Realita blogu

Realita se dá vzít ze tří konců. Z obvyklé časové osy, která má jen jeden, se tedy musíme přehoupnout k trojúhelníku, vskutku milostnému. A vášnivému. Venušinu. Venoušovi. Ke káněti velkému.

Jeden konec, jeden bod, jeden hrot, jednu špičku a jeden úhel tvoří realita moje. Další realita blogu a další realita Blogu.cz. A s velkým to nepíšu proto, že bych ho měla v úctě. V podstatě by se to spíš než trojúhelník dalo pojmout jako tři kruhy, které se na určitých místech překrývají a splývají a vzniká z nich prostor, kde se právě teď nacházím, a do kterého právě teď nahlížíte.

Realita první, realita moje, není špatná.

Sice nemám tušení, jak dopadne mezinárodní právo, protože ani nevím, jestli tam zítra učitel bude, ale i kdyby ne, v úterý je ještě jeden termín na zápočet. Sice katastrofa od katastrofy pojede a sama sopka lehne popelem, ale pořád tam je. Pořád svítí na stagu s neomezeným počtem míst jak měsíček na hnoji, tlemí se stejně blbě a vyvolává: "Ten mezinárod nedáááš!"

Jinak mám splněné všechny předměty včetně první trojstátnice, stejně obávané jako Poseidónův trojzubec, takže mě nic netíží a ocitám se přesně v polovině studia. A předpokládám, že zbylých dva a půl roku uplyne ještě rychleji a následky budou závažnější, ale to nechme být. Pořád mi zbývá dva a půl roku pohody. Pokud po mě náhodou někdo nebude chtít, abych mu řekla něco o právu.

Stejně tak vcelku fajn je to doma. Rodiče už rezignovali a trestání nejmladšího školou povinného bratra už nezasahuje ani mě, ani druhého, již pracujícího bratra, takže nám začal být volný jako havajská košile.

Velký noťásek vocásek se vrátil z opravny už v půlce měsíce a vesele jede. Vesele se nepřehřívá, protože mi vesele doručili v pořádné chumelenici po zaváté silnici kvalitní větrák, a naopak tenhle malý čičmejd jde zítra nebo pozítří na reklamaci, kde mu přitáhnou drátky a pokud ne oni, já sama mu vyluxuju disk a doufám, že po opětovné instalaci bude trochu rychlejší. Že je malej neznamená, že nemůže být šikovnej.

A třetí bod první reality, protože na trojky jsem vážně ujetá, ačkoli v indexu jich závratnou sbírku nemám, jsou knihy... vzala jsem to za špatný konec, takhle to vypadá, že škola má větší prioritu, než koníčky... a těch mám taky stále dost. Rozečteno Věčné zatracení a připravené dvě velké bichle, což mi na nějaký čas snad vydrží. Když k tomu přičtu těch několik Kingů v elektronické podobě, kteří se sice z obrazovky blbě čtou, ale obsah není dost nekvalitní, abych to vzdala, mám o zábavu postaráno asi do konce semestru.

Konečně se tedy od fuj fuj školy dostáváme k další realitě, realitě blogu.

Myšleno tohoto konkrétního blogu. To není tak fuj fuj. Možná jste si naopak všimli, že zbytečné a hloupé články jsem už dávno smazala, a to proto, že mě popadla nějaká podivná zákeřná obsese stáhnout počet článků a zbavit se všech, kde buď jsou jen obrázky a ani nejdou zobrazit, videa, která nejdou přehrát, několikařádková oznámení, nebo témata týdne o úplných, ale úplných blbostech všehomíra i odvedlemíra a tak podobně.

Také mám v plánu dopsat informace o postavách z Miami, jelikož ti už dojeli ve svých hummerech až na únosnou rozpočtovou mez a skončili, takže je můžu hezky kompletně zapečetit. Krom toho určitě bude pokračovat jak TATB, což už snad dopíšu, tak Rudozlatý zmijozel, což třeba rozepíšu, a vůbec všechny rozjeté rubriky, akorát se jejich počet dost zúžil a například ten "odpad", který se původně nevešel k žádnému tématu a měl vlastní, jsem už vynesla do kontejneru.

Dál mě napadá změna designu, ale to nepůjde tak rychle, jelikož si ho musím pořádně rozmyslet, a už velmi dlouho stojí nápady na nějaká fanouškovská videa, která chci určitě zrealizovat. Ale i k tomu potřebuju nalézt kvalitní program a kvalitní crack do mého nového noťasu, takže i to chvilku potrvá.

Všech ostatních změn jste si jinak už určitě zvládli všimnout sami, protože jste inteligentní a počítačově gramotní, a kdo ne, tak ať prostě kliká na vše, na co kliknout jde, a uvidí. Čísílka naskáčou a třeba něco okomentuje.

Třetí realita, třetí kruh (doufám, že ne Kruh) a třetí vrchol, tentokrát už skutečně vrchol, je pak Blog jakože blog jakože blog.cézet. A nebo už spíš blog cet21. To je ještě mnohem větší fuj fuj než celá škola a hledání cracku dohromady.

Jo, všechny reklamy, kterými se to na něm hemží, jsem si zablokovala. Jo, všechny pojízdné a posuvné otravné pičičandy jsem taky zablokovala. Krásnou jsem zablokovala. Zbylo mi přihlášení, TT a AK. A pak ještě jeden dřevěný model AK-47. Ale stejně nejsem spokojená.

Nejsem spokojená proto, že nějaká uživatelská podpora a vůbec vedení technické základny blogu je úplně k ničemu a kdyby takhle fungovali v nějaké normální nenovácké firmě, rozumný šéf by je nakopal do pozadí, šéfová do popředí a vyrazil s nimi dveře, popřípadě okno. Místo usnadnění práce a přístupu uživatelům, všem uživatelům, kteří je v podstatě živí tím, že jsou jim na jejich blogy vkládané reklamy, jí komplikují jak to jde.

Ti, kdo mají malé počítače nebo netbooky, prostě budou rolovat sem tam, aby se vůbec na něco podívali. Ti, kdo mají velké, sice nemusí a všechno vidí hned, ale nevidí to nejdůležitější, a to informace o jejich blogu. Aby k těm došli, musí otevírat administraci a potom ještě přelézt ke konkurenční službě kvůli sledování oblíbených stránek.

Já si nakonec po dlouhém přemýšlení ještě před nastavením obludnosti, která byla pro ukojení běsnícího davu označena za mrzáčka nedoděláčka, ale ve skutečnosti je finální verzí týmu, na který patrně zaútočili pygmejští zmenšovači hlav a mozků, založila blogspot. Na něm můžu pohodlně sledovat články na nejrůznějších stránkách, nejen blogu, a taky toho využívám, navíc existují mnohé další služby, jen blog už to neumožňuje, protože dle stejné logiky, jako má ČD, která zrušila nejvytíženější spoj po prohlášení, že se jim nevyplatí, tuto službu zrušil, protože byla tak využívaná, že byla zbytečná.

Stejně jako měření návštěvnosti, pro které můžeme využívat konkurenční služby, přesně tak můžeme ve tři teda jezdit autobusem místo zrušeným přecpaným vlakem. O sledování komentářů ani nemluvě. Nepotřebuju najet na hlavní stranu a hned vidět, můžu dvě minuty čekat, než se mi načte administrace, a tam se proklikávat k nejaktuálnějším komentářům. Proč né.

A návštěvnost mi taky na blog.cz vůbec neklesla proto, že už se nemám jak dostat na hlavní stránku, což se mi v minulosti dařilo velmi velmi často. To dá rozum, taťuldo. Účet za telefon taky vůbec není vyšší, proto, že si při jednorázových lednových návštěvách platím jízdenku na MHD přes SMS, abych nemusela pořád dobíjet kartu. To každý rozumný člověk pochopí, ne. Je to logické. A Spock zatím svým točením ochladil slunce.

Článek na téma Realita