Mezi stíny

Bylo mi řečeno, že bych mohla nakreslit nějaké temné, zaklínačské zátiší. Protože mi dochází půlka temper a na dokončení barevného obrázku s Bradavicemi potřebuju tempery. Já ovšem neměla tušení, co by mělo být temné, zaklínačské zátiší, tak jsem vzala uhlovou tužku, potom i uhel, a prostě nechala zběsile a bez velké kontroly jezdit ruku po čtvrtce. Nejdřív se tak objevil nějakým kmen, pak počáraný balvan, pak ten balvan nešel pořádně vytvarovat a začal mi připadat spíš jako otrhanec zezadu, a pak jsem si představila něco jako čaroděje nebo zaklínače na jeho marné cestě odnikud nikam, tedy spíš "monstra za mnou, nic přede mnou", a jak si ta ruka dělala co chtěla se stínováním a světlem, tak i něco jako postavu z dobré strany, která se právě zhmotnila skrze bílou mlhu pod svou kápí na hranici temnoty. Nebo něco takového. Prostě jsem hlavně chtěla vyzkoušet tu tužku, a jak jsem začala dělat na papír čáry bez velkého úmyslu, našel se i způsob, jak je vyložit. 

A pak jsem si konečně koupila fixační sprej, který funguje mnohem lépe než obyčejný lak na vlasy, ať se vám snaží nakecat cokoli (navíc mi lak na vlasy taky došel), takže jsem mohla výkres bez zadělání rukou, zdi a s trochou štěstí nejspíš všech těch knížek, šoupnout na zeď. Hned nad Zaklínače, když byl taky jednou z inspirací. Což chci ukázat, protože z odstupu ta kresba vypadá o dost lépe.