Samozřejmě jen na pár hodin nebo dní, ale i tak to bývá krušné. Jednou touto historkou jsem vás nepochybně již oblažovala, ale opakování je matka moudrosti a navíc se teď hodí do krámu.
Elektřina je totiž dost mocná. A ne vždycky je bezpečně pod našima rukama a skáče, jak my pískáme. Tedy spíš skáče, ale my se nezmůžeme ani na to písknutí. Nebo si k tomu píská sama. Taková vražedná pískací konvice.
Máme celkem velký dům. A velkou zahradu. Je tomu pár desítek let zpátky, takže to jsem tehdy "ještě pásla jeleny na Boubíně", jak se říká, ale přesto vám to můžu vyprávět. Obyvatelé tehdy ještě jednopodlažního domku seděli poklidně doma, venku už byla tma a kdo ví, co dělali. Večeřeli? Povídali si? Šli spát?
Najednou ale jejich pozornost něco přitáhlo k oknu. Nebyla to kočka drápající na sklo, nebyl to soused mířící domů z hospody.
Po plotě se valila velká koule energie, zvaná kulový blesk. Za sebou zanechávala celkem spoušť, plot, po němž cestovala, zůstal vyvrácený, dráty, na které se přemístila, spálené a nakonec práskla do pojistek a kompletně je celé vypálila. Nejsem si úplně jistá způsobenými škodami, ale vím o plotu, drátech a rozvodech. Ale nejspíš to nebude všechno.
Víc to ale já bohužel rozvést nemůžu, protože jsem u toho nebyla a nemůžu si to pamatovat. Jen vím, že prababička se od té doby panicky bála bouřek.
Druhá, o něco delší příhoda, se odehrála v půlce letošního července. Republika zaznamenávala velmi silné bouřky a nadšenci fotili úžasné obrovské blesky.
My seděli v sedm hodin doma. Opět byla bouřka a z okna jsme mohli vidět, jak to pálí jeden blesk za druhým. Máma s bratrem tedy šli a vypojili všechno ze zásuvek až na lednici a mrazák, což je pochopitelné, a telefon, což se nějak pozapomnělo pro jeho kabel vedoucí pod lištou. A já, jelikož můj starý notebook nevydrží bez přívodu elektřiny ani deset minut, jsem ho také vypojit razantně odmítla.
Sjel další blesk okamžitě následován hromem a hrozně hrozně blízko u nás. Hned v tu chvíli jsem prostě věděla, že to přijde. Byla jsem si neochvějně jistá, že teď to přijde. Vzala jsem kabel vedoucí do noťase, protože nevím, co bych si bez něj počala, a vyškubla ho ven.
V té vteřině rána.
Na sotva postřehnutelný moment se kolem mě tak divně rozsvítilo snad úplně všechno, i vzduch, něco projelo mou rukou a nohama, zatřásl se celý dům a pak... všechno zhaslo. Tedy až na můj notebook, který jsem zachránila.
Nic nešlo znovu rozsvítit, elektřina nefungovala, když jsme šli do obýváku, smrděly tam přepálené kabely. A tak začal několikahodinový bezelektřinový večer. Svítili jsme na sebe mobily, ale nemohli jsme se dovolat, protože nikdo v tu chvíli neměl signál, ačkoli obvykle je tu dost silný.
Nakonec přijel domů táta a po krátkém boji nahodil světla. Ale to bylo to jediné. Ostatní elektřina nefungovala. Zatím to vypadalo, že přípojka na telefon se rozletěla, stejně jako modem byl na několik částí a jedna zásuvka zůstala ohořelá. Víc jsme nezjistili. Taky to nešlo, elektřina nám prostě vyřadila elektřinu.
Po značně delším boji a výměně totálně vyražených pojistek, ke kterým jsme museli volat známého elektrikáře, jsme zprovoznili i zásuvky. Ale to bylo tak všechno, neboť mimo můj pokoj nefungovalo nic, co bylo připojené na anténu. Ten mrcha blesk sjel krom hromosvodu, kterému upálil svod, i po ní a odpálil všechno, co k ní vedlo. Paradoxně, lednice a mrazák nezaznamenaly nejmenší škodu. Všechno ostatní kromě malých spotřebičů končilo. Tak krásně se umí postarat elektřina o život bez elektřiny.
Ale víte, kolik nastalo problémů v té chvíli, kdy nešla, kromě šoku zasažených osob? Jelikož nevedeme doma plyn, tak kdybychom to nedokázali zprovoznit, v první řadě nevstanu na brigádu, protože mobil byl téměř vybitý. Neuvaříme. Neohřejeme vodu. Být nízké teploty, nezatopíme. I když netopíme elektrikou. Mýt se můžeme jen ledovou vodou. Žádné teplé nápoje. A ta nadstavba jako vybitý notebook a žádné DVD, což jediné zůstalo funkční, to snad ani zmiňovat nemusím. To ostatní opravdu na velkou část prázdnin nefungovalo. Nějaká televize, nějaké video, počítač... telefon a internet se zprovoznil dva dny potom, ale zbytek ne.
Bez těch výš vyjmenovaných věcí bychom to tedy dnes už asi nezvládli, ale kdybychom měli žít bez elektřiny, která by vedla do televize, videa, DVD, set-top-boxů a jiných přijímačů, naučili bychom se to docela dost rychle. Já si na to odvykla dávno, rodiče na televizi koukali často. Skoro celé prázdniny ale nešla a nějak pomalu přestala všem chybět. DVD nemáme dodnes. A taky jim to nevadí. Ale to odbočuju. Zkrátka - elektřina doma je fajn, obzvlášť, když jí nemícháme s vodou. Ale život bez elektřiny tam venku, ten bych si uměla představit.
A tohle jsou jen dva krátké příběhy, které vám to měly přiblížit. Mám ještě v plánu jeden další článek na téma, který už bude bez osobních zážitků a popis života bez elektřiny bude obsahovat víc.
Článek na téma Život bez elektřiny
Žádné komentáře:
Okomentovat