M. A. Collins - Snake Eyes

Originální název: Snake Eyes

Rok vydání: 2006

Český překlad: Nepřeloženo

Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Po mé poslední kritice Collinsovy CSI knihy s extrémně vyobrazenou arogancí a nepřátelstvím protagonistů, kriminalistů z Las Vegas, vůči normální populaci, jsem docela překvapená poměrně znatelným obratem v této knize. Na druhou stranu tato zase kulhá v záživnosti, protože jako by se do ní pořád nemohl zabrat. 

Tato kniha následuje předchozí Killing Game, tedy je tu původní kriminalistický tým stále rozdělený na noční a odpolední směnu. Nemá to ale příliš význam. Když se v kasinu ve městečku kousek od Las Vegas rozpoutá přestřelka mezi dvěma nepřátelskými motorkářskými gangy, nezáleží na směně, ruku k dílu musejí přiložit skoro všichni. Navíc jim to zkomplikuje fakt, že odlišit útočníky od obránců není těžké, jenže vůdce jednoho z gangů, zdá se, někdo odpravil s přestřelkou jako pouhým krytím, a oba gangy chtějí vědět, kdo to byl. Také chtějí vydat tělo, jenže to náhle zmizí. Policisté a kriminalisté jsou tak uprostřed napěchovaného sudu se střelným prachem a každý z několika set rozjetých motorkářů kolem nich může snadno vykřesat jiskru.

K ostatní práci proto zbývají jen Warrick Brown a Greg Sanders, a ti se proto musí prodírat vším, co by jinak připadlo hned několika týmům. Zdánlivá sebevražda nespokojené manželky, znásilnění na rande, bankovní loupež, vyřizování účtů mezi pouličními gangy, které se zvrhlo, když před auto skočil lev. Na rozdíl od dusivé atmosféry po přestřelce jsou všechny tyto zločiny docela amatérsky provedené, snadno rozluštitelné, ovšem únava a žádná pomoc v dohledu si na Warrickovi a Gregovi také začnou vybírat svou daň, tudíž i zdánlivě bezpečná místa činu můžou hrozit vymknutím se z rukou.

Což kupodivu nebylo moc zajímavé. Warrick a Greg skákali z místa na místo, během čtyřiadvaceti hodin vyřešili tři nové vraždy a jedno znásilnění, většinu postavenou na analýze DNA, kterou měli zázračně vždy do hodiny, takže se ani neobtěžovali předstírat nějakou realitu, naopak ještě poznamenali, jak v "reálném světě", který není devátá nejlepší kriminálka v USA, by to trvalo měsíc. Navíc, protože na každý případ tímto tempem měli jen pár hodin, nehrál žádný z nich na záhadu, na důkladné zpracovávání a pátrání a první jméno, na něž narazili, byl vždy pachatel. Připočtěte, že v jednom případě se ještě snažili přesvědčit pachatele, aby je nezastřelil, a v jednom pomáhali FBI, celou dobu naprosto nevyspalí po 24 hodinách služby, a je to ne moc uvěřitelný chaos o odškrtávání okýnek seznamu klasického postupu. Hodit do toho sražení uprchlého lva přidalo už jen na bizarnosti. Byla to zkrátka podivná, plochá výplň, která snad ani nemusela existovat. 

Rozhodně by bylo záhodno, kdyby se autor místo poloviny kapitol Grega a Warricka věnoval plně a hlouběji přestřelce v kasinu. Byla to nepochybně obrovská věc, přitáhla spoustu lidí, oba gangy prakticky obsadily město, celou dobu připravené se do sebe pustit znovu a vedle toho pustit se i do policie, a každou chvilku někdo popisoval, jak stačí špatné slovo a mají z toho pouliční válku, na niž je kriminalistický tým a místní malá stanice nedostatečná, zatímco guvernér ne a ne poslat pomoc. Jenže kromě těchto neustálých zmínek to nebylo znát. Šerif a Grissom si nejdřív s úctou pokecali s jedním gangem, pak s respektem s druhým, ostatní pořád postávali kolem vystříleného kasina, jediná pořádná odbočka k rychlému ohledání márnice, odkud ukradli tělo. I popis zpracovávání míst činů byl v této knize oproti ostatním výrazně stručnější, vyprázdněný, až se skoro zdálo, že nikdo nikde nic nenašel, tudíž přešlapují dokolečka. Vážně nevím, proč se autorovi nepodařilo nastolit pořádnou atmosféru a ukázat ono stále zmiňované napětí a nebezpečí. 

Líbilo se mi ale, že na rozdíl od Warricka a Grega tady nevyužil až klišé příležitosti - tým věnující se přestřelce se nedostal do závěrečné přestřelky o život, ačkoli oba gangy nakonec vyrazily až k policejní stanici a opravdu mohly každou chvilku spustit. Aspoň tehdy se kriminalisté nechovali jako šerifové z divokého západu, místo střelby logicky vyřešili případ a rozpustili situaci. Jenže, stejně jako u Warricka a Grega, i tady to působilo, jako by nikdo ani nepotřeboval žádné laboratorní techniky, žádnou kriminálku, protože celý případ se vyřešil tím, jak Grissom někoho náhodou viděl na ulici, konfrontoval s tím pachatele, ten se psychoticky zhroutil a vysypal to ze sebe. Není pak divu, že všechna technika a v době sepsání knihy moderní práce působily zbytečně. 

Oceňuji alespoň ono naznačené překvapení. Z této knihy nečišelo opovržení kriminalisty nad civilisty a odlišnými bezpečnostními složkami, ani vnímání procedurálních předpisů a lidských práv jako překážku staré dobré policejní svévole, jaká by přece všechno rychle uzavřela. Naopak párkrát výslovně zdůrazňovali, že i gangsteři mají práva, že se musí držet zpátky. Zmínky, jak někdy je mezi FBI a kriminalisty nevraživost, zněly skoro omluvně. Při jednání s podezřelými, členy gangů a zadrženými se chovali výrazně profesionálněji i tam, kde zrovna nestáli v hloučku natěšených nepřátelských pistolí. Až na pár výjimek. Bylo vážně příjemné přesunout se do profesionálního postupu a nechat dětinské vysmívání se všem kolem pod záštitou "cool hlášky", což se v jiných CSI knihách i seriálech děje často, za sebou.

Mé hodnocení: