Moira Martingal - Kanibalové

Originální název: Cannibal Killers

Rok vydání: 1993

Český překlad: 2001

Podnadpis: Životní osudy neblaze proslulých kanibalistických zabijáků, což mě zaujalo, a pak ještě obal, kde jsou vyobrazena ústa chystající se pozřít srdce, a lebky. A protože už jednu knihu o fenoménu kanibalismu a nejznámějších kanibalech vlastním, doufala jsem, že se mi dostane nějakého rozšíření a nebo jiné formy než encyklopedické, tedy pojaté prozaicky. To se celkem splnilo, ale ten zbytek už je jen ubohá nápodoba dobré literatury faktu. 

Kniha je rozdělena do několika kapitol, vždy uvedených dobovou kresbou a citací z děl od Shakespeara po markýze de Sade a ukončených snímky kanibalů, o nichž pojednává, a někdy jejich rodičů a obětí, včetně obětí po činu. To stále zní zajímavě. Nepochopila jsem, jaké kritérium rozhodlo o zařazení kterých osob do kterých kapitol, ale stále šlo vystopovat, že úvod se věnoval obecným příčinám kanibalství jako je hlad a krvavá náboženství či kmenové pověry, a pak se ze sadismu vyvolaného jak osobními predispozicemi, tak výchovou a prostředím s dominantními matkami v neutěšených životních podmínkách dostala autorka přes vrahy z kupodivu dobrých rodin, jimž vhodné startovací podmínky k pozitivní budoucnosti nepomohly, až k sexuálním násilníkům a vampyrismu.

Vždy, když rozebere některého z vrahů a pátrá po jeho motivech a vývoji, pokouší se také za pomoci odkazů na nejrůznější díla světových psychologů, sociologů, kriminalistů a právníků zmapovat, co ho mohlo k činu vést. Ne jen proč ho čin vzrušoval, ale co v něm na úplném začátku podnítilo touhu ubližovat, popřípadě přejít z ubližování hračkám a zvířatům na brutální únosy, zneužívání a masakrování lidí.

Jenže s tímto dobrým záměrem a skvělým tématem zatočila Martingal tvrdě po svém, hezky puritánsky, a korunu tomu nasadil absolutně neschopný překladatel, jehož práce stojí za belu starší než jen starou. Nejsem si úplně jistá, jestli on či autorka OPĚT nedokáže pochopit rozdíl mezi masovým a sériovým vrahem, ač se v úvodu chlubí, že na knize spolupracovala s odborníky z FBI a volně přístupné definice FBI tyto dva pojmy striktně odlišují (největší bomba byla obrat "vražedné série masového vraha"), ale zkomolit české názvy zahraničních děl, to je čistá práce překladatele. Texaským masakrem s pilou počínaje a knihou The Serial Killer přeloženou coby Masový vrah a netušením, že "agent Sterling" v Mlčení jehňátek je žena, konče.

Překladatel nicméně může udělat chyby, ale neznehodnotí jimi knihu jako takovou, která je stále celá v rukou autora, a kdyby šlo jen o tohle, byla bych schopná to prominout. Jenže styl Martingal je takový, že uvedené překladatelské bludy jsou to nejmenší. Celé dílo napsala tak tendenčně, že v podstatě v každé větě se snaží přehnaně vnutit čtenáři, aby uvedeného vraha nenáviděl. Kniha se tváří jako snaha o zmapování závažného a zajímavého fenoménu, ale objektivitě je na hony vzdálená. Martingal se doslova vyžívá v co největším zandělštěním obětí, zato vrahům bez okolků přidává stohy tendenčně negativních přívlastků, asi jako v bulvárním článku, a to zkrátka do faktického pojednání nepatří. Pokud má psát o reálných případech a zpracovat reálné příběhy, není možné přibarvovat si tak masivně věty spisovatelskými smyšlenkami. Umělecká licence by se měla držet v mezích a mimo bulvární styl. Bez ohledu na to, že je nesporný fakt, že spáchali ohavné činy a byla to monstra.

Další věcí, která knihu neskutečně degraduje, je autorčino protiřečení si a jedno tvrzení, s kterým nelze souhlasit, za druhým. Opravdu se mi hrubě nelíbí, že autorka velmi často píše tak, že vinu za sériové vrahy obecně hází na společnost, liberální přístup k sexu, pornografii, televizi, absenci otce v dospívání a ústup křesťanství, v další chvíli tvrdí, že rozhodně není možné ignorovat pachatele samotného a potvrzuje, že i když měl milující rodiče či prarodiče, kteří se snažili mu dát, co mohli, ozvala se jeho zvrácená duše, jen aby na další stránce znovu obvinila zevšednění sexu. A to zdaleka nejsou všechny chyby, nesrovnalosti a účelové zmínky, které mě při čtená silně nadzvedávaly a kvůli kterým jsem měla problém to vůbec dočíst.

Asi se dá říct, že když Martingal pouze popisuje příběhy vrahů, tedy spíš jejich trochu upravenou adaptaci, je to průměrné čtení. Ale jakmile se pustí do rozboru motivů, příčin kanibalismu a změn společnosti, už se to bez záchvatu číst nedá. Alespoň ale v levných knihách tenhle výblitek literatury stál pouhých 29 korun, a já se tak ráda zase vrátím k Rayi Blackovi a jeho rozsahem stejné, ale naprosto precizně zpracované kanibalské literatuře.

Mé hodnocení: