frendo, jemuž došlo, že pokud radikálně vykoření to, co považuje za hnilobu Kettle Springs, automaticky spor vyhrává. 

Knihu jsem tedy otevírala s až chybným povědomím o tom, co čekat, a byla to proto divoká jízda. Úvod byl trochu zbytečně roztáhlý. Prvních sto stran se čtenář seznamoval s místními středoškoláky očima Quinn, pochopil, že někteří z nich maloměstskou nudu zabíjejí velkým podlehnutím sociálním sítím, že jsou mezi nimi i určité psychické problémy, traumata a na všechny doléhá pomalé umírání města. A že nechtějí být jako jejich rodiče. Přesto mě příjemně překvapili. Nepůsobili výslovně nepříjemně, i "nejhorší" získali nějaké motivy a další stránky než jen "puberťák". Quinn působila jako odklon od klasiky "hlavní postava se přestěhuje do hnusného zapadákova a je nešťastná", jelikož se opravdu snažila hledat pozitivní věci a budovat něco nového. Její táta vlastně taky, protože místo klasiky "strohý otec, který rozhodl a nebere ohledy", měl mnohem větší psychické problémy, byl hrozně roztěkaný a na rozdíl od své dcery situaci patrně moc dobře nezvládal, nicméně i on se snažil. 

A jakmile se tento úvod přešel, dostal se čtenář k plánům kettlespringského spolku na zásah, začalo být evidentní pobláznění šerifa, přišla zkrátka zábava klasické vyvražďovačky. Úvodní otevřená nálada party na poli, kdy nicnetušící budoucí oběti řeší jen vzájemné vztahy, objevení první, zatím ještě tiše napadené oběti, objevení prvního klauna a okamžité rozehrání brutálního děsu a boje o život. Skvěle popsané akční scény, reakce, i vývoj postav, s nimiž čtenář akci sledoval. Byť šlo o jednu poměrně krátkou noc, z obyčejných puberťáků se během ní stali kovaní bojovníci o život donucení ani nemrknout při vraždění nepřátel. K tomu každá z hlavních postav přidala svou osobností nebo zkušenostmi něco k přežití (třeba Rust a jeho zvyk vozit v autě zbraně, nebo Quinn s ošetřováním pochyceným od táty) a zkrátka se to četlo jedna báseň. Obvykle mě dlouhé akční sekvence brzy unaví, tady se mi líbila celá.

Zaujal mě i fakt, že autor se nepouštěl do žádného dlouhého budování nebo vysvětlování motivů, neměl v úmyslu držet se reality a vystavět děj sofistikovaně. Prostě si vystačil s "lidem hráblo a tekla krev", jen v závěru ukázal, kdo byli hlavní iniciátoři. Což vlastně naprosto sedělo, jakékoli další rozebírání vnitřních pohnutek a přesvědčení vrahů by bylo navíc. O dopad neskutečného traumatu na realitu se postaral až závěr s přeživšími, kde se popisuje, co se stalo, když se nepovedlo vyvraždit všechny puberťáky, tudíž se o věci dozvěděly úřady. Dokonce mě láká přečíst si knihu znovu a hledat od začátku náznaky plánů. Pár si totiž vybavuji, třeba Quinnin údiv nad tím, jak si původní doktor ani nevzal z domu, kam se po něm nastěhovali, spoustu věcí.

Ve výsledku tak velice příjemný tradiční slasher, vůbec ne strašidelný, jak sliboval přebal, skoro až hraničící s komediálními prvky - nebo spíš dojmem než prvky jako takovými, trošku ve stylu Scream. Ač pár prvků se najde taky, třeba absurdně trefný moment, když se Rust a Cole začali těsně po krvavém vyústění a téměř smrti k údivu všech líbat (a je dva jsem tak jako tak už nějakou dobu podezírala), a podobně. Zkrátka jsem si knihu naprosto užila.