Aneb jak se prezentovat jako sluníčkový úchyl nebo někdo, kdo zamrzl ve třech letech.
To si totiž takhle vysávám klávesnici a najednou mi vysavač nasaje T. A to si tak uvědomím, že místo "kurva do prdele!" bych mohla taky říct "kurvička do hajzlíčku a prdeličky!". A začíná se mi dělat špatně z toho, že tohle opravdu někteří používají.
Na mimino se asi sem tam šišlnout může. Možná i na štěně, kotě, kuře nebo pavouče. I když ani jeden zmíněný tvor si asi nemyslí nic jiného, než 'Co to je za vobludu?'. Ale proč tak šišláte na mě? Připadá vám, že jsou mi tři, nebo že jsem retard? Jo? Mám pro vás novinku. Nejsem! A většina populace taky není. A já osobně nepatřím ani k hnutí Najdi své vnitřní dítě, ani k zakladatelům nových jednotek délky. A už vůbec nejsem teplouš v růžové košili s rozhalenkou. Navíc pár takových teploušů v růžové košili znám a ani jeden tak nemluví.
Nevadí mi zjemňovat jména. Však osobně se mě taky dotýkalo, když mi na prvním stupni nebo dokonce někdo z rodiny řekl tak, jak jsem psaná v kalendáři. Ne každý má tak milé jméno jako Eliška a Anežka, kde naopak přemýšlíte, jak to trochu kultivovat, když už je to padesátiletá paní, ale říkat tříletému dítěti Kateřino je zase taky trochu moc a ta Kačka se snese. Problém ale nastává, když se to přenese do běžného, dospělého života. To potom můžeme dostávat meníčka s kafíčkem a do něj mlíčko nebo smetánku, nabídky na zbožíčko, sazeničky kytiček, pár otázeček, dát si obídek a pivínko a potom plynule přejít rovnou k mimískovi a ťuťulince. Cukrová vata hard. Vyzvracená cukrová vata hadr.
V nejmenším nechápu, proč lidé nedokáží alespoň v obchodním styku a ve službách udržovat určitou úroveň a proč mají neodbytný pocit, že používáním tohohle retardího jazyka budou jakože blíž těm lidem, viď a jakože takové to rodinné prostředí, viď, bude to jako že takový milý a hezký... ne, nebude. Bude to působit amatérsky a blbě. Naopak, když vyvěsí menu a servírka nabídne kávu, budu mít pocit, že to je místo na úrovni. Nemluvě o názvech zboží, kde jsem fakt vyvalila oči na Smetánku. Nebo ovocík. Co to má být? Nějaké dítě udělalo cík na jahody? Ještě, že jsem dosud nenašla žádné toaletní papírky. A co teprve, když jsem v kanceláři nějaké organizace nebo na fakultě? Tam chci mít pocit, že to má úroveň a že tam nesedí někdo, kdo dostal do hlavičky paličkou.
Navíc někdy to, co člověk ve snaze být co nejsluníčkovatější vyplodí, je už normální nesmysl. Když totiž jdete nakoupit a brigádnice vám řekne, že nemá odhad na váhu tak jestli má uříznout dva nebo tři "centimetříky", to už prostě smysl nedává. Chápu blbý odhad váhy. Sama ho taky nemám. Ale metříky? Ten metr je zmenšený předponou centi, není potřeba ho zmenšovat ještě íkem. To je zkrátka neexistující jednotka. A pokud ve třídě ohlásíte, že se běží tříkilometříkový běh, tak jim to taky neulehčí, pořád se budou plazit celé tři tisíce metrů.
Pořád máte pocit, že zjemňování slov má být důkaz toho, že jste milí lidičkové? Nejvíc mě v pravém opaku asi utvrdila hodina sociální patologie. Paní docentka tam řekla, že jí při výzkumu této problematiky lesby zakázaly používat slovo lesbička s odkazem, že gayíčkové taky nikdo neříká. Znělo by vám to úchylně, že? Jo, taky by bylo. Stejně, jako jsou veškerá jiná zprzněná slova. Nepůsobíte mile. Degradujete se, pokud tak nemluvíte s batolaty. Já nepiju pivíčko, negriluju masíčko, nedělám hovínka, nemyju nádobíčko ani "nádobko", což je další naprosto ujetý trend, který znamená, že když už ne íčko, tak aspoň ko. Odpoledko, prográmko, nákupko, znítoaleblběko. A pokud mi to někdo začne říkat, opravdu si začnu myslet, že má něco na mozku. Nebo spíš místo mozku. A nemusí být z piva.
Nevěříte? Představte si, jak proti sobě stojí japonský císař a papež a říkají: Tahle restauračka je fakt fajne, čupr výběr, tak co ten náš problémeček, co tu máme? Zní to jako důstojný rozhovor? A když máte "jen" nějaký podnik, když reprezentujete nějaký podnik, můžete tak vystupovat? Nepotřebujete snad, aby vypadal, že je dobrý a profesionální? A ne, že to je jen banda žvatlalů?
Žádné komentáře:
Okomentovat