Štafeta

Dneska naše OAGéčko, tedy pardon, už SOŠe, ale kromě názvu se ta škola nijak nezměnila, běhalo Zátopkovy štafety. To jsou závody, v nichž každá třída buďto v klasickém sportovním nebo v kostýmech, stojí proti ostatním a obíhá školu. A nemyslete si, že je to jen tak, protože se startuje pod dlouhými zámeckými schody, po nich se vyběhne do šíleného krpálu, který se musí kolem školy seběhnout dolů na úpatí dalšího krpálu mezi třetí a čtvrtou budovou, ten se musí vyběhnout a při tom celém je ideální nenamlít si ústa. Což vzhledem ke stavu těch schodů a dlažby není tak snadné, i když se po nich jen zoufale plazíte.

Jenže o nás se nedá říct, že bychom letos běhali. Naše třída, jelikož třetí ročníky běží naposledy (kdo by se tahal příští rok po matuře ještě do školy), loni klasicky běžela v převleku za doktory a pacienty (já byla pacient, a tak jsem odmítla běhat) prostě místo vysílání jednotlivých běžců sborem šla a absolvovala jen jedno kolečko, ale zato jsme vyhráli za nejlepší kostýmy.

Kdybychom nezmokli a neohluchli díky přítomnosti dvou repráků v ministanu, kam se všech pětadvacet lidí nasoukalo, bylo by to skvělé. I když krutější byla cesta domů, kdy jsem jako debil musela letět s dětským pouzdrem na pistoli u pasu, abych stihla autobus. Nestíhala jsem se převléct. Aspoň, že ten  plastový odznak šel sundat.

Proč s pistolí? Já šla za poldu. Trošku trapné bylo tedy když tam policajti hlídali křižovatku aby nám tam nikdo nevjel a já se tak před nimi producírovala. Do páru jsem ale měla kamarádku oblečenou jako typického zloděje z animáků a vedla jsem ji v želízkách, takže mě to vlastně i bavilo. Jinak jsme tam měli mimo jiné krásný pár prostitutka x jeptiška, nebo třeba nevěsta x ženich.

A má fotka: (jen mě štve, že je rozmazaná, někteří prostě neumí a neumí fotit)

V pouzdře pistole a pod rukou odznak. Na druhé straně pouta, nejsou vidět. A kdyby mě to napadlo, vzala bych i můj stříbrný kufřík na výtvarné potřeby a dělala, že jsem kriminalista z Miami.