Tuhle knihu nejspíš nazvu poklidnějším hororem nebo hororem pro začátečníky. Protože ona - a i její hlavní postava často opakují, že je to horor, jsou tam nepochybné hororové prvky, ale přesto to není nic moc "velkého" jako jiná klasická Kingova díla. Nicméně to nic neubírá na poměrně slušném zážitku.
Na druhou stranu, on i jeho maminka by to byli ochotní brát jen jako zvláštnost, o níž s nikým nemluví. Až dokud nezemře před dokončením své závěrečné knihy spisovatel, jenž jediný měl šanci udržet v době krize maminčino nakladatelství nad vodou. Tehdy maminka neviděla jinou možnost - vzala Jamieho, našli s pomocí její přítelkyně, policistky Liz, mrtvého a donutili ho, aby jí obsah knihy nadiktoval. Potom mohla říct, že jí rukopis předal ještě před smrtí, a vyhnula se bankrotu. Mrtví totiž Jamiemu z nějakého důvodu vždycky musí říkat pravdu. Jenže teď o jejich tajemství ví i Liz. A ta narazí na nový problém, který by mohl Jamie vyřešit, dokonce důležitější, v ohrožení jsou stovky lidí. Jenomže Jamie vlastně neví, kam až jeho schopnosti sahají a co znamenají. Neví, že by k sobě mohl přitáhnout pozornost velmi nebezpečné síly z jiné dimenze a už vůbec neví, že nejen ona síla, ale i Liz můžou být v budoucnu smrtícím ohrožením.
Trochu to připomíná Šestý smysl, ale jen okolnostmi, kdy jedno dítě vidí duchy zemřelých, zde dokonce jen čerstvě zemřelých. Jinak jde svým vlastním směrem a finále se navíc odehraje, když už je Jamie na střední. Navíc mi tato kniha vůbec nepřipadala nijak strašidelná, ač Jamie často opakoval, že jde o hororový příběh. Proto ho mám za něco poklidnějšího, čeho se klidně může chopit nováček v žánru. Skoro by se totiž až dal vyměnit za svéráznou krimi a duchové a to jedno monstrum, které se k Jamiemu nečekaně dostane, když posedne jednoho z duchů, můžou být klidně jen zločinci, svědky nebo vodítky. Zbytek by pohodlně zůstal Jamieho příběhem, který by ho oprávněně děsil i bez nadpřirozených prvků - stačí běsnění Liz, když se ho dvakrát snaží donutit jí pomoct, zvláště ve druhém případě, kdy je na drogách a zoufalá.
Nejzajímavější na knize tak asi je hlavně styl vyprávění odvíjející se od jejího samého názvu. Velmi často totiž opakuje, že o něčem začne nebo něco naznačí, ale potom to odsune, nebo dodá, aby si to čtenář pamatoval, protože se k tomu vrátí později. Všechno, co si zpětně Jamie uvědomuje, když "sepisuje" tuto knihu, začne dávat postupně smysl až později, všechno bude relevantní později, a on se snaží udržet příběh přehledný a zprostředkovat ho tak, jak ho tehdy sám viděl, tedy nejdřív očima malého dítěte, které postupně roste a začíná světu víc a víc rozumět. Navíc tomu "později" může trochu blíž rozumět i čtenář, pokud se dostane k dalším Kingovým dílům a - později - si uvědomí spojení mrtvolných světel onoho monstra se širším Kingovým universem, třeba světlíky Toho. Není nijak důležité, pokud ho čtenář nezná, jen spiklenecké mrknutí, ale zajímavé.
Hlavně se ale tato kniha snadno a rychle čte. Je jednoduchá, relativně krátká, vlastně má jen pár důležitých scén a je i poměrně blízká současnému čtenáři. Rozprostírá se zhruba od ekonomické krize v roce 2008 do "současnosti". Takže i neameričan snadno chápe všechny kulturní a sociální narážky, s čímž mám u starších děl mířících do osmdesátek a dál problém, jelikož o tehdejší jejich kultuře pochopitelně nic moc nevím. Zkrátka je to v podstatě odpočinková jednohubka. Tedy... s jednou výjimkou. Odhalení identity Jamieho otce bylo docela jako facka, King si prostě nemůže dát pokoj už od kanálového rozjezdu v Tom.
Mé hodnocení:
Děkuji za recenzi. Kniha mě podle nástinu děje zaujala. S Kingovou předchozí tvorbou to mám tak půl na půl. Některé knihy mě bavily hodně (Řbitov zviřátek, Dlouhý pochod), ale zejména jeho delší eposy mě příliš nebaví. Jestli se ale tato kniha řadí k těm útlejším, možná ji vyzkouším. :-)
OdpovědětVymazat