Hunter S. Thompson - Strach a hnus v Las Vegas

Originální název: Fear and Loathing in Las Vegas
Rok vydání: 1971
Český překlad: 1995

Už kdysi dávno jsem tuto knihu dostala od Dobrovského a taky jsem se ji už jednou pokusila přečíst. Přestože je ale velmi krátká, člověk rozhodně potřebuje být ve správném rozpoložení, aby se do ní ponořil. Tudíž jsem ji zase odložila. Až čekat hodně dlouho na autobus ve městě, kde se nedá nic jiného dělat, byla nakonec taková ideální chvíle. Sama je totiž docela jízda vjemů.

Raoul Duke, do něhož se dosadil sám autor, je novinář a má připravit reportáž ze závodů v Las Vegas. Kam také vyrazí se svým samojským právním zástupcem doktorem Gonzem. Jenže jejich práce je vlastně tak moc nezajímá. Stejně jako je brzy přestane zajímat nový úkol, který po závodech dostanou, účast na setkání policistů a okresních prokurátorů zabývajících se, značně zastarale, drogovou problematikou. Díky novinářským a kdo ví jakým ještě zdrojům si sehnali zářivě rudý kabriolet, prohnali se nevadskou pouští, Las Vegas, a i když se nejdřív pokusili alespoň na závody podívat, brzy zcela propadli úplně jinému cíli. Najít a prozkoumat "americký sen" a všechny možnosti, jaké jim život nabízí v jednom určitém směru – kterým je ohromná zásoba nejrůznějších, zejména psychedelických drog a alkoholu, z nichž se prakticky nevyhrabou, dokud Nevadu zase neopustí. 

Namísto jakékoli práce tak jezdí po silnicích a ulicích, střídají pokoje a hotely, protloukají se různými podniky a okolím, setkávají se s různými lidmi, a to všechno v totálním rauši, v němž si vůbec nic neodříkají. Takže nejen, že ke všemu přistupují s logikou mozku pohrouženého v LSD, čelícho meskalinovým vlnám a prolévaného pěknou řádkou dalších látek. Také kvůli tomu čelí spoustě psychedelických vizí, absurdní paranoie, z narkomanského opojení tahají povídačky, aby se vykroutili z hrozících průšvihů, a samozřejmě absolutně nemají filtr a často se jim tak povede nečekaně trefný komentář doby a společnosti. 

Podle dalších informací o knize je to základ "gonzo žurnalismu", s nímž autor přišel, a já nepochybuji, že v této knize spousta lidí najde něco hlubšího, svědectví éry, analyzovatelný styl a podobně. Já v tom však vlastně nic hlubšího nehledala. Jakmile jsem přijala, o co jde, brala jsem to jako zprostředkování halucinogenní jízdy, ke které si jde sednout a nenamáhat si s ní hlavu.

Kniha vlastně neměla moc děj. Základní osa, tedy že Duke s Gonzem vyjeli napsat článek o nějaké události, nikdy nevydržela dlouho, protože se hned na začátku sjeli a pak prováděli věci. Je to spíš o všech vjemech, jaké jim drogy přinášely, o šílených věcech, do nichž se kvůli nim připletli, jaké sami dělali. Vlastně, ač jsem neviděla filmovou adaptaci, je to velmi dobře zfilmovatelné. Čtete totiž spíš obrazy a záběry bez zvláštního kontextu, ne příběh, a hodně rychle to utíká, takže si vše jde užít. 

Ostatně, navzdory tomu, jak vzdálený je to pro mě svět, a to co se týče drog i začátku sedmdesátých let, kdy se děj odehrává, bylo docela zajímavé tyto "obrazy a záběry" číst. Číst o jízdě feťáka, jenž si uvědomuje, že je feťák, že je v totálním rauši, zároveň ale má i záblesky reality a dokáže nad nimi ne zase až tak sjetě přemýšlet, nicméně je mu to vlastně jedno a poddává se nelogickým zážitkům bez hlavy a paty. Jakmile jsem se jim totiž na stránkách začala poddávat taky, bylo to fajn. K tomu přičtěte super šílené ilustrace dobarvující vidění světa očima pod vlivem a klidně do toho. 

Mé hodnocení: