Rok vydání: 1996
Český překlad: 1998
U této knihy napsané Stephanem Kingem pod pseudonymem mě jako první zarazila mapka Topolové ulice, kde se celý příběh odehrává, se jmény jejích obyvatel. Byla totiž stejná jako jména postav v knize Beznaděj, což mi nedalo spát, dokud jsem si nedohledala, že jde o paralelní knihu k Beznaději, v podstatě o paralelní vesmír, kde jsou stejné postavy (občas proházené nebo s drobným rozdílem - jako třeba tady je Ellie Carverová dítě Davida Carvera, kdežto v Beznaději je to naopak) a se stejným zlem ze stejného místa, které však provádí trochu jiné "kousky". A že to tedy "kousky" jsou.
Topolová ulice prožívá běžné letní odpoledne. Alespoň do chvíle, než se vynoří podivné futuristické dodávky, spustí palbu a rozpoutají peklo. A ne jen jednou, takže se jim podaří spoustu lidí zastřelit, aniž by se ukázala policie nebo záchranka. Zbývající obyvatelé, kteří se najednou nedokáží dovolat pomoci, jsou tak vydáni na milost a nemilost neznámým šílencům s vozidly, jaké nikdo neviděl. Se zbraněmi střílejícími projektily, jaké nikdo nezná. Což nakonec není jediná věc, která jim převrátí realitu naruby. Všimnou si totiž, že se brzy po nájezdu začala měnit celá ulice. Domy najednou připomínají chatrče z divokého západu. V místě, kde šlo přeběhnout lesík do sousedství, je nekonečná poušť. Mrtvoly ožírá sup, který v Ohiu nemá co dělat. Všechno je podivně znetvořené, špatné a... jako by to nakreslilo dítě.
Jak se totiž odkrývá vedle paniky ostatních obyvatel, jeden dům v Topolové ulici je zcela klidný a právě v něm to dítě sedí. Autistický osmiletý Seth, do něhož před dvěma lety vnikla jakási síla Tek. Nejdřív si jen občas pohrávala s tetou a strýcem, ale pak začala být čím dál nebezpečnější, bezhlavě se zamilovala do starých kovbojek a seriálu Moto Kopové a teď je jeho tetě jasné, že si z Topolové udělal jeviště pro až příliš realistickou hru na sci-fi šerify. A rozstřílenými záporáky pro něj mají být v závěru nevinní sousedé.
Nejvýrazněji si čtenář přitom všimne tří věcí. Nejprve mu dojde, že King hodlá celou knihu umístit do jediného odpoledne, a to ještě do jakési časové kapsy, ve které uběhne pár desítek minut či snad hodin, ale ve zbytku světa ne. Potom si uvědomí, že během popisů toho, co se s obyvateli ulice děje, nových a nových útoků, zranění a propadání hysterii, se sice těžko orientuje, kdo je kdo, nepamatuje si to, snadno se ztratí i v tom, ve kterém domě a v jakém stavu se ta která postava nachází, když se jí pár stránek nevěnuje, ale zároveň, že to vůbec není ke škodě, protože nezáleželo, kdo konkrétní jak dopadne, všichni byli součástí jednoho bizarního kolotoče a toto zmatení docela dobře dokreslovalo chaos. A potom se ukáže, že děj se sice smrsknul na jediné odpoledne, ale neznamená to, že popisuje jen ono jediné odpoledne. Formou výňatků z deníku, dopisů a novin doplní potřebné informace o předehře v Nevadě před dvěma lety a o gradování situace kolem Setha, takže čtenář má ve všem pořád docela jasno a může si jen hryzat nehty, jak to s ulicí dopadne.
Tohle pojetí se mi velmi líbilo. Odsýpalo. Čtenáři sice King rychle odhalil, co se děje a odkud podivné útoky přichází, ale ani to nevadilo, protože důležitá nebyla záhada kolem původu nebo důvodu masakru, ale jak vyvrcholí, kdo ho přežije a jestli se podaří Teka zastavit. Přitom jsem opravdu nečekala, že to udělá tak, jak to v závěru udělal. U Pana Mercedesa jsem tvrdila, jak by snad nenechal vyletět do vzduchu halu plnou dětí, ale že jsem to nepokládala za nemožné. Tady se mi zabití dítěte nemožné zdálo, přesto.... prostě překvapil.
Trochu podivně působil akorát závěr. Na jednu stranu je sice dobrý nápad, že Seth s tetou skončili jako oblíbení a až moc hmotní duchové v jejím bezpečném místě, jenže mám dojem, že je údajně spatřovali ještě před jejich smrtí, něco se tam pomotalo nebo nevysvětlilo. A to tahání trika, kdy o nich mluvila postava, která si mohla ucvrnknout z Kingova Osvícení, bylo trochu moc na sílu. I když chápu, že dokud se nepropálilo, kdo Bachman je, znělo to méně okázale. A já se spíš ušklíbala než protáčela oči, tudíž ani to mi jako vada nepřijde.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat