Originál název: Tausend Teufel
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2022
Tento druhý díl z pětidílné série s komisařem Maxem Hellerem je bohužel poslední, protože do češtiny, angličtiny a dokonce ani slovenštiny nejsou ostatní přeložené, ani se to neplánuje, a německy moc neumím. Což je škoda, je to skutečně neotřelé prostředí se zajímavou hlavní postavou.
Je to citlivá věc a armáda vyšetřování vůbec neusnadňuje. Cokoli důstojníci prováděli, se evidentně snaží utajit, stejně jako jejich spojení s vypálenou hospodou, mrtvými nezletilými prostitutkami a vymahačem. Navíc je situace velmi zamotaná. Max musí zjistit, jaké měli všichni zúčastnění vztahy, kdo a proč mohl chtít ostatní zabít, jestli v tom byla osobní msta nebo rostoucí nenávist vůči Rusům, a jestli s tím nějak souvisí i banda opuštěných dětí na vřesovišti, bující černý trh, stále přetrvávající ideologie nebo něco úplně jiného.
Má tak jít o situaci, kdy se Max snaží dělat svou práci, odmítá jakoukoli stranu, ale je pod dohledem sovětských papalášů, kteří ho využívají i k boji mezi sebou, jemu se to nelíbí, rád by jen objektivně našel vraha a nic jiného se ho nemusí týkat, jenže to mu nedovolí. Což v knize neustále opakuje a Sověti mu jednoznačně vyšetřování úmyslně znesnadňují. Akorát zatím není doopravdy cítit ten údajný tlak, jaký má Max mezi nimi zažívat. Možná je více rozpracovaný v dalších dílech, ale to se asi teda nedozvím. K tomu se objevuje postava Fanny, jedna z dívek z vřesoviště, a i o té její známí stále opakují, jak se jenom dělá hloupým dítětem, ve skutečnosti je mazaná, avšak kniha to v ději nijak nepotvrzuje. Takže občas sklouzne spíš k verbálnímu ujišťování namísto ukazování.
A nelze ani popřít, že byť jsou tyto vraždy zajímavým zločinem a i jejich vyšetřování je dost svérázné, protože Max nemá prostředky, Sověti hodně věcí neschválí, takže může hlavně chodit po městě, vyslýchat a pozorovat, ani to za mě není tak důležité. Odhalení dvou finálních verzí skutečných vražedných událostí, obě asi částečně pravdivé, pak v závěru navíc působí trochu chaoticky. Nejspíš bych si konec potřebovala přečíst ještě jednou. Zkrátka tohle vyšetřování není úplně ono, jen mě bavilo sledovat Maxe, jak pomalu postupuje a přemýšlí.
Co ale rozhodně je ono, je popis stavu Drážďan a jeho obyvatel dva roky po válce za okupace, vlastně důvod i kulisa těchto zločinů. Všude naprosté zoufalství, nikdo nic nemá, kdo má tak hromadí a využívá, Sověti nekompromisně likvidují "třídní nepřátele", většina lidí se pouze snaží přežít, v únoru a děsných mrazech je to utrpení za utrpením. Lidé bez ohledu na jejich minulost se rvou o kus uhlí nebo o kůrku chleba, umírají na obyčejné nemoci, protože se nedostanou k lékům, ale důstojníci a ti, kteří se k nim začali lísat, se mají dobře. Takže vedle "prosté" nenávisti vůči Sovětům a vedle obrovského traumatu z velkého bombardování se nepřekvapivě stále drží i nacistická ideologie. Nejen u těch, kteří v ní už vyrostli a nic jiného neznají, ale i u těch, kteří doufají, že se bude zase "dobře jako za Adolfa". Přestože v předchozím díle Max jasně ukazoval, jak nakonec vůbec nebylo.
Tohle všechno autor popisuje skvěle, perfektně tuto atmosféru zprostředkovává. Zvláště když nechává Maxe sice taky trpět, nicméně zároveň být trošku neutrálním, protože si uvědomuje, jak to Německo podělalo a komplikovanost situace. S tím souvisí další dost zajímavé drobnosti. Max musí často pracovat s tím, jak děti a mladí neznali nic než říši a propagandu, najednou tu jsou Rusové a děti zůstávají ztracené v samotné existenci, jenže se taky stávají společenským problémem a místo rozumného učení, předávání něčeho lepšího, je bezpečnostní složky chytají a trestají za jediné přesvědčení, jaké do nich bylo vštěpováno. Odboj pak mezi nimi nepřekvapivě snadno verbuje a vše komplikuje. K tomu ukazuje drobné útoky stále pravověrných nacistů, pak lidi s plnými zuby ideologie a touhou přežít, lidi s nářky po minulém lepším životě, ovšem chápající, jak byla říše mizerná, a navíc předestírá potřebu všech těchto vidět se jako oběť, ne jako spolu/pachatel. Jak se každý obhajuje, že on nebyl skutečný nacista, nic vlastně neudělal, zapsal se z nutnosti, načež autor přechází na Maxovy úvahy, co teda je skutečný nacista, kde je hranice, stejně jako co je spravedlnost, na váhy mezi dobrem a individuálním dobrem a mezi vyšším ideály a nuzným přežíváním.


Žádné komentáře:
Okomentovat