Pravda, je to hranice se Šumavou, ale jelikož ta hranice je tak blízko, jsou už kopce u nás za Šumavské předhůří. A i když už jsem v lese nebyla hodně dlouho, i na zahradách a loukách stromy rostou. První série je proto ze sousedovy zahrady, kde si sušíme seno, neboť naše zahrada je malá a část louky je už zasázená stromy.
Pro úplný začátek ale červánky. Ty jsou při západu slunce nejhezčí.
A teď už ty slíbené stromy. Bylo totiž hrozně příjemné při čekání, až znovu přijedou pro další várku sklízeného sena, jen tak ležet v trávě a dívat se na čistě modré nebe přes koruny stromů. A víte co je hrozné? Tenhle soused se o svůj sad vůbec nestará. Jednou za léto, když má štěstí, mu ho někdo poseče, ale seno tam nechá hnít na hromadách, na stromy kašle a všechno si tam tak nějak žije vlastním životem. Já chápu, že je starý, bez rodiny, nemohoucí a alkoholik, ale i tak by bylo lepší, kdyby zařídil, že se tam nebudou jen množit škůdci a tráva růst do půl metru a víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat