Originální název: Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Rok vydání: 2010
Původně vyšla tato kniha v roce 1969, avšak byla rozdělena na dva díly a jednotného vydání se dočkala až o spoustu let později, proto uvádím nové datum. Ostatně vlastním právě onu jednodílnou verzi. Ale jinak se ničím neliší a legendárního vojína Kefalína, majora Terazkyho a všechny ostatní postavy zná asi každý, ať už z knihy, divadelního, filmového nebo seriálového zpracování. Nebo jen ze stejně legendárních hlášek ("A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom-"), které však třeba i špatně používá (Ne, Terazky nepoučoval, Terazky netušil.). A když jsem se k této knize dostala i já, musela jsem usoudit, že je to co? Že je to nejlepší humoristický román, jaký jsem kdy četla. Ačkoli jich co? Ačkoli jich nemám na kontě moc!
Vypráví příběh vojína Kefalína od chvíle, kdy narukoval k pomocným technickým praporům známým i pod přezdívkou černí baroni podle černých výložek a toho, že v nich sloužili všichni neduživí a politicky nespolehliví, včetně aristokratů. Podle toho také služba vypadala. Vojenského výcviku drtivá většina z vojínů prakticky nebyla schopna, ať už pro neduživost, neschopnost nebo ignoraci, práce na stavbách nebo v lesích a dolech nebyla o moc lepší. Kde se dalo, tam se vojíni snažili co nejvíc flákat, kde se nedalo, tam se pokoušeli alespoň vše řádně "vošulit", a všude sborem svůj dvouletý úděl překonávali ponejvíce štědrou konzumací alkoholu a s ní spojenými vylomeninami, ať už na povolených nebo nepovolených vycházkách nebo rovnou ve vojenském areálu.
Samozřejmě to přinášelo spoustu problémů s nadřízenými, kteří byli stejně jako jejich svěřenci pestrou směskou. Dali se mezi nimi najít zapálení marxisté, vojáci degradovaní po průšvihu nebo notoričtí alkoholici, pro něž v armádě nemohlo být lepší využití, a každý podle toho se svou jednotkou zacházel. Kefalín a jeho "spolubojovníci" se setkali s důstojníky, kteří se jim snažili zvednout mandle, s důstojníky značně apatickými, zastávajícími názor, že "by sa na to mali vysrať" a důstojníky, co jim rovnou nakazovali společné pijatyky. Kromě toho, jak vyjít s nimi, jak se jim ztrácet a jak jim zamlčovat nejrůznější poklesky, se pak zdatně učili i simulovat a lhát, a i když to byl primární účel jejich služby, nejspíš nikoho z nich nenapadlo vzkřísit v sobě lásku k socialismu, ba právě naopak. Po více než dvouletém strádání v alkoholovém oparu začali mít o dokonalosti Sovětského svazu značné pochyby.
Tím vším si tedy procházel hlavní hrdina Kefalín a čtenáři zprostředkoval přehlídku různě absurdních situací prožitých s dalšími vojíny po jižních a západních Čechách (velmi mě potěšil, když se tam několikrát zmínilo i naše blízké městečko a okolní obce) od nástupu přes simulování, ulejvání péčí o prasata v Ráji vepřů, ulejvání hraním fotbalu, ulejvání pomocí uměleckých kroužků, samovolné opouštění základny směr hospoda až po absolutní anarchii a rozklad jednotky poslední měsíce před odchodem do civilu, trefně a jednoduše popsanou tak, že čtení ubíhá jako voda. Třeba Lužnice, do níž se prchalo před milenčiným manželem.
A ač se to místy zdá naprosto nemožné, jde ve skutečnosti o zážitky samotného autora, jenž se právě do Kefalína vtělil a popisoval pomocí něj službu u Technických praporů, nástupců Pomocných technických praporů, které však byly o mnoho krutější. Ostatně, ani TP nebyly procházka růžovým sadem, ale protože Švandrlík psal komedii a ne tragédii, vyhýbal se smutným případům a krutým časům a zaměřoval se právě na to humorné, pročež je všechno absurdní, plné hlášek, vtipů, narážek a naprosto trefných point, při kterých se alespoň já spolehlivě směju nahlas, ať už v posteli pod lampičkou nebo třeba v narvaném vlaku. Jinak se to totiž nedá, komedie je to dokonalá.
Na druhou stranu, i trochu hořká, a pokud byla skutečná jen polovina příhod, tak ne, že bych vojínům nepřála ochcávání armády a prolévání jater, když lepší zábava jednoduše nebyla k sehnání. Ale taková doba, jakože na začátku 60. let asi taková skutečně mohla být, po očesání všech vtípků a švejkovin zněla jako panoptikum. Naprosto na mašli. Třeba i se srpem a kladivem.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat