4.11.26

Laurie Forest - Černá čarodějka

Originální název: The Black Witch
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2019

Jedná se o první díl pětidílné fantasy série (už jsou údajně i prequely) a já byla plně připravená ho nechat plavat, jakmile se první stránky naklonily k romantasy. Pak se ovšem děj přenesl mnohem víc k young adult fantasy verzi nábožensko fašistického kolonialismu a já si snad pořídím ostatní díly. 

Elloren Gardnerová je vnučkou legendární Černé čarodějky, která přemohla brutální nepřátele z řad Keltů, Lupínů, Urissků, děsivých ikaralských démonů a dalších ras, ukončila zničující válku a pomohla nastolit nadvládu Gardneriánů a jejich mágů. Nyní se napětí znovu zvyšuje a proroctví očekává další Černou čarodějku. Elloren je jí neskutečně podobná, avšak sama zdánlivě nemá magickou moc. Místo politiky se chce stát apatykářkou a s nadšením nastoupí na verpaciánskou univerzitu, byť s určitými problémy - její velice vlivná teta na ni tlačí, aby se nechala zasvětit se synem mocné rodiny, a bez toho jí odmítá platit školné a ubytování. Což Elloren odmítá, protože hocha téměř nezná. Raději pracuje, bydlí na okraji univerzitního městečka, však na práci je zvyklá celý život, dosud žila na vesnici se strýcem.

Jenže velmi brzy si uvědomí, že svět je úplně jiný, než jak se tvářil její starý domov, příběhy a náboženské knihy Gardneriánů. Musí se vypořádávat s brutální, prakticky nesmyslnou žárlivostí mocné spolužačky Fallon, která si myslí na stejného muže jako Ellorenina teta. Na univerzitě studují nejen spojenci elfové, ale i Kelti, vlkodlačí Lupínové, další rasy nenáviděné Gardneriány. Urissky v kuchyni zase nenávidí ji, protože Gardneriáni je přesídlili do pracovních táborů. Jejími spolubydlícími jsou dokonce dvě ikaralky, jež podle víry v Prastarého pošpiňují duši už svou přítomností. Elloren je vším naprosto zděšená a automaticky se staví na odpor. Jenže nakonec začne mnohá tato "monstra" poznávat blíž. Pochopí, jak to vůbec nejsou zlí zatracenci. Začne mít o oficiální nauce pochyby. A pokud bude dostatečně odvážná, aby se postavila celoživotní indoktrinaci i odkazu své jen zdánlivě heroické babičky, kdo ví, kam až se dostane ve chvíli, kdy Gardneriáni naopak přitvrdí.

Na první pohled se skutečně snadno nabude dojmu romantiky, příběhu o elfích klucích a začarovaných vztazích. Protože v úvodu se ukazuje akorát velmi specifická společnost Gardneriánů postavená prakticky na katolických základech kombinovaných s fantasy verzí britského regentství, takže tam ženské postavy řeší akorát zasvěcení, vhodné párování, žárlení, jaké asi je se líbat a tak dále. Trochu mě to štve doteď, protože je úplně zbytečná celá vztahová linka s Lukasem Greyem, tím, jak on chce Elloren, jeho chce Fallon, tak Elloren šikanuje, a Elloren ho bude nebo nebude chtít, čtenáři? Naštěstí nebude, brzy se začne zajímat o úplně jiné věci. Bez něj by byla kniha zajímavější, o trošku kratší a všechno ostatní by mohlo zůstat.

Nepomáhá ani, že čtenář vpadne do úplně nového světa plného různých ras a postav, takže ho slabý začátek rovněž zahltí. A otrávilo mě, že Elloren zapadá do ohraného klišé "nemám tušení, jak jsem příšerně mocná, vždyť nemám schopnosti!", ačkoli to dává stejně smyslu, jako kdyby upřímně popírala třetí ucho trčící ze zad. Pokud by její schopnosti postupně sílily a naplňovaly potenciál, fajn, ale celý život nic a náhle samovolné přemocné výkyvy, to nemám ráda. Spolu s klišé "jsem od narození součástí tohoto světa, ale vůbec ho neznám, všichni mi vysvětluje, jak funguje", protože to musí zjistit čtenář a tohle je jednoduchý způsob - kdyby ji drželi ve věži bez komunikace, dejme tomu, ale Elloren jen žila na vesnici, její bratři studují, její rodina patří k elitě, zase TAK MOC se všemu divit nemá. A ještě jedna výtka, buď to je vadou v převodu formátů (mám e-knihu) nebo je kniha blbě editovaná a "vytištěná", ale sem tam chybí části vět nebo slova, jako by poskočil řádek, a sem tam jsou překlepy ve jménech a vymyšlených pojmech.

Jenže pak jsem se dostala do půlky, Elloren začíná přicházet na realitu o ostatních rasách, pochopí, že spousta zavedených tvrzení nehraje, a až překvapivě si mě kniha získala. Odpoutává se od počátečního žvatlání o chlapech, dostává se k hlubším tématům brutálního systému utlačování vystaveného na účelově manipulovaném náboženství, překroucení dějin a invazivní nenávisti a vyhlazování, čemuž musí čelit postavy ze všemožných společenských a rasových koutů regionu. Zjevná je paralela k reálném světu, dobyvačná Británie spojená s Německem za druhé světové s fantasy rasami místo etnik a národností (když se postupně odhalilo, co hodlají Gardneriáni udělat, jasní fašisti). Jenom méně subtilně, prvoplánověji napsaná, aby vývoj světa nepotřeboval vlastní encyklopedii. Takže někdy přidává až podivně samoúčelné skřípající incidenty, nicméně většinou docela funguje těžkopádné předvádění, jak je vše výsledek pečlivé propagandy, až totality Gardneriánů. Jednoznačně směřuje ke kulminaci ve zbytku ságy.

Líbí se mi i způsob, jakým si autorka půjčuje ohromné množství mytologie a přepracovává ji. Bytosti z klasické fantasy existují tak, jak potřebuje, takže třeba i vlkodlaci, draci mají originální prvky, magie má vlastní systém, zejména si vyhrála u víl, někdy zase jde jenom o drobnější inspiraci jako u Amazek vzešlých nepochybně z Amazonek. A nejvíc mě zaujala inspirace křesťanstvím, protože ústřední motiv - zneužité náboženské příběhy o původu světa, démonů a dalších ras, na nichž je založen systém Gardneriánů a jejich nadřazenost, líčí prakticky jako fanfikci k Bibli (což z toho dělá zajímavou kombinaci, plány jak ve Třetí říši založené na přetvořené mytologii ze židovských mýtů Starého zákona).

Hodně jsem se tedy zažrala do světa, jenž se nejdřív zdá trochu zmatený a nudný, nicméně se brzy rozvíjí. Do magického systému, historie a jejího výkladu silně ovlivněného propagandou a hlavně církví a tím, kdo vyhrál poslední válku. Do napjaté atmosféry s prvky fašismu (...začala jsem trochu chápat význam pojmu klerofašismus) v prostředí zromantizovaného fantasy regentství. Jakmile se Elloren přestane chovat jako hrdinka v neznámém světě a začne normálně vnímat své okolí a myslet, jakmile vypadne romantická linka, užívám si zpracování ukázky, proč je pseudovědecko náboženská indoktrinace ospravedlňující vykořisťování špatná, jak hlavní hrdinka postupně odkrývá lži svého národa, a jak do toho zapadají podivná pravidla a prostředí, o nichž jde na začátku pochybovat. Jak i ta jsou tímto odhalením odůvodněna. Třeba i prapodivné zasvěcování mladých, moc mladých dívek mužům, nejdřív může vypadat jako přihlouplé převzetí "středověku" pro romantickou část, aby se vysvětlilo jako účelová snaha nutit Gardneriány plodit "čistý národ". A některé prvky tohoto odhalování jsou i zábavné, třeba diskuze o sexuálních praktikách Lupínů a Gardneriánů, kde se obě skupiny pohoršují a smějí pomluvám. Akorát je nutné počítat s tím, co jsem se snažila vysvětlit. Ani s takto pojatým světem to není filozofické dílo pro pokročilé čtenáře, nýbrž fantasy s osmnáctiletou privilegovanou holkou z nadřazené kasty v hlavní roli pro jinou cílovou skupinu. A mě fakt baví.

Žádné komentáře:

Okomentovat