Zoo v Paříži

Když jsem si chtěla odpočinout od davů turistů a od front, rozhodla jsem se navštívit zařízení, které mám hrozně ráda, ale kam se moc často nedostanu - zoo. Babička si sice myslela, že jsem cvok, když v zahraničí jdu do zoo, když to není něco, co doma nemáme, ale proč ne? Baví mě dívat se na zvířata, baví mě poznávat nová, baví mě sledovat ta známá. A i v Zoologickém parku v Paříži jsem byla velmi spokojená. Je to tedy menší zoo, nejsou v ní ta největší zvířata jako sloni, není tam zástup dvaceti druhů antilop a lam jako všude (což mi opravdu nevadí), ale je v ní vše, co může člověk potřebovat. A to včetně ohromné Velké skály, která je vidět zdaleka a alespoň mně velmi usnadnila orientaci a nalezení parku.

Pštrosi vypadají jednoduše jako manželé Pštrosovi, kteří během procházky debatují nad něčím velmi důležitým a dávají si pozor, aby ji nikdo neslyšel.

"Tihle noví čtyřnozí sousedi, s tím už musíme něco udělat."

"Máš snad něco v plánu?"

Sledovat chvíli tyhle dva rosomáky stálo za to. Bohužel je nešlo přiblížit, protože byli za sklem, můj foťák přes sklo dobře nevyfotí a na mobilu zase nedokážu přijít na to, jak a jestli vůbec jde obraz přiblížit, takže jsou zde jen takhle. Ale stejně by mě zajímalo, jestli se rvali, nebo to byl namlouvací rituál. Protože to vypadalo jako obojí. Nebo spíš jako brutální znásilnění. V jednu chvíli se do sebe pustili tak, v druhou tak, tahali se zuby za krk do vody, s děsivým vrčením se pronásledovali po celém výběhu. Schválně, jestli Wolverine má i tyto aspekty svého jmenovce?

To u tučňáků to vypadalo naprosto jinak. Ti byli velice zvědaví a ochotní pozdravit se z očí do očí.

I když pravda, tenhle víc než jako zvědavý tučňák vypadá jako nabručený hlídač v supermarketu, kterej se přes břicho nedostal k policii.

Tady to taky vypadá trošku nabručeně. Nebo odstrčeně? Jak jinak si vysvětlit, že jeden si musí dělat manikúru sám-

-kdežto zbytek si lázeňskou péči zajistí navzájem?

Nebyla jsem zjevně jediná, kdo to sledoval podezřívavě.

Jen žirafám uprostřed oběda bylo všechno kolem úplně jedno.

Stejně jako zebrám.

Některá zvířata už dokonce spořádala i oběd a ukládala se ke šlofíku.

A některá zase dala přednost zábavě v páru.

Jen u želv podobně jako u rosomáků nemám tušení, jestli šlo taky o zábavu nebo o další zločin v přímém přenosu. Posuďte sami. Zatímco jeden samec zarputile hlídá veškerý salát a zjevně neustoupí ani o píď, druhý přímo před něj dotlačí samici...

Pak chvilku zmateně hledá správný směr aneb Pojď na mě z boku v praxi...

A nakonec si to s ní před prvním samcem začne nepokrytě a hlasitě rozdávat. Jestli tohle není loupežné a násilné přepadení nebo rovnou nezdařilé vydírání želváka, aby se podělil o oběd, jinak mu přebere manželku, tak už nevím. A mimochodem, ty rány krunýřem do skla byly pořádné.

Až to probudilo hady.

Tuhle fotku jsem se nejdřív chystala vymazat, když na ní pořádně není nic vidět, ale nakonec mě něčím upoutala a vlastně mi přijde skvělá. Miluju prosvětlené záběry pod hladinou.

Záběry, a to především sám sebe, ovšem zjevně nemiluje tento kapustňák.

Což se nedá říct o lachtanech. Ti se v obrovském "lachtanáriu" proháněli sem tam přímo kolem skla, a protože hned u něj byly schody umožňující sejít do "hloubky" bazénu, dalo se k němu posadit a pohodlně je pozorovat.

A vidět se dala i spousta jiných věcí. Například tady, i když to asi nejde rozpoznat, úspěšný hon na myš.

Nebo lemuří CSI. Protože pokud nezkoumá kus jídla, z tohoto úhlu lze odhadnout, že buď snímá otisky, nebo svědomitě píše hlášení.

No a nebo zvířata, která se rozhodla, že když vy zvědavě civíte na ně, můžou oni zvědavě civět na vás.

Tím ale den nekončil ani po opuštění zoo. Je totiž součástí Vincenneského lesíku, tedy Bois de Vincennes, kde, kdo má víc energie, může dojít třeba i k Mezinárodnímu buddhistickému institutu. Jelikož já tolik energie neměla, lehla jsem si k jezeru Daumensil a odpočívala. Jen jsem po chvilce zaslechla nějak podezřele blízko kvákání, posadila se a zjistila jsem, že až ke mně přišla kachna se svými dvěma kachňaty.

Prostě jen tak. Přišla, chvíli je přede mnou producírovala a pak všichni zase odkráčeli pryč.