Ray Black - Nejkrutější kanibalové v dějinách

Originální název: Cannibals and Evil Cult Killers
Rok vydání: 2006
Český překlad: 2010

Autor této knihy působí jako investigativní žurnalista a už pětadvacet let se zaměřuje na policejní případy, zločiny a jejich pachatele. Připravil mnoho novinových a časopiseckých článků o průběhu a zákulisí různých vyšetřování. Tentokrát se zaměřil na jev, který je rozšířenější, než by se mohlo zdát. Na kanibalismus.

Kniha je rozdělena na dvě části. Či spíše na tři.

Úvod se zabývá kanibalismem jako takovým. Vysvětluje, že kanibalismus doprovází člověka od starých kmenů až po současnost, vysvětluje, co to je, a člení příčiny kanibalismu do čtyř skupin. Vedle rituálního, který všichni dobře známe z různých obřadů národů jako Wariové či Aztékové, existuje i sexuální, který je spojený s nekrofilií, nutriční, při němž člověk pojídá jiného proto, že mu lidské maso chutná, a agresivní, kdy se jedná o pomstu za konkrétní čin, následek traumatu, problémů s rodiči či vrstevníky, které vyústí v touhu zabít, pozřít a dokázat si tak svou nadřazenost.

První část, nazvaná Kanibalismus napříč světem, pojednává o různých kulturách spojených s tímto jevem, o případech přírodních katastrof či neštěstí v dopravě, kdy přeživší museli pro svou záchranu pojídat ostatní, a o vyšinutých jedincích známých z historie. Dočtete se tak o kultuře Velikonočního ostrova, Aztéků, Tupinambů, o leteckém neštěstí v Andách, první křížové výpravě, Napoleonově tažení na Moskvu, nebo o markýzi de Sade či kanibalismu v Sovětském svazu. Tato část je poměrně hodně nechutná, ale prakticky vše, co se tam děje, lze pochopit. Čtenář se nemůže divit, že lidé, kteří cestovali z východu Spojených států do Kalifornie, a ztratili se v bouřích, chtěli přežít, že se po ztroskotání letadla chtěli dočkat pomoci, nebo že vojáci udolaní bojem a zimou v Rusku toužili nevyhladovět. A pochopit se dá i de Sade, což byl prostě psychopat každým coulem.

Druhá část už se dostává k individuálním případům Alexandra "Sawneyho" Beana, Alberta Fishe, Richarda Chase, Eda Kempera, Henryho Lucase a Ottise Tooleho, Jefferyho Dahmera, Andreje Čikatila, Eda Geina, Garyho Heidnika, Isseia Sagawy, Karla Denkeho, Robina Gechta, Alfreda Packera, Fritze Haarmanna, Joachima Krolla, Stanleyho Deana Bakera, Arthura Shawcrosse, Armina Meiwese, Saši Spesivceva a Ladislava Hojera. Všichni tito lidé se proslavili brutálními vraždami, které dříve nebo později spadly až k pojídání obětí. Všichni své oběti bezohledně zabíjeli, často mučili a v některých případech dokonce pojídali či alespoň porcovali ještě zaživa. A v drtivé většině šlo právě o sexuální uspokojování svých tužeb, kterého nebyli schopni dosáhnout normální cestou a bez násilí, co se vystupňovalo až k vraždě.

Někteří z nich, jako Ed Gein nebo Fritz Haarman jsou známí i z dalších knih, kupříkladu Nejkrutější zločiny v dějinách, které už jsem vám představovala. O některých naopak slyším poprvé. Ale u všech bez výjimky jsem znechucená. Jsem ochotná nevzrušovat se nad násilím na mužích, na ženách, na dětech, nad vraždami, v podstatě téměř nad ničím. Ale představa, že je ani rychle a "pořádně" nezabili a kolikrát se do nich pustili, ačkoli oběť všechno ještě dlouho cítila, byla nechutná. Navíc, když jim tyto zločiny často pomáhal někdo zakrýt, často i vlastní matka, když si je mnohdy ospravedlňovali tím, že oběť si to zasloužila, že oni na to mají právo, když autor popisoval, jak si často lidská těla připravovali úplně stejně jako například vepřové na jatkách, není pochyb, že mezi uvedenými zločinci není žádný se zdravým rozumem. A o to hůř, někteří z nich nebyli usvědčeni, či museli být propuštěni, a žijí mezi námi dodnes.

Mé hodnocení: