Další díl série Podivná doba je stejně parádní jako ten první, a navíc v angličtině už vyšly čtyři, takže nebudu čekat na překlady a někdy brzy si ty zbylé seženu. Protože to vypadá, že s každým dílem bude zde představený nadpřirozený svět fungující na pozadí naprosto obyčejného Manchesteru nabírat na obrátkách. Spolu se skvělým humorem.
Ta má i vlastní problémy. Hana se konečně rozvádí. Ox má stále velké dluhy u nerudných chlápků. V redakci se kromě věčně protivného šéfredaktora Banecrofta ubytovala i mladá pomocnice Stella, protože po projevení jejích značných schopností je to jediné bezpečné místo před každým, kdo by ji mohl chtít využít, tudíž si najali stavební firmu na rekonstrukci koupelny. Jenže ta jim nainstalovala ještě tajné dveře a únikovou cestu ideální pro únos. Což si Banecroft nemůže nechat líbit. Proto pošle část redakce po stopách upírů (spolu s tím po stopách vyšetřujícího inspektora Sturgesse, jehož Hana nemůže dostat z hlavy stejně, jako on z té své parazitického psychopompa), a část po stopách stavebníků a rádobyúnosců. Obě skupiny se přitom dostanou za pomoci dalších svérázných postaviček do centra probouzejících se starých sil, které by měly oprávněně děsit všechny. Nebo spíš do centra toho, jak se tyto staré síly střetly se zcela moderními záležitostmi jako trestání slizounů na seznamovací aplikaci nebo vymáhání dluhů.
Po úvodním díle, který humornou formou ukázal, jaký svět se skrývá pod oponou obyčejného Manchesteru, tak přichází druhý, jenž ho značně prohlubuje a stejně humornou formou přidává nové postavy, druhy magie a zápletky. Tentokrát docela nepokrytě odkazuje na delší příběh, jenž bude pokračovat v dalších dílech, ač problém upírů Podivná doba vyřeší. Výrazně napomohlo i rozdělení redakce na dva týmy. Hana a Reggie šli po upírech, tudíž pronikli do gotické subkultury, do vysvětlení toho, proč upíři "normálně" neexistují, zapletli se se starší magií, vodní bohyní, lžineschopným Cogem a jeho člověkem v psí podobě. Ox po zjištění toho, kdo se snažil nastražit únos Stelly, k tomu dostal k ruce bulvárního novináře Stanleyho (mihnul se už v minulém díle) a víc se zase ponořili do vztahů mezi Zakladateli a Kmenem, magického vymáhání, staré války, přinesli seznámení se svérázným hostinským Johnem a čaroději. A Banecroft dohlížel svým nevrlým, nesnesitelným, nicméně prověřeně bystrým stylem na oba. Každá postava tak dostala dost prostoru, aby si vybudovala osobnost, našla svou vlastní švihlost, vlastní styl stále komediálního i vážného vystupování.
I styl vyprávění se mi stále moc líbí. Zůstal u humoru, býječných sarkastických dialogů, hlášek i situací, hlavně Banecroft pořád jako Bernard Black z Black Books, přičemž všechny šílené, trapné nebo prapodivné příhody, kterými takto projdou a do kterých se postavy zapletou, dávají perfektní smysl a jsou jim šité na míru. Na druhou stranu nijak nesnižuje děsivost situace, jen ji trochu změkčuje vtipem. Naopak ji ještě rozvedly podzápletky, k nimž postavy přivedly falešné stopy nebo vlastní nesouvisející zážitky. Nastolily tematiku vztahů, "sexy lovců" a pohledů na sex, což ostatně souvisí se zobrazováním upírů v reálné kultuře, nebo tendence házet vinu na nevinné kvůli odlišnosti či předsudkům, a to se mi také líbilo. Zoufalci, jací byli ochotni stát se predátory na aplikaci, až se stali reálnými. Chudák narušený Victor s tak oddaným otcem, že ho podporoval v neškodném bizarním životním stylu s upíří estetikou, a samozřejmě se na ně vrhnul rozzuřený dav. Démonka, která zneužila Stanleyho a způsobila rozvrat jeho manželství i života, protože mu nikdo nevěřil. Vlastně i Hanin rozvod, kvůli němuž se často musela napomínat, aby jednala s chladnou hlavou. Nebo Banecroftova utajovaná bolest ze ztráty manželky, což je nakonec všechny nečekaně (dvojitě, když šlo zrovna o Banecrofta) zachránilo. I to dalo všemu další rozměr a celý svět Podivné doby výrazně oživovalo.
Že je situace vážnější, ale bylo poznat i z mnohem menšího počtu článků Podivné doby - zatímco v prvním díle se často objevila stránka s krátkou zprávou o nějakém prapodivném setkání nebo absurdním tvrzení o nadpřirozenu, jaké někdy otiskli, tady jich bylo jen pár. A také z toho, že vlastně o redakci nešlo. Museli vyšetřovat vážný problém a vlastní hrozby, už ne jako investigativní novináři, ale jako osobně zainteresovaní, takže vůbec nepřipravovali články, nemluvili o tématech, nesnažili se dát dohromady žádné číslo, nevyjížděli za hlášeními o UFO a konspiračními teoretiky, nepřišel žádný podivňácký komediální oddech. Trochu mi to chybělo, byť mi to nevadí, protože zároveň přibylo kapitol z pohledu záporáků, obětí a celkově vedlejších postav a ty byly v tomto o něco napěchovanějším ději, už dalece přesahujícím pouhé seznámení s nadpřirozenem, rozhodně třeba.
Mé hodnocení:
Série má dobře našlápnuto. Hodnotíš ji vysoce a kladně.
OdpovědětVymazat