Originální název: The Lost World
Rok vydání: 1995
Český překlad: 1997
Poté katastrofě v Jurském parku otevíraném InGenem se snažili přeživší zapomenout, předstírat, že žádný ostrov s dinosaury neexistuje, a proplouvali dál svými životy. Třeba Ian Malcolm, kterého zvířata skoro zabila, se soustředil na výzkum matematické teorie chaosu a zajímavé téma vymírání druhů. Jenže najednou začnaly na kostarické pobřeží vlny vynášet zdechliny zvířat až podivně připomínající dinosaury, a to už si několik lidí nemohlo nechat ujít. Především po vědění hladový paleontolog Levine a po úspěchu a penězích hladový zloděj vědeckých objevů Dodgson. Zkrátka, odpoutejte se od druhého filmu, který vznikal ve stejné době jako vyšla kniha, protože je velice odlišný, a připravte se na pád do sice ne tak hluboké akce jako v prvním díle, ale do mnohem hlubší vědy.
Levine začal zkoumat tichomořské ostrovy, a i když ho Malcolm nejprve odbýval jako všechny ostatní, nakonec se nechal zlákat vidinou možného unikátního pozorování, pomocí kterého by lépe mohl porozumět fenoménu vymírání. A společně s technikem Thornem a jeho asistentem Eddiem Carrem odjel na ostrov Sorna. Dodgson naopak toužil získat zvířata k pokusům, a protože oba vědce odposlouchával, na ostrov vyrazil ve stejnou dobu. A když se ke všemu připletla i Malcolmova bývalá přítelkyně, zooložka Sarah Harding, a Arby a Kelly, Levinovi dětští asistenti ze školy, protože se potají schovali ve vozech mířících na ostrov, další katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat.
Levine odletěl o něco dřív než zbytek výpravy a prakticky okamžitě přišel o pomocníka i o zásoby kvůli překvapivému útoku carnotosaura. Dodgson zase při pokusu vyloupit hnízda rozzuřil dva tyranousaury, kteří mezi výpravami nedělají rozdíl a rozhodli se potrestat tu, na níž narazí první. Inteligentní raptoři si také brzy uvědomili, že jim na ostrov dorazila nová kořist. A vedle toho se Levine a Malcolm stále snažili přijít na to, co je s ostrovem špatně, a proč jim nevychází jejich předpoklady. Odhalí tedy nakonec, zda jde o unikátní ekosystém, který by mohl předvést vymírání druhů v přímém přenosu, zda se někde stala chyba, jež stála život nejen InGen, či fakt, že o životě člověk doopravdy stále nic neví? A vyváznou vůbec živí? Podle Iana je řád života samoorganizující. Jenže co když se v něm vyskytnou rušivé prvky a opět rozpoutají chaos?
Chaos nerozpoutají ve větách. Tento díl se čte stejně dobře jako první, je stejně srozumitelný, i když se zabývá docela pokročilou biologií, matematikou a filozofií, a to hlavně proto, že většinu vědeckých teorií vyslovených během pozorování ostrova Malcolm a Levine vysvětlují spolu se čtenáři i dětem. Jinak ale prý původně tato kniha vzniknout neměla, a je to na ní trochu znát.
Zdálo se mi především divné, že se Malcolm ani jednou nezmínil o ničem, co se stalo v prvním díle. Jako by tam vůbec nebyl a všechno o Isla Sorně tušil jen na základě drbů. Působilo to hrozně nekonzistentně a podivně. Na mnoha místech by se hodila zmínka, co viděl na Nublaru, protože by to významně pohnulo se situací. Ale první kniha jako by se ani nestala, nebo jako by absolutně nebral v potaz, co v ní zažil. Z podobného důvodu mě iritoval i Levine. Ten sice neměl žádné předchozí zkušenosti s dinosaury a Malcom mu nikdy neprozradil, že je InGen vyrobil, dokud je sám nenašel, ale také často zbytečně zadržoval své poznatky, choval se panovačně a protivně a jako by ignoroval zjevné nebezpečí. Naopak panovačné hysteriky dělal z Eddieho a Thornea, kteří se jediní chovali naprosto rozumně (a samozřejmě Sarah jako veterán v přežívání v divočině věděla, co dělá), a z dětí občas jen za to, že se chovají jako děti. To ani nemluvím o až karikaturních akcích Dodgsona.
Na druhou stranu, akce bylo v knize víc než dost, především v druhé části na ostrově, protože celkem dlouho trvalo, než se na něj dostali, a honičky s několika druhy dinosaurů jsem zhltla se spokojeností. A také se o nich něco dozvěděla. K tomu jsem stále bažila zjistit víc o nastolených tématech vymírání a chování, kterým Malcolm s Levinem docela rychle přicházeli na kloub, ale stále jen trousili poznámky, jak jim vše konečně dává smysl, ale nikdy neměli dost času nebo důkazů, aby se pustili do vysvětlování. Takže to i vypadalo, jako že ostrov skrývá nějaké ohromně zajímavé tajemství (nakonec nebylo zase tak zajímavé, ale perfektně splnilo účel). Vyloženě jsem litovala, že těch výkladů není víc.
Když jsem knihu četla poprvé, soustředila jsem se spíš na vyprávěný příběh o přistání na ostrově, kde nic nejde podle plánu a místo utajeného pozorování jsou aktéři vrženi do boje o život. Všechna filozoficko-biologická věda pod tím pro mě byla když ne nesrozumitelná, tak nezáživná. Ovšem teď se můj pohled změnil, o témata, jež Crichton řeší už v prvním díle a teď ještě hlouběji, se docela zajímám a všechny Malcolmovy přednášky o vymírání, vzorcích chování, učení, genetice, náhodách, chaosu a řádu mě hodně inspirovaly.
Nikdy jsem neměla sci-fi v oblíbených žánrech a nikdy jsem takovou literaturu nevyhledávala. Až když se mi do ruky dostala kniha Smyčka, jež naráží na mírně podobnou problematiku, a některé zmínky z Brownových děl, zjistila jsem, že pronikat do tajemství existence jako takové je nesmírně zajímavé, byť se jedná jen o pohled daných autorů. Když jsem se chystala zrecenzovat tuto knihu před pár lety, měla jsem přichystanou poznámku, že citáty o chaosu a ilustrační obrázky na začátku každé části jsou matoucí a někomu, kdo se v tom nevyzná, spousta věcí nedává smysl. Že je škoda, že tam není víc příběhového napětí a třeba i interakce Levinovy skupiny s Dodgsonem a že se mi nejvíc líbila scéna se záchranou tyranosauřího mláděte. Avšak to už vůbec neplatí, teď si ji s radostí přečtu znovu ze stejného důvodu, proč vůbec na ten ostrov jeli. Abych pozorovala, teoretizovala a dělala vlastní závěry o něčem, čemu vůbec nerozumíme.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat