Neil Spring - Lovci duchů

Originální název: The Ghost Hunters
Rok vydání: 2013
Český překlad: 2016

Tato kniha na první pohled vypadá jako hororová duchařina. Vychází z reality, respektive se autor inspiroval reálnou postavou Harryho Price a jeho reálným vyšetřováním údajně strašidelné farmy v Borley v první polovině dvacátého století. Jen příběh o něm a postavu, která ho vypráví - Harryho asistentku Sáru Greyovou, si vymyslel. Ale není to horor. Jsou to ze všeho nejvíc Sářiny memoáry, a s tím mám trochu problém.

Na začátku už v sedmdesátých letech dr. Caxton prochází sbírku zesnulého Harryho Price a dostane se mu do rukou vyprávění Sáry Greyové. Ta ho líčí od momentu, kdy se seznámila s Harrym Pricem při jedné ze seancí, při níž odhalil triky, jimiž médium zkoušelo diváky obelhat. Zjistila, že to je prý předmětem jeho činnosti. Výzkum hlášených paranormálních jevů a médií a odhalování pravdy. A protože přišla o otce v první světové válce a na své matce viděla, kam může zoufalá touha po odpovědích živená podvodníky vést, rozhodla se přijmout jeho nabídku při této práci pomáhat.

Společně se pak dostali k faře v Borley, kde se měla dít hromada podivných věcí od pohybování předmětů, zvonění zvonků, napadání obyvatel až po zjevování přízračného kočáru a jeptišky, a i přes Priceovu původní neochotu se tam vypraví. Několikrát, jak fara s temnou pověstí postupně mění majitele a jejich nešťastné osudy, které jsou s ní dost možná spojeny. Jenže výsledky jejich výzkumu jsou dost zvláštní a dusivá temnota obestírající faru nakonec ulehne i na Sáru. Vžene ji do kolotoče jejích vlastních tajemství, lží, pochyb, nerozhodnosti, která cesta je ta správná, co vůbec existuje. Navíc, i když to tak nevypadá, značně ovlivní i Harryho. Zdá se, že jediný způsob, jak se ze všeho vymanit, je konečně odhalit pravdu, jenže co je vůbec pravda? A čí pravdu? Pravdu o tom, co se na faře stalo s jeptiškou? Pravdu o údajných úkazech? Pravdu o Sáře? O Harrym? Nebo o tom, jak velice křehká je hranice mezi tím, co je, a tím, co jen lidé chtějí vidět?

Tohle v podstatě asi ani není špatné. Sářino seznamování se spiritismem a okultismem, vyšetřování médií a úkazů na faře, postupné odhalování, kdo za tím může stát, kdo by měl zájem přiživovat podvod, naznačování, že duchové strašící v Borley mohou být i temné stránky jejích obyvatel místo nehmotných entit, je dobré. Zaujme. Rozhodně má i účel to, že je vše z pohledu Sáry a ne Price, aby se nakonec i on mohl dostat do stejného brutálního hledáčku, a ač si mnoho vyčítá Sára, nejspíš ve všem byla nejnevinnější. Navíc u ní dobře funguje i nerozhodnost, zda jde jen o podvody, do kterých sama padá a začíná z toho blouznit, nebo tam skutečně straší temná jeptiška, která teď proklela i ji. Neustále přece říkám, že mě baví zápletky "šílenství a ošálení versus nadpřirozeno". I popis Harryho postavy je zajímavý. Prapodivný excentrik plný protikladů, nikdy nikdo neví, co od něj čekat, neustále se měnící zvláštní postoje, jeho vlastní tajemství, to všechno čtení opepřuje.

Předeslaný problém mám s tím, že jde o sice fiktivní, ale stále memoáry. Popis života nebo životního období. Což, jak v životě bývá, pokud se drží jeho plynutí, znamená absenci typické struktury příběhu. Život není nutně příběh. Pořád se buduje, buduje, buduje, čekáte na konflikt, bod zlomu, vyvrcholení, očekáváte, že to pojede, jak má, ale to se nestane. Z příběhového hlediska se to zdá podivně neúplné a slabé, bez napětí, přeházené, prostě takové, jaká je každodenní realita, ale jak nefunguje fikce. Z toho důvodu auto/biografie vůbec nevyhledávám a i tady mi chybělo to, proč ráda čtu jiné příběhy. Alespoň ale lze uznat, že ačkoli jde o autora píšícího převážnou většinu z pohledu ženy, nemám mu v tomhle ohledu co vytýkat. Sára působila jako člověk a podařeně nadčasově, ne jako schéma klišé, což se bohužel stává často.

A k tomu je tu ještě jedna věc. Nakladatelství Omega má velký problém s překlady a editací a nejinak tomu bylo tady. Uvozovky si lítaly kde chtěly, vypadávala slova, dokonce tam byl celý odstavec, v němž Price mluvil v ženském rodě, a místy bylo znát, že by to chtělo nad překladem víc přemýšlet. Což sice nejde vyčítat Springovi, jen paní Marii Fulkové a komukoli, kdo měl za úkol to před vydáním zkontrolovat, ale rozhodně to zážitek nevylepšilo.

Mé hodnocení: