Vlastně sedm a půl, protože blog (na blog.cz, jehož se článek týká a z něhož jsem přesunula všechen obsah pod původními daty) byl založen v březnu, ale všechny články, které nestály za nic, respektive asi tak za pět minut času, jsem smazala a 11. září 2007 začala s úplně novým tématem. Ne s tématem 11. září, ještě ani ne s tématem detektiva po 11. září, ale s tématem. To už sem sice nepatří, protože jsem pro něj založila extra blogspot, ale přivedlo mě dost zásadně k blogování a k zájmu o můj obor, a u obojího jsem zůstala.
Něco se ale za těch sedm let přece jen změnilo. Dost zásadně jsem promazala celý blog, takže kromě článků s tématikou CSI zmizely i všechny nekvalitní, krátké a něco o mně prozrazující a jediné, co mi zbývá doupravit, je několik filmových recenzí z let 2008 a 9, které v tuto chvíli obsahují většinou jen popis filmu, což mi jako recenze nestačí.
Potom jsem hodně zásadně zredukovala rubriku The Sims, protože mi přišlo zbytečné mít v ní tolik odkazů na různé rozehrané hry a mám už jen jeden, kde jsou všechny screeny dohromady, ve spoustě případů už tu ani nemám uvedenou svou vlastní tvorbu, ale jen odkaz na archiv v blogspotu, kam jsem ji přenesla, a mám novou rubriku správnopis, kde se věnuji častým češtinářským nešvarům. A která má docela dobrý ohlas, ať v komentářích nebo tím, že na toplistu zjišťuji, že velmi často článek ze správnopisu někdo rozklikne, když na googlu nebo seznamu hledá gramaticky správný tvar nějakého slova. (I když nevím, jestli mít radost nebo mlátit hlavou do stolu, že tolik lidí neumí česky.)
Také jsem dost omezila svou literární i grafickou tvorbu, což mě mrzí a určitě s ní nechci seknout úplně, teď třeba mám rozepsanou jednu povídku z prostředí Jurassic World (o jehož filmové zpracování mám silné obavy), která je na přání, ale nevidím důvod, proč ji sem později nedat jen tak pro zábavu, a s lepším notebookem určitě můžu ve chvílích nudy zapracovat i na grafice nebo novém designu.
Zato se ale od předešlých let hodně rozjela rubrika s mými názory, kde se nebojím kritizovat úplně cokoli, co mě zarazí (mám napsat pokračování o alkoholu, vy bando nenapitná?), a často se musím napomínat, abych do ní nepřispívala až příliš a nechala čtenáře trochu vydechnout a články uležet. Nic naplat, hovězí nemůže být čerstvé. Důležitější stejně je, co mě to naučilo. Pokud totiž máte svůj názor odůvodněný lépe než "myslím si to, protože si to myslím", neomlouvejte se za něj ani v komentářích a ani ve článku. Prostě ho máte, prostě jste ho vysvětlili a šmitec. Nestydět se sami za sebe je jeden ze základů dobrého psaní.
To teď ale nejspíš zase tak moc hrozit nebude. Jednak musím pořád upravovat zmíněné recenze, jednak jsem v posledním ročníku vysoké školy a jednak mě Miloš znovu přivedl na myšlenku přihlášky do AK (což je samo o sobě s mým přístupem "kritizuj Standu a dělej si z týmu srandu i v technických upozorněních" dost kontraproduktivní), jenže to by znamenalo, že bych musela ještě víc na blogu zapracovat, protože bych se nespokojila se současným stavem a aby můj blog odpovídal myšlence Autorského klubu alespoň pro mě, musela bych přesunout na blogspot i všechny epizody CSI a ozdrojovat (v mém případě rovnou předělat) doprovodné fotky k recenzím. Vím, že by to mohlo projít, ale mně by to takhle nestačilo. A toho je všeho dohromady hodně, takže spolu s mou obrovskou leností, problémy s přihlašování na aktuální verzi chromu a obsedantní touhou blokovat všechny prvky stránky, které nechci vidět, což v jiných prohlížecích je trochu problém, znamená, že zase tak často přispívat nebudu. Nejspíš si udržím současný standard, kdy se buď rozjedu, nebo ustrnu na dvou článcích týdně.
Ale ne, že bych nebyla spokojená s blogem i ostatním. Teď jsem zrovna na docela příjemné brigádě, kterou mám až do nástupu do školy, čtu si omnibus detektivek od úžasného Billa Basse a Jona Jeffersona, nedávno jsme jeli koupit do Žďáru nové auto, mitsubishi, což byla má první cesta po slavné D1, a jelikož jsme tam jeli tranzitem, měla jsem dojem, že se rozpadneme a že místo po dálnici jedeme po povrchu složeném ze zpomalovacích pruhů. Takže docela zajímavá zkušenost. Taky už se docela těším zase do Plzně, mám v plánu co nejdřív zajít do kina na Maze Runnera se skvělým a talentovaným Dylanem O'Brianem, už méně talentovaně musím hrábnout do diplomky, těším se na začátek čtvrté řady AHS, Grimma a druhé Sleepy Hollow a vůbec, dokud je člověk student, má takový spokojený život. Většinou nemá žádné peníze, no a když nemáte peníze, nemáte starosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat