Originální název: The Graveyard Book
Rok vydání: 2008
Český překlad: 2008
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ
První kniha, kterou jsem od Gaimana přečetla, mě naprosto uchvátila úplně vším, byť je i pro výrazně mladší čtenáře. Jestli jsou taková všechna jeho díla, naprosto chápu jeho oblíbenost. Jsem prostě nadšená, jinak se to shrnout nedá.
A jak roste, prožije si i na takovém relativně malém hřbitově spoustu dobrodružství. Narazí na prastarého Indigového muže a děsivého Sleera chránící poklad v nejstarší hrobce v kopci. Na bránu do města ghúlů, kteří ho unesou. Na pohřbenou čarodějnici. Potom i na nebezpečí v lidském světě, mezi vrstevníky i mezi všehoschopnými překupníky starožitností, když se přece jen vydá za hřbitovní bránu a na chvíli si vymůže, aby směl chodit do školy. Jenže opuštění hřbitova pro něj znamená ještě jedno, nejhorší nebezpečí. Muž Jack, který zabil jeho rodinu, na něj stále čeká, aby dokončil svou práci. A není to jen on, ale Jackové všech řemesel odhodlaní nedovolit naplnění staré předpovědi, že přežití Nika rozloží jejich tajnou organizaci tahající za celosvětové nitky.
Přechází tedy mezi jednoduchými zážitky malého dítěte s místními duchy, čistě fantastickými zážitky jako únos ghúly, a děsivými, lidsky nebezpečnými zážitky jako školní šikana a Jackové. Většinou všechny popisuje z Nikova pohledu, takže zatímco dospělý čtenář plně chápe všechny souvislosti, už sotva chápe šestiletý, desetiletý, čtrnáctiletý kluk důkladně chráněný před světem životem na uzavřeném hřbitově a vychovávaný duchy lidí zemřelých od invaze Římanů do počátku 20. století. Každý takový zážitek tím pádem přinese trochu jiné postřehy, jejich odlišný tón i vážnost vždy vybudují další kousek Nikova světa, u každého čekají nové a nové objevy, jak to na hranici živých a mrtvých chodí, i nové emoce, protože se získáváním zkušeností se často pojí i ztráty. A protože Nik takto žije skoro celý život, ke všemu divnému přistupuje jako k něčemu naprosto normálnímu, čímž i pro čtenáře rychle navodí dojem, jak tenhle svět smrti je vlastně normální a naopak do toho lidského ani nechce vidět. Nejde o odhalování úplně nového světa spolu s hlavním hrdinou, ale o příběhy z toho Nikova, o sledování toho, jak jedno dítě vyrůstá a jak se pere se svým životním stylem plným nadpřirozena.
Tím pádem vlastně všechno balancovalo těsně na hranici ujetosti, trošku dětinskosti, ovšem nikdy ji nepřekročilo. I kapitoly z cizích pohledů, jako ke konci Jackové všech řemesel a jejich poslední útok na Nika. Léčka, jakou na něj uchystali, byla napínavá a vůbec ne dětinská, stejně jako poměrně hororové bylo, jak se s nimi Nik vypořádal. Nicméně pořád se vyjadřovali a autor vše popisoval stále stejným, jednoduchým způsobem odpovídajícím Nikově postavě, pořád to byl svět toho malého, později mladého kluka, a mně se to opravdu líbilo. Přirovnala bych to, s ohledem na mé velmi omezené zkušenosti s Gaimanem, k mojí milované Koralíně.
Vůbec jeho styl psaní mě nadchnul. Jednoduché vyjadřování přizpůsobené Nikovi, na správných místech perfektní sušší, nenápadný britský humor, v hlavně jsem text od začátku "slyšela" s jednoznačným přízvukem. Četla jsem knihu v angličtině a hned na začátku, aniž by ještě padlo, že je ve Velké Británii, všechno znělo nesmírně britsky. K tomu každý duch, každá bytost, každý člověk mluvil tak, aby to odpovídalo jeho věku a jeho době, což vyprávění oživovalo. Také používal normálně plynoucí text, ale sem tam se v odstavcích, možná náhodou, možná úmyslně, rýmovaly věty. Což bylo milé.
Zkrátka mě nadchnul styl, zápletka, originální prostředí, fantastické postavy, svět vybudovaný kolem jednoho hřbitova s náznaky zbytku fantastického světa, svět ghúlů, vztahy mezi duchy, trocha kouzel, tajemný Silas, mumie s prasetem pro štěstí, i záporáci a jejich nebezpečná organizace Jacků všech řemesel. Trochu dětské, trochu vtipné, hodně emocionální, hodně milé, úplně parádní a své.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat