Včera jsem se ve Vimpu účastnila galavečeru 11. ročníku českoněmeckého festivalu Natur Vision a potěšilo mě, že jsem potkala zase obrovskou spoustu bývalých učitelů, jeden z nich dělal dokonce překladatele filmů a tlumočníka, nějaké bývalé mladší spolužáky, a hlavně můj dvanáctiletý bratr vyhrál první místo v soutěži, kde se utkalo opravdu hodně (řekla bych přes 300, ale nejsem si jistá) obrázků na téma "máme rádi zvířata" a domů si tak odvezl pamětní křišťálovou placku, letošní guinnesovku, diplom a ještě spoustu předmětů.
Samozřejmě nešlo jen o to. Taky tam byli pořadatelé a spolupracovníci s dlouhými proslovy, z kterých nejsem schopna zopakovat ani slovo (ani těch českých ani těch německých) a také došlo na promítání vítězného filmu, protože Natur Vision je především filmový festival. Mezinárodní. Jen kdyby moderátor pořád neodváděl mé myšlenky k útrpným cestám na červencovou brigádu, kdy jsem jeho hlas pořád poslouchala v rádiu Kiss jižní Čechy, protože obecně rádia vůbec nemusím.
Ten promítaný film mě docela bavil v určitých momentech, například přesun žab po zamrzlé řece ke kladení vajíček, kdy se samci snažili převézt na zádech samiček, a taky mě pobavilo, když žáci vysvětlovali, co nakreslili na vítězné obrázky. Lišky, tetřevy, psy, vlky, medvědy a když se dostalo na první místo, suverénně bratr řekl: Mravenci. Což působilo vážně vtipně.
Ale ono se mu to vážně povedlo. Našla jsem sice podle mě hezčí obrázek, ale třeba u toho jeho bych u většiny ploch nikdy neřekla, že jsou to fixy. Na první pohled se dá říct nic moc kresba, ale když se na to dívám déle, vůbec ne. Detaily, pozadí, barvy, rozhodně se mu to povedlo, na to, že nikdy nepatřil k takovým těm základoškolským šprtům, kteří válí prostě všude.
Ale co mě potěšilo, v situaci, kdy většinou jen trpně mlčím při kreacích, které jsou nejmenovaní lidé schopni vzít si i na můj maturák, bylo, že můj bratr byl jediný, kdo na tento slavnostní večer přišel v kvádru a kravatě. Tedy potěšilo mě, že on v tom přišel. Myslím, že od oceněných by to bylo vhodné, když stáli na pódiu při galavečeru mezi tolika společensky oděnými lidmi, ale ostatní měli modré džíny a trička či košile. Navíc tohle kvádro mu skutečně seklo (ačkoli sako bylo trochu delší).
A ještě potom jsme jeli na večeři. No řeknu vám, že ta už mě ani nepotěšila. Hned jsem si vzpomněla na Pohlreicha, protože ten losos, jakého mi ho přinesli v kuřecí kapse, chutnal spíš jako makrela, takže opravdu nevím, co to bylo za křížence. Ale na druhou stranu, výborný byl špenát.
Jenže teď, dneska, mám děsnej fofr. Zítra odjíždím na kolej (vlakem), takže stihnu vzít jen půlku věcí, musím vyprat několik košů prádla, udělat oběd, sbalit si, nezapomenout na nic důležitého, vytisknout rozvrh, který musím sešoupnout do jednoho ze dvou různých oborů a... ráda bych si pročetla tu guinessovku. Například věděli jste, že skrabeové mají až deset deka?
Žádné komentáře:
Okomentovat