Dnes opravdu příšerná. Asi ve čtvrt na čtyři sem dorazil déšť a pršelo zhruba do osmi ráno. Spát se ale už nedalo, protože od Německa šel jeden blesk za druhým a při tom neustále blikajícím světle na obloze to nešlo. Zhruba po půl hodině se navíc bouřka přemístila sem. Podle radaru v tu chvíli řádila po celé Šumavě a navíc byla parádně silná. Kvůli větru a silnému dešti jsem ráno zjistila, že muškáty mám doslova nalepené na okně, blesky snad mezi sebou neměly ani žádné prodlevy a hromy byly taky krásně slyšet. V jednu chvíli jsem ani navíc nevěděla, jestli to byl hrom, jestli se někde láme strom, nebo jestli se vítr snaží prorazit nám rámy oken. A usnula jsem asi až v půl šesté ráno. Proto jsem taky vstala, nikdy jsem takhle pozdě nevstala, v deset. A jsem nedospalá. Kdybych se nesnažila připsat TATB, tak už nejspíš zase spím. Ale dost živě si pamatuju sny z včerejší noci, která byla o dost klidnější.
První se odehrával v nějakém domě. Byl to dům se spoustou bytů a já si pamatuju, že na začátku jsem výtahem vyjela do nějakého vysokého patra. Na chodbách tam byla spousta lidí a dostat se do výtahu nebylo moc snadné. Nakonec jsem ale vešla do bytu.
Jestli jste někdy viděli nějaký díl Teen Wolfe (nedívám se na to, ale pár jsem jich viděla), tušíte, kdo je Derek. Pro ty, kteří ne, je to vlkodlak, při přeměně hnusná stvůra, při normální podobě... já ho označila za "drsnogaye". Mívá takový hodně prapodivný výraz a chodí v černém.
Na prstě jsem při tom měla obrovský stříbrný mohutný prsten s velmi ostrou špičkou. Takový dráp. Dráp napuštěný jedem z tisu červeného. A stříbro a jed, měla jsem jenom jeden cíl.
Podařilo se mi Dereka několikrát poškrábat a bodnout tak, aby se mu jed dostal do těla. Nemohl se změnit na vlkodlaka (kdo ví proč, v tomto seriálu se mění prakticky libovolně). On se svíjel na posteli a uboze se bránil propiskou, ale nebylo mu to nic platné. Jednou mě drápnul tím plastovým obalem náplně a zemřel. Bohužel, dřív, než jsem po sobě stihla uklidit stopy a vypadnout, přišel pan Wolfe. A brzy po něm Horatio.
Nevím jak to dopadlo, ale pak jsem měla další sen.
Ocitla jsem se v lékařském oblečení v nějaké prázdné polstrované místnosti. Ze všech okolností vyplynulo, že jsem doktorka ve cvokárně. Do té místnosti někdo najednou začal pouštět kyslík. Spoustu, spoustu kyslíku. Nebylo mi z toho ale vůbec nijak dobře. Naopak. Začala jsem mít pocit, že jestli ihned neodejdu, rozskočí se mi hlava. Bolest to byla vážně nesnesitelná. Podařilo se mi nakonec otevřít skoro poslepu dveře, ale moc to nepomohlo. Najednou jsem nemohla pořádně dýchat, hlava bolela dál a navíc se mi z nosu spustily proudy jasně červené krve.
Probrala jsem se až o nějakou dobu později na lůžku. Byl to pokus o vraždu, jedna sestra věděla, že to se mnou udělá tohle a chtěla toho využít. Nepodařilo se. Chytili jí, respektive ještě před omdlením jsem jí poznala sama a řešilo se to. Pak po mě začal vyjíždět ředitel nemocnice, poměrně trapně, a vůbec nevím, jak vypadal, ale to už není moc důležité.
Jen je docela zajímavé, že v jednom snu vrah, v druhém zamýšlená oběť.
Žádné komentáře:
Okomentovat