Jozef Karika - Propast

Originální název: Priepasť

Rok vydání: 2018

Český překlad: 2021

Začíná se z toho pomalu stávat má vánoční tradice, dát si pod stromeček Karikův thriller, spíš horor, hned po Vánocích se jím vyděsit a za rok to zopakovat. A možná to vážně tradice bude, protože má ještě několik knih. Tahle konkrétně je jednohubka, něco málo přes 200 stran přečtených o Štědrém večeru, a i když je velice podobná zde uvedeným Trhlině a Strachu, je v něčem trochu jiná a originální.

Adam je bývalý lezec, který od smrti otce při horolezeckém neštěstí trpí fobií z výšek a jen občas se nechá kamarádem Mirem umluvit na krátký výlet do Tater, v nichž bydlí. Při jednom takovém Mirovi kolegové ze záchranné služby nahlásí nehodu v jejich oblasti a skutečně, v údolíčku pod plošinou trčící asi třicet metrů nad zemí najdou mrtvolu. Adama na ní něco podivně fascinuje, a tak, aniž by si toho Miro všiml, odnese si gopro kameru nalezenou u těla. Čímž rozpoutá bláznivou spirálu, po níž začne sjíždět hluboko do propasti šílenství. Na posledních záběrech totiž uvidí, že se oběť chovala mimořádně divně. Muž strnule zíral na prázdnou skalní stěnu, pobrukoval si do neslyšného rytmu, provolal, že už jde, a nakonec bez okolků z plošiny skočil. 

Adamovi to nejde do hlavy a začne si celou věc spojovat s řadou neštěstí sahající do hluboké minulosti. Vyhledá si několik případů záhadných úmrtí v okolí této plošiny, jako například sklouznutí celé čtyřčlenné rodiny, v místech, kam se bez problémů vysouká i malé dítě a kudy dokonce dřív vedla turistická trasa. A když mu jeden starý průvodce prozradí, že ve světě existují místa, kde lidi něco nevysvětlitelné volá do temnoty, začne mít Adam za to, že i v Tatrách řádí sprunggeist, duch skoku, jenž si vyhlédne oběť a stáhne ji. Jenže Miro mu to nevěří a nakonec se rozhodnou plošinu prozkoumat. Adam, jen tak tak překonávající svou fobii, na ni s Mirem vyleze, a od té chvíle neví, co je skutečné. Zcela ho pohltí sprunggeist, čeká ho několikahodinový zápas o holý život, kdy nemůže nejen věřit horám, ale ani sám sobě, protože ač jedna jeho část touží žít, ta druhá, kterou sprunggeist ovládl, neustále jeho snahy sabotuje a tlačí ho blíž a blíž k okraji propasti.

Podobně jako v Trhlině a Strachu se tedy ocitáme v Tatrách v místě a době zmizení nebo nehod, a buďto je to jen nešťastná souhra okolností, nebo tu řádí zlá nadpřirozená síla. Na což se rozhodne najít odpověď hlavní postava, rodák, který pro odhalení tajemství nastaví kůži. Zde i proto, že Adam si nese trauma otcovy smrti, s tím spojené fobie a výstupem na plošinu a překonáním všech povídaček by se mohl vyléčit. Jenomže Adam v sobě už dlouhá léta pociťoval mírné "volání temnoty", jak tento fenomén pojmenovává psychologie. Nejdřív měl za to, že by mohlo jít jen o lidské zkraty, kdy prostě v lidech převáží část toužící po smrti před částí toužící po životě a i proti své vůli dotyčný začne páchat sebedestruktivní činy - a když takový člověk stojí nad propastí, prostě do ní skočí. Ovšem jak se konečně dostanou na plošinu, i pro čtenáře se vody docela zakalí. Jakýsi sprunggeist by mohl existovat, zdá se. Možná. Pokud jím není Adam sám.

To byla nejlepší část, Adamovo šílenství a podvečerní boj o život. Momenty, kdy ho cosi bez jeho vědomí hnalo k okraji plošiny, kdy se na poslední chvíli zastavil před pádem, kdy se pokoušel zajistit lanem, jen aby ho jeho ruce přeřezaly, kdy šplhal do bezpečí, jen aby ho něco stáhlo zpátky. K tomu měl řadu vidin minulých neštěstí, jako by mu sprunggeist ukazoval marnost všech nadějí, a ač vítězoslavně sežene horskou službu, není to vůbec výhra. Sprunggeist asi existuje a nelítostně se všech, kdo pro Adama přijdou, zbaví. Právě tohle balancování mezi snem/šílenstvím a neskutečnou realitou Karikovi jde na jedničku. Je napínavé. Je i děsivé, když už to vypadá na skutečného ducha či démona. Hltáte stránky, abyste už konečně zjistili, co je pravda, a jestli tento krůček k záchraně doopravdy někam povede, nebo se vše znovu zhatí. I když se tedy hlavní část knihy odehrává v několika málo hodinách a Adam je tam jediná postava, je to perfektní výlet do psychiky někoho, komu se hrůzou a nevyřešenými traumaty zcela rozkládá. Navzdory častým námitkám, že Karika mohl nemalou část vypustit a pořád opakuje totéž, mně se to líbilo.

Ale jsou i tři věci, které se mi buď nezdají nebo přímo nelíbí. Prvočtenáři přijde zejména podivné, když okamžitě po výstupu, tedy teprve na začátku centra dění, sletí z plošiny Miro. Nedávalo mi moc smysl, proč tak rychle, vždyť nikde ani zmínka, že by se ho během těch pěti vteřin sprunggeist chopil. Což se sice vysvětlí, ale zkrátka to není nejlepší postup. Druhou věcí je skok dvou záchranářů z plošiny. Adam se tou dobou prakticky nemohl hýbat, minimálně u prvního nemohl mít na jeho smrti podíl. I pokud by verze, že se druhý dostal do hypnotického vlivu sprunggeista a prvního shodil, byla halucinace, nějaký důvod, proč první sletěl dolů, existovat musel. Což sice nemusí být špatné, pořád můžeme váhat, jestli se tam něco podivného děje, nebo jestli Adam provedl ještě víc, než si nakonec uvědomil, ovšem to, že oba záchranáři prostě letěli ze skály taky, mi přišlo přitažené za vlasy. Spíš bych přijala, aby buď Adam nikam nevolal, nebo ho nenašli.

A třetí věc už nemá co dělat s dějem. Kromě výše uvedeného se mi opravdu líbil a pohltil mě. Jenže po vysilujícím dobrodružství jsem najednou četla ódu na sebevraždu míněnou proč čtenáře? Adamovo vyprávění, hlavně v závěru, výslovně prohlašuje, jak je super nápad se zabít. Bez jakéhokoli korektivu končí knihu tím, že stejně se každý chce zabít, každý to dřív nebo později udělá, tak proč ne hned. Bez toho, aby to kdokoli jakkoli rozporoval. Naopak tento názor podpoří uvědoměním, že i jeho otec ze skály skočil úmyslně. A Karika těmito "poselstvími" nakonec oslovuje přímo čtenáře. Zcela pochopitelný stav v Adamově případě, jenže pro čtenáře nevhodně podáno jako objektivní pravda a prakticky výzva.

Mé hodnocení: