M. A. Collins - Florida Getaway

Originální název: Florida Getaway
Rok vydání: 2003
Český překlad: Nepřeloženo
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Mělo by se jednat o první vydaný příběh (či spíše "lepší a formálně uznanou fanfikci") z prostředí seriálu CSI: Miami. A je to na nem hodně znát, i když vzhledem k charakteru zločinu, který byl jeho předmětem, ne na případné "zastaralosti". Technologie tu nejsou na rozdíl od jiných takových knih, kde je to hodně vidět, moc důležité. Znát je to spíš na autorově ne úplně nejlepším pojetí. Zejména, když ji porovnám s jeho jinými knihami z CSI. 

Oním zločinem je vražda. Dvojnásobná vražda, jejíž obětí jsou řidič Felipe Ortega a jeho zákazník Thomas Lessor, jenž se přiženil do rodiny vlastníků rozrůstající se sítě luxusních hotelů. A také vrah. V Las Vegas zavraždil svou milenku, jenže než ho tamní policie stačila usvědčit, odletěl do Miami. Proto ho měl po příletu vyzvednout jako laskavost prokázanou nevadským kolegům poručík Horatio Caine. Což se mu už nepodařilo. Našli akorát limuzínu s mrtvým řidičem a o pár hodin později i část Lessorových pozůstatků. 

Docela brzy se ukázalo, že Ortegova smrt byla jen nezamýšlená nehoda a pravou obětí byl právě Lessor, a tak se miamská CSI zaměřila na jeho život. Nejen na jeho brutální čin v Las Vegas, ale i jeho rodinu a práci. Protože způsob jeho smrti podezřele připomínal mafiánskou popravu. Do hledáčku se jim dostalo několik podezřelých, protože existovalo dost lidí, kteří Lessora neměli rádi, a také dost těch, kteří ho rádi využívali. Jenže když se nakonec po řetězci důkazů kriminalisté dopídí k těm, kdo špinavou práci odvedli, zdá se skoro nemožné spojit tyto nečekané vrahy s kýmkoli, kdo jim zakázku zadal. Naštěstí je to ale úkol pro zkušený tým.

Tedy byl by to úkol pro tým, kdyby tato kniha nebyla koncipovaná nešťastným způsobem. K jejím přednostem nepochybně patří, že je krátká, snadno se sleduje děj, jednotlivé kroky a postup vyšetřování dávají smysl, nechává čtenáře odhadovat, kdo by mohl za vraždou stát. Dokonce příjemně propojuje původní CSI s CSI: Miami, když je to nejprve Vegas, kdo žádá Miami o drobnou pomoc, aby se všechno překvapivě přesunulo přes kontinent na nové místo. A hlavně, což nezapomenu vyzdvihnout u knih CSI nikdy, nekončí typickým nešvarem - zběsilou honičkou, přestřelkou mezi záporáky a kriminalisty a zkrátka alespoň trochu snižuje ve čtenáři potřebu potlačit uvědomění si, že to, co na stránkách, kriminalisté v reálu ani zdaleka nepředvádí. A to vlastně celkově, párkrát se podíváme na krátkou prohlídku míst činu, párkrát zasedneme u výslechu, kde figuruje i detektiv, párkrát absolvujeme neformální rozhovory, řeší se i nezbytné papírování, tedy nic moc mimo, a většinu času strávíme v úvahách a hodnocení všech poznatků z pohledu Horatia Cainea.

Což je největší mínus. Allenovy knihy ze světa CSI jsou obvykle dobré. Zábavné, napsané tak, že se čtenáři v hlavě skoro odehrává epizoda. Jenže ne tato. Knize zcela dominoval Horatio, šéf denní směny na miamské kriminálce. Vystupovali tam samozřejmě i členové jeho týmu, Calleigh Duquesne, Eric Delko, Tim Speedle a patoložka Alexx Woods, akorát ne jako samostatné postavy. Jen figurky bez více než jedné hrubé charakteristiky, bez vlastních myšlenek, bez vlastní osobnosti. Neukázali se jindy, než když za nimi Horatio zašel, aby mu sdělili nějakou informaci. Byli jen prostředkem k posunutí děje. 

Trochu charakteristiky dostali záporáci, jenže pokud roli hlavní postavy, klaďase, "aktivního" představitele protistrany zastávala jediná postava, pokud tato jediná postava reprezentovala prakticky celé vyšetřování a celé odhalování zločinu, a pokud to nebylo nic výjimečného a ani ta postava nebyla výjimečná, taková one man show nefunguje. V následujících knihách obvykle Collins týmy nechá rozdělit na dvě skupiny a vyšetřuje dva, někdy i více případů, takže dává každému prostor se projevit, předvést vlastní osobnost, vlastní náhled a zaujmout. Každý je tam jiný, je to svěžejší. Tady to kromě Horatia všem zcela odepřel a i Horatio působil poněkud zaměnitelně. 

Moc mě nezaujalo ani z pohledu příběhu. Celá kniha vyznívala ploše. Případ, tedy zápletka naprosto průměrná. Kdo si vraždu objednal a proč, asi mohla být snaha o jediné překvapení, ale čtenářovu zvědavost často ubíjelo plazení se po povrchu. K tomu ani nevíme, jak Horatio přišel na konkrétní motiv, z textu se zdá, že si prostě tipnul, a že kolem bylo až příliš vhodných náhod. Zkrátka tomu chyběla trocha šťávy. Trocha miamského horka. Jediná opravdu zajímavá věc na této knize je, že podle letošního sdělení České pošty ještě stále, ani po tom, co jsem si ji zabalila, dala pod stromeček, rozbalila a přečetla, nedorazila do České republiky. 

Mé hodnocení: