Když jsem otevírala tuto knihu, bála jsem se, že podle názvu půjde o ucajdanou červenou knihovnu a já budu jen nadávat. Začátek takovému dojmu nahrával. Nicméně čím déle jsem četla, tím víc se kniha od tohoto dojmu odkláněla, a nakonec z ní bylo dobré čtení z (trochu ujetějšího) života. Takže se vlastně nedivím zjištění, že jde jen o první díl z celé série.
Část knihy se tak seznamujeme s jejich podnikáním, dynamikou, jakým způsobem vybírají, na koho se jak zaměřit. Spolu s tím i s jejich okolím a dalšími svéráznými postavičkami na malém švédském ostrově, protože Angelika se nikdy nezalekne žádné výzvy. Ať už je to věčně ukňouraný pesimistický rádiový moderátor, nesebevědomá, šikanovaná středoškolačka, natvrdlá Cyklistická helma nebo umírající pár z pečovatelského domu. Jen se sebou si tak docela rady neví - a tak se jednoho dne přes svůj instinkt, který ji u jejích klientů jen výjimečně zklamal, ocitne po uši zamilovaná, zmatená a co nejhůř, připravená o dům. Z příběhu seznamovacího salonu je tak najednou svérázná detektivka, v níž se Angelika, Ricky a pár jejich štamgastů snaží odhalit, kdo stojí za sérií podvodů s nemovitostmi. Třeba jestli je to její záhadný elegán, jenž vždycky zmizí dřív, než o něm Angelika může zjistit pravdu.
Prvních pár kapitol jsem tedy kroutila očima nad tím, jak se kadeřníci snaží potají zastupovat seznamovací kancelář a vmanipulovat klienty k seznamování se "správnými lidmi". I nad tím, jak se Angelika se svými sestrami přirovnávala k různým bájným vědmám a sudičkám. Ač Ricky to trochu mírnil, byl to zábavný, hodně švihlý kluk naprosto neschopný se o sebe postarat. A jeho dynamika s Angelikou a postupné odhalování velkého svérázu ostrova si mě začaly získávat. Vlastně se pak kniha od této základní manipulace s osudem zákazníků trochu odpoutávala a byla lepší a lepší. Protože se kolem Angeliky začaly dít divné věci, které ale ona často ignorovala, na rozdíl od čtenáře, a potom přišla velká zápletka, podvod s nemovitostmi. Najednou jsme z toho měli detektivní záhadu se spoustou podezřelých a se záhadným Angeličiným nápadníkem jako tím hlavním.
Jenom mě tehdy Angelika také trochu iritovala. Úplně se zbláznila do chlapa, jenž se vytratil vždy, když jí měl říct cokoli o sobě - včetně jména. Pak ho konečně začala podezírat, dokonce si umanula, že je podvodník, a zběsile s ním randila dál. Naprostá dvojí realita v jedné hlavě. Ale to bych i přešla. Jenže Angeličino jednání po ztrátě domu! Hrozně dlouho poté, co to zjistila, vlastně nic neřešila. Nastěhoval se k ní nový majitel a ona přemýšlí, jak s ním fungovat, místo právní obrany. Měla podezření, že se něco děje i s jejími financemi, hrozila nemožnost doplatit úvěr, opakovala, jak je to děsivý problém, ale o nic se nesnažila. Nejednala s bankou, úřady, právníkem, katastrem, nesháněla se po dokumentech, neblokovala účty, raději se promenádovala po městě se sestrami a řešila, kdo s kým chodí. Dokonce se ani nepokoušela zkontrolovat si konto! Táhlo jí na padesát, oháněla se životními zkušenostmi, ale krčila rameny, jak jí někdo ukradl dům a identitu, dokud jí středoškolačka neřekla, že by se třeba mohla bránit. Neskutečné. Nějak jí ušlo, jak je vlastně naivní.
Nakonec se však docela dobře vysvětlilo, proč se nápadník choval tak, jak se choval, proč to vlastně nebylo podezřelé, proč spousta věcí působila nejprve prapodivně. Stačilo si jen zvyknout na komediální pojetí postav, na přehánění, abychom se dobře bavili, a opravdu to fungovalo. Uvědomit si sklouznutí k absurdní komedii, u níž jen není v celé knize rovnoměrně zjevné, jestli to má být absurdní. Spousta scén tomu napovídá. Třeba když se Ricky převleče za sexy ženu, aby sbalil idiota a zabránil Angelice jít s ním na rande, nebo třeba když se Angelika jde vloupat do pohřební služby a hledat stopy, místo aby se poptala ostatních podvedených, jestli se službou jednali, protože se nechce "vrtat v dávných bolestivých ztrátách", tak se radši dopustí zločinu. Je to naprosto nelogické jednání, které sedí pro úmyslně přetažené scény. Jen se to zase místy bralo příliš vážně, proto jsem se někdy chytala za hlavu a nepoznala hned ujetost jako součást plánu.
Naštěstí si tam ale člověk snadno našel oblíbence, věřil, že tohle se klidně může dít na malém městě, ani mu nevadilo trochu moc ideální rozuzlení, protože i to k žánru patří. A navíc se autorka v závěru podělila o několik receptů pro dny s nedostatkem peněz, které Angelika vařila s Rickym v rámci jeho učení samostatnosti, což je také docela originální. Zvláště, když znějí vážně chutně.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat