Originální název: Gladiator
Rok vydání: 2000
Český překlad: 2000
První film jsem neviděla, jen druhý díl, líbil se mi, i když teď vidím, jak jen kopíroval první. Nicméně tato kniha je prakticky jen trochu rozvedený scénář k tomu prvnímu, což rozhodně neschová. Vzít scénář filmu, zpracovat ho do plynulé prózy, ale nerozvést do detailního příběhu, nevyhnutelně připraví o velkou část zážitku - protože to, co tady nemůže zajistit hudební doprovod a výprava, nevyplňuje nic jiného.
Nestihne se totiž vrátit domů dřív, než Commodus nechá povraždit jeho domácnost včetně manželky a syna, a navíc se tam, raněný, naprosto zničený, teď už beze jména a identity, dostane do rukou otrokářů. Od nichž ho převezme coby slibného otroka majitel gladiátorské školy. Nejdřív je Maximus připravený prostě zemřít, jenže pak se dozví, že Commodus jako nový císař znovu v Římě povolil gladiátorské hry, hodlá uspořádat velkou slavnost a on má být jeden z vybraných bojovníků, kdo tam budou vystupovat. Rozhodne se tak pro pomstu.
Děj je tak velmi jednoduchý a velmi přímočarý, postupuje ze scény na scénu, z bodu do bodu. Maximus velí legiím v závěru války, Marcus Aurelius ho pověří převzetím moci, Commodus tomu učiní přítrž, rozkáže Maxima popravit, ten uteče, dostane se do spárů otrokářů, projde si depresí, kdy mu na osudu nezáleží, a když dostane příležitost přemístěním do Říma, rozhodne se pomstít a Commoda zabít, což jen podporují někteří senátoři a Commodova sestra Lucilla, kteří v něm oprávněně vidí pouze tyrana. Od toho kniha nikam neodbíhá, neodbočuje, nezastavuje se, nerozmýšlí, nepředkládá otázky, a proto je hodně krátká a rychlá. V tom není úplně co vytknout, všechno za sebou jde logicky, příčinu stíhá následek, drží se tempo.
Jenže to je také velké mínus. Příběh je to rozhodně fajn, nepochybuji, že funguje jako film a rozhodně by mohl být velkolepý i jako literární dílo. Nicméně tohle není samostatné dílo, spíš scénář doplněný trochou vaty do souvislého textu. Takže doslova jen popisuje, co se děje a jak místa a lidé vypadají. Nad pohnutkami, minulostí, myšlenkami, osobností mimo aktuální děj, nad vnitřním monologem se nepozastavuje, to skoro úplně chybí. Takže si všechny umím představit velmi živě (to je alespoň pro mě nejméně důležitý aspekt, postavy si při čtení nikdy moc nepředstavuju), ovšem je to hrozně suché. Skoro všechny scény prosí o lepší vykreslení, postavy, aby z nich udělal osobnosti, aby byl celý svět živý, ne jen plný figurek dělajících gesta. Zvlášť když kniha se na rozdíl od filmu nemůže spolehnout na hercovu práci a hudbu. I kdyby musela přijít umělecká licence a tohle všechno si domyslet, výrazně by to prospělo.
S tím souvisí i evidentní nutnost zapracovat na dialozích. Opět, tyto mohou znít dobře podkreslené a doprovázené ve filmu, ovšem ten má jiné požadavky než kniha. Tady některé "slavné hlášky" samy o sobě bez literárního přepracování naopak působí poměrně cringe, vůbec se nepovedlo, aby měly dialogy stejný velkolepý dopad. Asi to nemohlo být jinak, když kniha nepracuje s literárními nástroji, jen převzala scénář a doplnila ho na krátké kapitoly. A potom si říkám, proč ji vůbec psát.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat