Předposlední kniha ještě z letní nálože od Dobrovského byla rozhodně zajímavým hororem, ale četla se těžce. Kvůli tomu, že čtenáři bylo hrozně líto hlavní postavy a společensko osobní témata v ní nastolená byla dost vážná. Prostě rychle začal nenávidět otce hlavní postavy a její dobu.
Maud tak nezbývalo, než se velmi rychle naučit navigovat celou domácnost i zvláštní zvyky otce. Bez matky se vyrovnávat s pocity, jak není nijak zvlášť pohledná, nic nesmí a navzdory tomu, že je neskutečně bystrá a vynalézavá, považuje ji otec, jemuž se přitom tak moc touží zavděčit, za hloupou a nudnou. Na druhou stranu má ale ještě mokřad, v němž může schovat spoustu svých tajemství, a přes otcovy zákazy i místní lákavé legendy a čáry. A když její otec najde při rekonstrukci místního kostela děsivý obraz ďábla, jímž se stane posedlý mnohem víc, než jak by se na historika slušelo, možná objeví i nebezpečnou cestu k nalezení volnosti. Zároveň však i k poznání, že vše má svou nečekanou cenu.
Nebyl to tak horor o démonech, nadpřirozenu, temném děsu v opuštěném močálu, ač to tak chvílemi vypadalo. Což se mi zalíbilo. Častá otázka, tedy jestli kolem skutečně obchází démoni a nebo se postavy zbláznily, je tu jasně zodpovězená - otec se zbláznil. V tom horor nespočívá. Ten se skrývá v každodenním životě lidí a zde hlavně Maud, kteří jsou takovému bláznivému až posedlému pánovi, jehož stav se čím dál víc zhoršuje, vydáni zcela na milost.
Právě proto se kniha těžko četla. Život na počátku minulého století pro malou dívku nebyl snadný už kvůli obvyklým společenským konvencím, ale v případě Maud to ještě zhoršoval ksindl otec. Nesnadno se prodíralo scénami, jak ho zcela nezajímaly děti ani manželka, přesto ji i navzdory protestům lékaře každou noc nutil do sexu, protože na to má svrchované právo a přece nemůže pracovat a spořádaně žít, pokud se "nevyprázdní", neustále ji přiváděl do jiného stavu, tedy ji nutil prodělávat potraty a rodit mrtvé děti, donutil ji změnit jméno, vyznání, být pro něj věcí, až dokud ji nezabije poslední těhotenství, načež začal zneužívat služebnou Ivy. A ani té nebylo dovoleno najít někde útěchu, protože třídní rozdíly z ní automaticky dělaly nepřítele i Maud, jež sama otcovou pevnou rukou trpěla. Naprosto jí pohrdal, byl brutálně misogynní i v porovnání s jinými muži jeho doby, ačkoli Maud se na začátku snažila zavděčit. Když potom našla jeho deník a přečetla si, co si doopravdy myslí, musel se jí naprosto zhroutit svět. Zkrátka to byl strašně zlý pokrytec.
K tomu sám sebe přesvědčil, že je ten nejlepší, bohabojný, hoden vykoupení už jen vzpomenutím si na své hříchy a "uvědoměním" své nevinny v nich. Prakticky se začal vidět jako světec bojující s ďáblem, jehož si vyblouznil a jímž byl ve skutečnosti on sám. K tomu je nutné přidat klasicismus (ve smyslu diskriminace na základě společenského postavení) a jak vedle Maud pohrdal i služebnictvem, lidmi z vesnice, z kostela, z města, vlastně i kolegy, jak pochopitelně on byl mezi všemi vyvolený, protože se narodil na bohatším kousku močálu na rozdíl od ostatních. V jeho očích zcela zaslouženě. Zkrátka jsem ho nenáviděla.
Hlavní postavou nicméně zůstávala Maud a hodně mě zaujalo, že vedla dvě životní roviny. Jednu, o niž se dělila se čtenářem - její touha po svobodě jak ji stahují pouta doby, postavení, kultury, otec a jeho pokrytecký fundamentalismus. Jak se s tím snaží nenápadně bojovat, když se dostane k jeho deníku a k pravdě. Jak se pokouší prorazit konvence, jak se zamiluje do zahradníka, jak zároveň prochází pubertou a pořád je sama ovlivněna všemi pravidly, v nichž žila. Jak v ní roste naděje, nenávist i touha a strach spolu s tím, jak se otec stává čím dál fanatičtějším bojovníkem proti údajnému démonovi. Jak se zamiluje do mokřadu a rozhodne se ho před otcem zachránit. Prostě příběh rostoucí dívky uprostřed dost šílené situace, kterou musí opatrně navigovat a snažit se vypořádávat s vlastními komplexy, přičemž jí nezbyl vůbec nikdo, kdo by jí pomohl.
A pak druhou, odhalenou až na samém konci, když se o svůj příběh o mnoho let později podělila s historiky a kdy zapadly poslední dílky skládačky. Nebo to není tak úplně rovina, spíš jedna její část, již tajila i před čtenářem, protože vzít svůj osud do vlastních rukou se tehdy nenosilo. Nedivím se ani této části, chápu ji a otec jí šel naproti. Obě se mi přitom líbily. Jako to, že navzdory pohnutému osudu a těžkému startu do života Maud nebyla sympatická, perfektní hrdinka, ale autorka neignorovala, jak by se na ní realisticky vše podepsalo. I to, jak mezi řádky šly vyčíst věci, které právě kvůli tomu unikaly i Maud, třeba o služebné Ivy. A celkově umístění do mokřadu, mezi lokální příběhy, mluvu a zvyky. Jen to skutečně není kniha pro oddychové odpoledne.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat