Tuto památnou větu, která mě naprosto odzbrojila, pronesl bratr, když se dnes dopoledne vrátil ze školy, položil na stůl vysvědčení se šesti čtyřkami a pytlík se dvěma hamburgery ze školní jídelny. Na jeho obhajobu musím říct, že vypadaly mnohem lépe, než z rychlého občerstvení, byla tam nějaká zelenina, salát, maso a ta houska vypadala pěkně.
Nicméně, já měla na stejné základce poněkud opačný problém. Učili nás většinou dobře, ale živení bylo většinou na pi*u. Respektive svíčkovou a bramborovou kaši jsem ve školní jídelně milovala a nikdy víc jsem nejedla špenát než po jejich přípravě. Jenže potom přicházela každotýdenní vepřová pečeně po selsku a rýže téměř obden, ryby se tam jíst nedaly ani za nic, brambory byly naprosto příšerné, ještě teď si vzpomínám na tu až moc mastnou, neslanou žlutou věc na talíři, a polévky jsem si tam nedala od chvíle, kdy naposledy v šesté třídě nás jedna učitelka nutila si je dávat.
Na výběr ale nebylo, protože za mých základoškolských let bylo jen jedno jídlo a jedna polévka a k pití většinou čaj. Málokdy nějaká limonáda. Ale to jsem do jídelny alespoň chodila, protože byla jen o patro níž než naše učebna. Na střední už jsem nechodila vůbec. Vždyť kdo by se s takovými zkušenostmi namáhal škrábat čtvrt hodiny do strmého kopce a v zimě naopak sjet po hubě až na náměstí?
Naopak s učiteli jsem byla naprosto spokojená a až na jednoho, což byl opravdu "pověstný" přírodopisář a zeměpisář, naučili všichni. A velká část z nich i díky poutavému stylu výuky. I taková matematika s jednou paní učitelkou, která už je teď v důchodu, byla zábava. Na rozdíl od střední školy, kdy jsme byli pro matikáře otevřeně debilové.
Od těch dob až k dnešnímu dni, kdy na tuhle základku chodí nejmladší brácha, se osazenstvo trochu proměnilo. V kuchyni jsou jiné kuchařky a zůstalo jen málo učitelů, kteří učili ještě mě. (Mezi nimi má například tutéž třídní.) Ale nevidím chybu v tom. Vidím chybu v něm.
Jo, kuchyně se mohla zlepšit, ale nevěřím, že se zhoršili učitelé.
A nejde ani o to, že se brácha fláká a mnohem víc než žák je čutálista, ale o obecný přístup k učení. Učení SE. Učitelé se můžou snažit seč to jde, ale žákům je to jedno, oni se nenechají. A teď už nefunguje ani řvát na ně, když se zařve, naklušou rodiče a učitelé mají malér.
U nás to ještě fungovalo. Byli jsme příšerná třída, nejhorší chování, jeden kluk pravidelně dostával dvojky a trojky z chování. Ale dokázali nás uklidnit. Jednoduše křikem, zkoušením, písemkou, vyhrožováním, že se nepojede na výlety, doopravdickým zákazem výletů a podobně. A teď to funguje? Ne. Teď je učitel idiot a "my" přece máme nárok mluvit při hodině, kašlat na látku, jezdit na výlety, i když se chováme jako prasata, a navíc máme ještě nárok na výuku na co možná nejlepších počítačích a s jinými interaktivními pomůckami.
My chodili na počítače za odměnu a ke konci roku, kdy už stejně nebylo v některých předmětech co se učit. Za odměnu jsme taky v horku chodili místo tělocviku k řece. Pořádali výroční turnaje ve fotbale a vybíjené. Nebo, když jsme měli probráno něco dopředu, mohli jsme místo angličtiny pomáhat angličtináři - hudebkáři dávat dohromady písničky na zkoušky sboru a komory. A teď, dle vyjadřování základoškoláků, mám pocit, že tohle má být standard. Hlavně po nich nic nechtít a hlavně ať se nemusí učit. Vždyť oni přeci tu češtinu, matiku, fyziku, přírodopis, zeměpis, chemii, oni to potřebovat nebudou. A to o statní už teprve ne.
Jasně, kdo bude dělat historii, nebude potřebovat chemii, fyziku, matiku. Kdo bude dělat s počítači, nevyužije moc češtiny a přírodopisu. Ale na základce je to přece ještě základ. Jo, z oblastí, kterým se nevěnuju, už nevím skoro nic. Ani to základoškolské učivo. Ale tehdy nebyl takový problém dostat to do hlavy a pochopit to. Stačila trocha snahy. A když už někomu stačí prostě prolézat s trojkama a čtyřkama, proč si potom stěžuje? Tohle ani není o žádném hraní na něco nebo snaze si to co nejvíc ulehčit, ale absence rozumu. Když mi stačí minimum, abych se přenesla dál, nebudu si stěžovat na to, že ten debil učitel mi nezajistil víc.
Ostatně, kde by mělo to učení na pi*u začínat? Špatný učitel je špatný žák, nebo špatný žák je špatný učitel? Jsou to opravdu učitelé, kteří nutí žáky rezignovat a nic je nenaučí, nebo jsou to spíš žáci, kteří svým chováním a přístupem nutí rezignovat učitele? Já se alespoň snažila umět i pro toho nejhoršího. Snažila jsem se tu látku pochopit sama, když on to nevysvětlil, samozřejmě to nedělali všichni, ale zato jsme nenutili rezignovat ty učitele, kteří se snažili, aby nás jejich předmět něčím zaujal.
Třeba při češtině se někteří třídní komici těšili, jak budou nahlas předčítat ukázky. Při chemii na příklady na sbírání bodíků a za deset bodíků jedna jednička. No a třeba při němčině jsme se těšili, až bude po ní a zase si na pár dní oddychneme. To až na střední jsme začali připravovat učitele o nervy, ale ani tehdy jsme pak netvrdili, že nás nedokáží učit. Až na některé odborníky, kteří svůj obor uměli, ale neměli moc pedagogických znalostí. Takoví ale na základce asi nejsou, protože tam není třeba mít hluboké, odborné vzdělání jako na odborné škole. Paradoxně stejně jsme o nervy připravovali ty, kteří učit uměli, s odborníky byla spíš zábava.
Každopádně problém s prospěchem žáka zpět na základce byl vždycky problém žáka, ne toho učitele. Ač je snazší to na něj svést. A i když jsme sváděli, stejně všichni věděli, že to tak není. Teď najednou věří, že je. A při tom si opravdu nemyslím, že by se schopnosti učitelů tak razantně zhoršily. Za krátkých šest let, co jsem pryč ze základky. Nevěřím, že úplně vymizely způsoby, jak zpestřit výuku, že nikdo nedává zvláštní příklady na jedničky, že nikdo nedává prostor fantazii žáků, že nikdo nepřidává historky podkreslující probírané téma (ty ohrané příběhy ze života při chemii...). Že je to suchá odvykládaná látka.
Odpověď by vlastně ani nemusela být tak složitá. Stačilo by nechat flákače popsat, jak vypadá učení, které není na pi*u. A upřímně.
Žádné komentáře:
Okomentovat