Taky už doufáte, že ta vedra opravdu ustoupila? Já ještě doufám, že vydrží nebýt celý červenec. Srpen už je mi ukradený, navíc jsme pořídili výkonný větrák, takže doma by to bylo snesitelné. Ale doteď to byla hrůza hrůz.
O víkendu jsme sušili a usušili. Ale teploty tehdy ještě zdaleka nebyly tak markantní. Naopak v týdnu začalo být peklo. Jak všichni víme. A protože já se nebyla schopná naučit na zkoušku, přepsala jsem si ji a celý týden tak byla doma. A potila se a potila.
Do toho jsme navíc v úterý vyrazili nakoupit. Chtěla jsem si sehnat konečně normální bílou košili, v které bych mohla na zkoušky. No nesehnala, ale to je jedno. Koupila jsem si aspoň normální černé lodičky. Sice ne zrovna kvalitní a velmi levné, ale na druhé straně, jehlové podpatky já stejně obvykle nenosím, vlastně jakmile mám pěšky ujít víc než pár metrů, tak nenosím žádné, tudíž je budu nosit výhradně na zkoušky a tedy mi jejich nekvalita nevadí. Pak jsem si po roce koupila i barvu na vlasy. Měděnou. A chytla mi do měděné. Akorát to na fotkách není moc vidět.
Krom toho jsme samozřejmě brali pár dalších věcí.
Cestou tam jsme se docela bavili. Bratr mával na všechny lidi kolem, jen tak, a navíc téměř stáhl okýnko na semaforu, aby mohl hulákat na policajty, co stáli vedle nás a víc než půl cesty jeli před námi, jestli jsou městští nebo státní. Naštěstí to neudělal. Na zpáteční cestě to ovšem bylo zajímavější. Začal se extrémně zahřívat motor a zastavit jsme mohli jen na autobusové zastávce pod přímou palbou slunečních paprsků. Byl pak docela zážitek po zbytek cesty neustále hlídat teplotu a hlavně dusit se, doslova se dusit smíchy po hláškách jako:
"Jestli i s tímhle zdržením doma ještě nezalil durmany, pojedem ještě někam! A koupíme nanuky!"
"Jako na ten motor?" nebo:
"Se nebudu přivazovat. Jakmile to začne doutnat, tak skáču." a podobně.
Ale stejně už bych to absolvovat nechtěla. Horko, hnusné odporné horko, kdy se člověk vážně cítil, jako že někde blízko hoří a vzduch je od toho totálně rozpálený, je zatím pryč. Teď už dokonce nejsem od rána do večera zlitá potem a ani zapnout ten větrák nemusím. Ale lidem venku a ve fabrikách stejně nezávidím, protože ti se potí bezpochyby.
Navíc když je vedro, snažíte se udělat si doma průvan. Ale jakmile otevřete několik oken a vítr začne vlát se záclonami, máte uvnitř okamžitě plno hmyzu. Pokud je to jen nějaký brouk, nechávám ho lézt. Ti mi vůbec nevadí. Ale mouchy? Víte, že by si mohly velmi prodloužit životnost, kdyby tak otravně nebzučely? Byly by mi ukradené. Ale jak mi to bzučí kolem hlavy, nekompromisně to trávím. Což mě taky otravuje. Ještě se někdo diví, že miluju zimu?
Ale to byla jen taková poznámka. Vlastně úvod k tomu, že jsem si koupila barvu na vlasy, takže teď aspoň není totálně nevýrazná. Tak jsem zase jednou odlepila pásku z webkamery a udělala pár fotek.
Ty nápisy jsou názvy několika mých oblíbených písniček, ačkoli ta momentálně nejoblíbenější, z které chci napsat krátkou novelu, tam není. Jo a fakt tam nikde není kačeří huba, nemůžu za to, jak mi rty narostly. Měla bych si konečně koupit foťák.
Mimochodem:
-na Hobita s dabingem se nedívejte. Thorina chci nakopat až ke konci, ale kvůli dabingu jsem ho chtěla nakopat po první větě. Ústřední píseň zprzněnou dabéry snad ani nezmiňujme.
-Ray Donovan jako seriál zatím není žádná bomba, ale Liev je pořád kus chlapa.
-Teen Wolf po přejedení veškerých upířin a vlkodlačin příjemně překvapuje svou třetí řadou.
-nedívejte se na Hobita s dabingem.
-poslední dva díly Game of Thrones byly totálně nedostatečné a všemi tak opěvovaná krvavá svatba byla velmi mdlá a nezáživná. Zato ale Rap o trůny je boží.
-Dexter by měl umřít, neb sám je netrestaný zločinec.
-na Hobita se s dabingem opravdu nedívejte...
Žádné komentáře:
Okomentovat