14. 4. 2011

Prý se blíží maturity

Mně tedy ne. Mně se blíží akorát zkouškové, na které budu možná umět nějaké to prd asi za měsíc, kdy nám začnou vypisovat předtermíny. (Hele, vrtulník!) Jasně, předtermíny můžu klidně ignorovat, ale proč to dělat. Zkoušku v předtermínu budu muset vynechat asi jednu určitě, jelikož v jediný den zápočet z dějin, zkoušku z psychopatologie a zároveň z internetového a počítačového práva fakt nedám. Ale naopak někdy je velice výhodné předtermínů, například v ústavním právu je to velice, velice výhodné, využít. Stejně se ale občas, když pozoruju ten neutuchající, i když zmírněný, humbuk kolem státních maturit, neubráním vzpomínce na tu naši. Například přesně před rokem jsem ležela doma a měla ještě tři dny svaťáku, zatímco čtyřletý gympl už to rozběhl a osmiletý a programátoři teprve nastupovali na svaťák.

(Hele, spolubydla čte nějakou knížku o tom, jak se zbavit škodlivého stresu... to mi od dob, kdy mi tak nějak hráblo a pak se to uklidnilo, nedělá problém.)

Jak to bude mít ta má střední škola letos se ani neodvažuji odhadnout. Vůbec se v těch státních nevyznám, ale jasné je mi jedno. Prodlužují to studentům i učitelům a nesou spoustu problémů pro přijímačky na VŠ a pro přípravu samotnou. Jen si vzpomínám na dobu krátce před maturou, kdy měl v Praze proběhnout nějaký protest studentů proti státní maturitě, kdy nám třídní (jinak strašná... ehm... u které musel mít každý omluvenku div ne od ministerstva zdravotnictví, že byl opravdu nemocný, a proto chyběl) řekla, že pokud se budeme chtít zúčastnit, stačí jí to napsat a ona nás ráda pustí. Takové nadšení ze státní učitelé projevovali. Vy, kdo maturujete, zkuste to srovnat na maturitě naší a vedlejšího oboru (jedna škola, pět oborů) v roce 2010, zlatém roce krásných školních maturit:

Jednoho dubnového dne nás, dvě třídy, nahnali do počítačových učeben. My se rozesadili podle připraveného pořádku, dostali papíry a ve stanovený čas náš dozor vyhlásil čtyři témata slohových prací. Asi deset minut jsme si připravovali počítač dle pokynů, rozmýšleli nad tématy, potom jsme nahlásili, co jsme si vybrali, a pustili se do psaní. Nejdřív si to všichni předčmárali na papír a poté s většími, menšími, či žádnými úpravami přepsali do počítače. Minimálně musel každý napsat stránku a třičtvrtě, což se i těm největším lemplům povedlo, následně jsme všichni tiskli. Jelikož se stal na začátku roku tak krásný průser jako úder blesku do školní elektroinstalace, problémy se sítí zůstaly do konce roku. Nyní fungovala jediná tiskárna, takže v učebně, kde jsem seděla i já, se střídaly zástupy lidí, které tiskly své slohovky. Ale podařilo se. Po určité době, kterou jsme na to měli, jsme je všichni odevzdali, někteří dříve, někteří později, a šli do hospody.

(Dejte mi chvilku, ochutnám ten gyros sýr.)

O několik dnů později nás opět nahnali k počítačům. Tentokrát jen obchodku, gympl se normálně učil. Měli jsme praktickou část maturity, což bylo vlastně účetnictví a nějaké dopisy. První den jsme dostali zadání ke dvěma oddílům účtování na počítači a třem ručně, opět na sebe nenechal čekat problém s tiskem a ukládáním, díky čemuž jsme měli i celkem slušný prostor pro rady se spolužáky, ovšem našel se i odborník, vlastně odbornice, která to celé zkopala. Druhý den této praktické (nebo to bylo naopak?) jsme dostali zadání několika českých a dvou německých obchodních dopisů, ty jsme za určitou dobu vyhotovili, vytiskli (tentokrát už ta tiskárna šla) a odevzdali. Samozřejmě i zde byl prostor jak pro taháky tak pro rady a až na tu jednu jsme praktickou udělali úplně všichni.

(Není špatnej.)

A někdy kolem 17. května, nebo to bylo 18.?, jsme se všichni oblékli do společenského, vyrazili představit se maturitní komisi (která nás čtyři roky znala, mučila a byla mučena), někteří poté odjeli domů a osm nás tam zůstalo pro zkoušení na tento den. Dopoledne nastoupil první, vytáhl si otázku, patnáct minut se připravoval, potom otázku rozebral a odešel, po něm druhá, po ní třetí a po něm čtvrtá, pak nastoupil druhý předmět a celé se to opakovalo, celkem pro tři předměty.

Na češtinu a němčinu bylo patnáct minut, na ekonomiku dvacet. Všech osm nás ten den maturovalo ze stejných předmětů. Během zkoušení se učitelé rozmýšleli, na co to asi vypadalo, a po vyzkoušení všech čtyř se svorně dohodli na známkách. Všichni čtyři, kteří se nakonec sešli dopoledne zpátky dole s námi, maturitu složilo a samozřejmě mělo to štěstí na vybrání nejlehčích otázek. Poté jsme se odebrali na větší či menší oběd, to záleželo na tom jak moc, málo, nebo vůbec měl člověk nervy stažený žaludek, či jak moc byl třeba rozežraný.

No a nastoupilo odpoledne a naše skupina, což probíhalo úplně stejně. Jako poslední jsem ten den šla já (můj odmaturovaný spolužák mi zatím sebral mobil a šíleně zapáleně hrál solitaire) a má zoufalá ekonomika, kde jsem místo dvaceti minut byla asi dvanáct a byla jsem přesvědčena, že mě vyhodí. Ale dali mi dvojku, takže to dobře dopadlo. Po tom všem jsme se my čtyři postavili do řady, zkoušející nám gratulovali a oznamovali naše známky. Pak jsem odjela domů, další den měla leháro, jen jsem sledovala, kdo dal a za kolik. Poslední den, pátek to byl, jsme ráno přišli prý rozloučit se s komisí, předat jim kytky a podobné ciráty. Dopoledne jsme šli znovu do hospody, respektive do pizzerky a pak na kulečník, a asi v jednu to bylo, nahoru na zámek pro naše vysvědčení.

A tím to pro mě celé divadlo dvacátého či jednadvacátého května skončilo.
Co jsem ale slyšela teď, že se to potáhne až do konce června s nejistotou a samotnou složitou skladbou celé maturity si tedy vůbec nejsem jistá. A lituju těch, kteří ji musí dělat a vůbec neví, na čem jsou, protože maturita, alespoň pro mě, nebyla jen o těch několika hodinách za počítačem a třech čtvrthodinkách před komisí, ale bylo to i společné čekání se spolužáky a přáteli, až přijdeme na řadu, společné probírání detailů, společné odvádění myšlenek, bylo to vybočení ze školního stereotypu a v jistém smyslu tomu nechyběl ani vtip a zábava. Navíc tu středu, tu naši první maturitní středu, jsme se ke zkoušení sešli téměř všichni, kteří jsme spolu ten čtvrtý bojovný školní rok na střední vycházeli skvěle.

Jak to bude teď nevím (a nesnažte se mi tu vysvětlovat, jak že ta vaše maturita má probíhat, to už zkoušelo pár lidí, kteří ji letos skládají, ale stále si to nepamatuju) a jsem ráda, že vědět nemusím. A to jen pouhou náhodou, protože kdyby psycholožka nedošla k závěru, že se ještě rok ve školce budu nudit a s mými schopnostmi číst a psát není problém poslat mě již do první třídy, dělala bych maturitu taky letos. Na druhou stranu, možná bych k učení přistupovala jinak, možná bych měla i prospěch jiný a možná cíle úplně jiné.

(Prý že nejde nastavovat design? Už se to zase sere celý!)

Jinak u tohohle článku nehledejte žádný hlubší smysl, jen mě tak napadlo ho sepsat v souvislosti s tím, že několik lidí čeká maturita již brzo a myslím, že všechny školy začínají stejně. Což loni nebylo a bylo zajímavé vidět, jak někteří už mají vše za sebou, některé čeká ještě skoro měsíc a jiné dva nebo tři dny. A rozhodně to mělo něco do sebe. Něco víc než celá letošní kolektivní fraška.


Žádné komentáře:

Okomentovat