Vojtěch A. Sláma - Záhadná monstra

Originální název: Záhadná monstra: Výpravy za mytickými živočichy

Rok vydání: 2011

Jak jsem se dočetla na přebalu knihy a jak autor mnohokrát potvrdil v ní, Vojtěch A. Sláma je cestovatel, kryptozoolog, zastánce teorie stvoření a zároveň velký kritik některých tradičních vědeckých postupů a evoluce. Což jsem bohužel přečetla, až když jsem přinesla knihu domů, stejně jako že veškerá uvedená monstra jsou vodní nebo z okolí vod, takže jsem se hned na začátku zděsila, protože jsem očekávala klasickou jízdu mezi nejrůznějšími zvířaty, která mohou existovat, ale o kterých jsme nenašli jednoznačné důkazy. Ovšem v určitém smyslu se to stalo, a tak jsem nakonec ráda, že jsem na knihu narazila. I když mám nějaké výhrady.

Celá kniha je o zvířatech, o kterých se povídá, že by mohla existovat, a která občas někdo zahlédne, hlavně v těžko přístupných terénech jako jsou hluboká jezera, neprostupné a nedostupné pralesy, řeky a hory. Všechna se nějakým způsobem týkají vody, ať už v ní přímo žijí nebo jsou v jejím okolí spatřována, a všechna spadají do oboru kryptozoologie, takže nejde o úplné pohádky, ale tvory, u nichž je možné, že je dávno znám nějaký jejich předek či příbuzný, nebo vypadají jako domněle vyhynulý druh. Čtenář se tak setká třeba se známou lochneskou a jejími variacemi, obřími žraloky, kteří by se mohli prohánět v oceánech tisíce let, obřími sumci, létajícími ještěry z okolí afrických řek, či dlouhokrkými postrachy, kteří by mohli být plesiosaury, brachiosaury, jinými dlouhokrkými dinosaury nebo něčím jim příbuzným.

Také se setká s menšími a méně známými tvory, ať už ryboještěry, savci nebo plazy, a s tvory, u kterých patrně jen někdo zveličil některé rysy, vyšperkoval příběhy a z jinak běžných zvířat nebo z jedinců s anomálií udělal obludu. Ale i těm se v knize věnuje prostor a rozbor, a to když na zmínky o nich autor narazil při zkoumání jiných tvorů nebo během svého cestování. Není to však rozbor úplně suše vědecký. Používá sice latinu a věnuje se jim jako správný biolog, což je pochopitelné, když je z oboru, ale čte se to velmi dobře i úplnému laikovi. Navíc každou chvíli téma odlehčuje svérázným humorem a příjemně to ubíhá.

Ovšem, i když jsem se snažila vzít to nejdřív z pozitivní stránky, nakonec můj dojem nic z jmenovaného asi nezachrání. A to ani můj dojem z osoby autora. Nijak ho neznám, takže na mě mohl působit jen z této knihy, a to se mu nepovedlo. Přestože nezastávám křesťanskou ideologii, nevadí mi jeho názor a přesvědčení o kreacionismu. Navíc je zoolog, takže není žádný fanatik, ví hodně o dinosaurech, čili ne jako jiní, kteří rovnou tvrdí, že jsou podvod (v detailech s ním souhlasit nemusím, ale to je vedlejší). Ale vadí mi jeho otevřené, zbytečné kopání do klasické vědy. Její zesměšňování. Trapné poznámky. Výsměch teoretikům. Nemyslím, že by se musel otírat a používat "zkostnatělé vědce v jednom pytli", naopak je třeba přijmout, že oficiální věci, nejen ohledně biologie, mají víc omezení než kryptozoologie, protože nelze být benevolentní. Na možná a dejme tomu společnost každodenně fungovat nemůže. Připadalo mi to jako výkřiky někoho, kdo právě objevil použitelný argument, a najednou je pro něj každý s opačným přesvědčením hlupák nebo zaseklá ovce.

Přitom to ale zvládá i bez toho. Vizte třeba část o monstru, které stáhlo pod hladinu yaka komunistického funkcionáře a antikomunistickou pověst si poškodilo, když stáhlo i rolníka. A spoustu podobných chytrých vtípků nebo fungujících sarkastických narážek ne přímo na vědu. Jenže pak přijde další kopání nebo další narcistní poznámka a ta to zkazí. Na to je třeba dát pozor při psaní v první osobě, což místy používá, a jemu to ujelo. Nebo neujelo a je takový, k čemuž bych se i přiklonila - kniha není špatná, jeho osoba popsaná v ní ale dobrý dojem neudělala. Jo, tohle se asi týká spíš osoby autora a zbytek tak negativně nehodnotím. Kromě tří věcí.

Jak už jsem prozradila, podle názvu ani po prohlédnutí přebalu jsem nepoznala, že půjde jen o monstra spojená s vodou. Na obale je sice nějaký mořský had, ale předpokládala jsem, že tam musel být nějaký obrázek, a uvnitř pak budou různá monstra různých míst. A byla jsem trošku zklamaná. Druhá věc je rozdělení knihy, které mi úplně nevyhovuje. Možná by prospělo méně motat tolik tvorů dohromady do několika spíš nenavazujících odstavců a lépe je třídit. Když je třeba kapitola o sumcích, představovala bych si kupříkladu podkapitolu o jednom mýtickém sumci, případně spojenou s dalším, který vypadá stejně nebo by mohl být tentýž v jiné části světa, další druh pak v další podkapitole, byť krátké, a tak dál. Ale on je všechny probírá najednou, podkapitoly nepoužívá, někdy náhle odběhne ještě k dalšímu tvorovi a je to tak ne chaotické, ale neplynulé. A s tím souvisí i posloupnost, kdy plesiosaury střídají ryboještěři, ty ptakoještěři, najednou jsme zpátky pod vodou u mloků a sumců a prostě skáče z prostředí do prostředí. I když to je možná jen mou touhou mít všechno přehledně setřízené podle logického klíče a sepsané tak, aby to plynule navazovalo.

A poslední věc jsou závěrečné kapitoly, jež mi ke zbytku nesedí. Líčí tam své cestování, což se skvěle čte a přijde mi, že v něm dost slevil z povýšeného tónu. Naopak mnohdy hraje kašpara a vážně hezky přibližuje přírodu a Amazonii. Ale je to mimo. Popisuje své zážitky a jak se kam dostával, setkání s místní zvířenou a domorodci, ovšem monstra se úplně vytratila a z kryptozoologie je normální cestopis. Dobře napsaný, ale na to, jak dlouhá kapitola to je, pořád bez toho, o čem podle názvu má být. Takže mé očekávání to nenaplnilo.

Mé hodnocení: