Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita

Originální název: Fahrenheit 451
Rok vydání: 1953
Český překlad: 1957
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Tato kniha je široce známá klasika, takže ji mnoho lidí vychvaluje. Na deskách mého vydání je dokonce dobrozdání Obamy. Ale mě utvrdila v tom, že přemýšlivé klasiky pro mě nejsou. Nebo minimálně ty snažící se ukázat špatnou společnost a rozklad.

Tato by se tak dala označit taky. Hlavní postava zasazená do neurčité budoucnosti je požárník Montag. Jeho úkolem není hasit požáry, protože domy jsou proti nim chráněné, ale zakládat - pálit knihy, pokud někdo spustí poplach a nahlásí, že někdo knihy přechovává. Je to totiž zločin. Společnost knihy nechce. Chce adrenalin, rychlou zábavu, žádné starosti, být věčně obklopena komerčními sděleními, obrazovkami a sluchátky, kde se v krátkých úsecích střídají různé zábavní pořady. Málokdo se už zabývá takovými podružnými věcmi, jako přemýšlení.

Jenže Montag přemýšlet začne. Začne vidět, jak je jeho život plytký. Jak ho nic nepojí ani k vlastní ženě. Začne dokonce shromažďovat knihy a zpochybňovat svůj způsob života. Jenže protože nikdy nepoznal žádnou jinou možnost žití, ničí ho to, uvrhá do depresí, přivádí na radikální nápady a brzy se neubrání tomu, že si jeho okolí všimne, jak s ním něco není v pořádku. Jak dělá problémy. Proto se sám ocitne v hledáčku vlastních kolegů.

Hodně mě na této knize zaujalo, jak se do popsaného stavu společnost nedostala kvůli vládě a opatřením, ale vlastním tlakem. Lidé se přestali chtít zaobírat starostmi, knihy a další vážná umělecká díla začala upadat, bylo čím dál těžší stvořit něco přijatelného, nakonec lidé zůstali maximálně u komiksů a dobrovolně přijali bezduchou bleskovou zábavu. Vyznívá to, že vláda jim jen vyšla naproti a teprve potom se z knih stal zločin. Teprve poté, co lidé, v tomto případě Američané, sami udělali z učenců vyvrhele a rozhodli se kulturu změnit.

Taky se mi moc líbil závěr, kdy se Montag ocitl v roli štvance a zločince, z požárníka se nakonec stal strážce části literatury a sledoval spolu s dalšími takovými, jak město, které představovalo pravý opak jejich přesvědčení, mizí pod bombami po začátku války. Na druhou stranu mi tam ale celý začátek války zrovna moc neseděl, a i když má samozřejmě své filozofické odůvodnění a dá se perfektně okecat, obešlo by se to bez něj.

Proč jsem si však knihu neužila, ač je dost krátká, je její pojetí - ústřední téma Montag a jeho myšlenky, po většinu času hrozně zmatené, když se snaží najít odpovědi na otázky, o kterých nerozumí prakticky ničemu. Alegorie a "najdi si smysl sám" není moje oblíbené. Věřím, že těm, kdo rádi knihy s pouhým nástinem myšlenky a samostatným hloubáním pevně v rukách čtenáře, se hodně líbí. Nemůžu říct, že je špatná, chápu, že cenu má. Ale zkrátka ne pro mě. V tomhle jsem patrně přízemnější. Nebo to spíš není ta pravá inspirace k přemýšlení o existenci, na to mám jiné oblíbence.

Mé hodnocení: