Cate Holahan - Lhářka

Originální název: Lies She Told

Rok vydání: 2017

Český překlad: 2020

Další kniha z nálože od Dobrovského má velmi zajímavý nápad, jak postupně odhalovat realitu, kterou si hlavní postava dlouho neuvědomuje, ale také pár prvků, které mě neskutečně vytáčely v jejím chování. Asi bych tedy nelitovala, kdybych za ni musela zaplatit, ale určitě mám připomínky.

Hlavní postavou je spisovatelka Liza. Nemá to teď lehké. Její knihy po bestsellerovém debutu zrovna na dračku nejdou, její vydavatel o ní pochybuje, neúspěšně a s dlouhými experimentálními léčbami se snaží o potomka s manželem Davidem a tomu navíc před měsícem zmizel jeho nejlepší přítel a partner v advokátní kanceláři Nick, což ho natolik zdrtilo, že kromě práce nikde nefunguje. Navíc kvůli hormonální léčbě Liza trpí velkými migrénami a prostě je to velice nanicovaté období, v němž musí vymyslet novou zápletku pro očekávanou knihu. S tím alespoň zdánlivě problémy nemá. Na stránkách editoru jí ožívá Beth, čerstvá matka, která zjistila, že její věčně zaneprázdněný manžel státní zástupce je jí nevěrný a po několika hysterických fázích, v nichž hodnotí jejich vztah a život, si svůj vztek krvavě vybije na jeho milence. 

Jenomže potom se to Lize vymkne z rukou. Měla za to, že píše naprosté výmysly. Ovšem ve své hlavě začíná čím dál víc slýchat hlas Beth. Začne si všímat, že se její problémy podezřele podobají těm Bethiným, že ani její manželství vůbec není tak pevné, jak si myslela, že její manžel má tajemství. Co víc, že možná vlivem hormonů, možná vlivem něčeho jiného, dokáže svůj mozek přimět, aby pohřbil nepříjemné události, aby se od nich distancoval tak, až je má jen za vymyšlenou zápletku jejích románů. Takže když konečně najdou Nickovo tělo a Liza se vrhne do amatérského vyšetřování ze strachu, aby z jeho vraždy neobvinili Davida, co když si začne uvědomovat, jak ve skutečnosti kráčela v Bethiných stopách? 

Na začátku to přitom na nic podobného nevypadá. Lize se hroutí manželství, jenom spíš kvůli její posedlosti dítětem a z druhé strany kvůli Davidovu uzavřením po ztrátě kamaráda. Lizin nový námět se vedle toho zdá běžným thrillerem, kterým se snaží brnkat na výdělečné noty. Tehdy jsem Lizu dokázala pochopit a iritovala mě jen její hlavní hrdinka Beth - Liza ji psala tak, že si vůbec neuměla dupnout, neuměla se ozvat, neuměla použít svůj hlas, nechala sebou mlátit a to ji dohnalo až k naprosto příšerným rozhodnutím. Bavilo mě ale sledovat, proč ji tak Liza píše, jak se rozhoduje o dalším ději, jak se o tom dohaduje s vydavatelem. Jak si neuvědomuje, že čerpá inspiraci ze své osoby, tudíž je podle ní její manželství v porovnání s Bethiným výborné. Vlastně to byl docela kontrast, zvlášť když se kapitoly pravidelně střídaly Lizin život - nová kapitola její knihy. To byl i zajímavě originální prvek a jedna kniha tak najednou obsáhla hned dva paralelní příběhy.

Potom přišly trhliny s dobrou detektivní částí. Našlo se Nickovo tělo, policie začala čmuchat kolem Lizy a Davida. Liza podezírala Davida, ale chtěla stát za ním, proto se zároveň snažila najít alternativní verze. Nořila se do Nickova života, do veškeré reality, kterou si celou dobu odmítala připouštět. Začala jsem hltat stránky s otázkou, jestli to byl David, jestli to byla její kamarádka, kterou s ním viděli v baru, ale zároveň se začala vynořovat i děsivější možnost. Lizin popis Bethiny vraždy milenky totiž čím dál víc odpovídal Nickově smrti. Přitom jsem byla celou dobu v Lizině hlavě a ona věděla, jak nic neudělala a s Nickem před jeho zmizením neměla moc společného. Jenže také čím dál víc vodítek stahovala k sobě. Občas se sice objevil náznak proti Davidovi, ale pochyby zůstaly, čím dál podivnější. Vlastně s odhalováním Liziny minulosti, s její schopností zcela zapomenout nejhorší zážitky, s náznaky, že už jiné trauma nevědomky promítla do minulé knihy, s tím, co psala v té současné, to bylo naprosto jasné, všechna logika a literární pravidla ukazovaly na ni. Ale Lizino upřímné přesvědčení docela dobře mátlo. Její naprosté odtržení od reality nechávalo velmi dlouho očekávat jakýkoli zvrat.

Pak se ale Liza sesypala, začala být příšerně hysterická, dělat jednu chybu za druhou a autorka až uměle natahovala její blok kvůli "napětí". Liza byla čím dál zoufalejší ve špatném smyslu, vyloženě odmítala dojít nejen k tomu, co by měla dělat, ale i k vlastní realitě, a to i ve chvílích, kdy by už každému došlo, že s ním není něco v pořádku. Při finální konfrontaci s Davidem už jí mozek snad nemohl fungovat. Chápu, měla to být paralela s Beth, do níž podvědomě promítla sebe, zhroucení z lámání reality a z uvědomění, co provedla, aniž by si to pamatovala. Měla psychické problémy a fakt, že si jejich rozsah teprve teď plně uvědomila, byl obrovská rána. Jenomže jela jen na setrvačnost, ani autorka už nevěděla, co cpát do vět. Navodila dojem roztékající se karikatury ženušky z padesátých let v USA, ovšem nerealisticky nefunkčním způsobem. K tomu Liza celou dobu nedokázala nic pořádně sdělit, nic logicky vyjádřit, od začátku prakticky nonstop trpěla hroznými migrénami, což připomínala v každém druhém odstavci, skoro v každé scéně řešila bolest hlavy, opět aniž by to kdykoli komukoli řekla a tím vysvětlila svou "divnost". Ta ženská si zkrátka dobrovolně komplikovala život víc, než musela, protože nemohla otevřít pusu, a autorka to vytahovala do absurdna. A to mě štve, protože její uťáplost byla úmyslná, nicméně často až příliš neuvěřitelně přetažená.

Mé hodnocení: