Laurell K. Hamilton - Rozesmátá mrtvola

Originální název: The Laughing Corpse

Rok vydání: 1994

Český překlad: 2006

Anita Blake žije ve Spojených státech, které čerstvě zlegalizovaly upíry jako občany a oživování zombií jako živnost. Je oživovatelkou, protože se narodila se schopností nekromancie a vyrůstala pod vlivem babičky - vaudunské voodoo kněžky, a popravčí upírů, na jejichž exekuci byl za porušení zákona vydán příkaz, ač raději by zůstala u starého pořádku a volně se zbavovala nemrtvých bez obecného povědomí o nich.

Také je ale policejní konzultantkou v případech, kdy si nové oddělení pro vyšetřování nadpřirozených trestných činů (MOST) neví rady. A právě k nim zamíří hned po odmítnutí pracovní nabídky od miliardáře Gaynora, ke které by byla zapotřebí lidská oběť, což je stále nezákonné. Nyní má totiž důležitější starosti. Jde o již třetí vyšetřované vražedné šílenství. První dva případy vypadaly jako dílo ghúla, ale třetí, příliš daleko od hřbitova, při němž zemřeli matka s otcem a malé dítě zmizelo, neodpovídá. Anita tak tuší, že má před sebou nebezpečný exemplář nemrtvého, patrně zvláštní a velmi agresivní zombii, a vydává se proto za nejmocnější voodoo kněžkou na středozápadě, která však nemá Anitu příliš v oblibě. Domingou Salvador.

Ta jí přislíbí pomoc, ale zároveň po ní požaduje spolupráci na novém byznysu, jelikož přišla na to, jak oživit zombie a vrátit do nich duše, čímž zamezí rozkladu a získá tak navždy poslušného otroka. To Anita odmítá a silně proti sobě Domingu popudí. Dominga však stejně jako Gaynor nebere ne jako odpověď. 

Kromě vraždící zombie a nových neodbytných nepřátel se navíc na scéně znovu objeví i Anitin nápadník, nový nejvyšší upír a vládce upíří městské části, Jean-Claude, který chce mít z Anity svou lidskou služebnici. I tak se Anita snaží pokračovat v řešení případu. Kdo je opravdový viník? Proč Dominga poslala na Anitu zombie? A skutečně někdo povolal mrtvého s úmyslem masakrovat, nebo se věci začínají vymykat i ze zkušených rukou? A jak s tím souvisí Gaynor, jehož přesvědčovací metody narůstají na nebezpečnosti? Podaří se Anitě uzavřít vše dřív, než se jejím nepřátelům naskytne příležitost dostat ji?

Rozesmátá mrtvola je druhá kniha z rozsáhlé série loveckoupířích detektivně-fantasy románů, kterou však nemám v úmyslu kompletovat. Ani to není třeba, neboť jde (alespoň se v tomto díle) o samostatná dobrodružství spojená hlavní postavou a prostředím. A navíc to není zase taková bomba, protože s vědomím, že jde o sérii, taky víme, že hlavní postava neumře. Ale co prožije? Stojí to za čtení?

Už když jsem viděla obálku, na níž vyvalují oči a hrudníky bytosti připomínající nízkorozpočtovou pornoparodii na upíří love fantasy, měla jsem silné pochybnosti. Ty se prohloubily anotačním sdělením, že je série protkána i erotikou. Ale také mělo jít o detektivní případ s nadpřirozenými bytostmi, a tak jsem se přece začetla. A musím říct, že přebal opravdu kazí dojem (ostatně obálka paperbacku takový dojem vůbec nevzbuzuje a nechápu, co grafiky přimělo k takovému "zločinu" na tvrdé vazbě), a já doufám, že v ostatních knihách není té romance víc. Pokud totiž ne, není to zase tak špatné.

Základ mi přišel z části dobrý a z části přetažený. Svět bere na vědomí nadpřirozeno, umožňuje tahat z hrobu zombie a popravuje tvory, kteří něco provedou. A jedna z těch, kdo to provádí, a zároveň hlavní postava, musí samozřejmě být mladá, krásná, sarkastická, drsná žena, typicky tvrďácká hrdinka, jíž jdou všichni po krku a ona se tím musí sama prostřílet. Jaké klišé. Na druhou stranu mě hned od začátku zaujaly drobné vtípky, Anitiny poznámky mimo přímou řeč a brzy jsem měla zájem zjistit co vraždí, zvlášť, když teď sleduji i třetí řadu AHS. Všichni ti tvorové byli něco, o čem jsem chtěla číst. A to, že Anita má vrozený vztah k mrtvým a pohybuje se kolem nich, mě povzbudilo v domnění, že by nemuselo jít o ucancaný upíří milostný příběh. Ostatně, Hamilton přinesla svou verzi nadpřirozena existujícího v lidském světě, a ta verze je zajímavá a určitě stojí za pozornost. Dost originálně oboje propojuje, už třeba jen volebním právem upírů, lykantropií branou jako regulérní nemoc, zákonem na ochranu zombie či sankčním systémem nemrtvých. To jsou detaily, kterými si mě celkem získala.

Přesto jsem si také snadno dokázala udržet odstup, protože Anita nebyla postava, s kterou bych se ztotožňovala. Příliš drsná, příliš tvrdohlavá, v mnoha případech by jí trocha diplomacie významně zahrála do karet, ale její vyhraněný postoj vše zkomplikoval. Příliš velká hra na zneuznanou hrdinku vlastně nestojící o uznání. Proto můžu říct i to, že vyprávění v první osobě mi nevadí, ale Anitin styl není zrovna to, čemu bych dávala přednost. Je živý a reálný. Čtenář v tom vidí vlastní vyjadřování. Alespoň já místy ano. Ale je moc strohý a "neknižní", což se trochu tluče s vyjadřováním popisu okolí a města. 

A druhá věc, která můj dojem kazí, je přece jen přítomnost milostného klišé v podobě nádherného, mocného, egoistického upíra. Nadpřirozeně detektivní linka je lepší a milostnou vidím jako zbytečnou. Pro samotnou zápletku nebyla důležitá, prakticky jen vyplňovala místo a dodávala postřeh z upírského života, ale k tomu bohatě stačila Anitina práce, jejímž prostřednictvím se čtenář do nového pořádku mohl zavrtat.

Určitě je tedy Rozesmátá mrtvola příjemný nadpřirozený oddech s policií v zádech, při němž jen doufám, že se ostatní díly série přidrží nastíněného stylu a nespadnou k upíří love story. I tomuto by prospělo, kdyby jí tam bylo méně.

Mé hodnocení: