Mackenzie Cadenhead - Spáč

Originální název: The Sleeper
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2018

Dalším náhodným výběrem z knih zaslaných Dobrovským byl Spáč. A zatímco u Duchu domu Ashburnů jsem chválila super pojetí young adult hororu, tady jsem naprosto zděšená young adult hovadinou. Vážně, tohle nečtěte.

Sarah má problémy. Jednak se spánkem, během něhož se chová nekontrolovatelně, klidně ubližuje sobě i jiným a s její poruchou se pořád nikomu nedaří hnout. A jednak z toho má problémy ve své střední škole, nelítostné aréně sociálních žebříčků, protože jednou ve spánku nevědomky napadla kapitánku lakrosového týmu Gigi a ta se ji za to rozhodla naprosto znemožnit. Naštěstí začíná svítat naděje. Experimentální léčba, při níž se dokonce setká se stejně postiženým novým spolužákem Wesem. Oba dostanou nový lék, zdánlivě perfektně účinný, a Sarah má na dosah všechno. Pokoj od nočních příhod, pokoj ve škole, snového, sexy kluka, který jí rozumí jako nikdo jiný. A k tomu něco dalšího. Po lécích se jim totiž zdají stejné sny, nejprve na jakémsi snovém nádraží, kde je honí záhadní snoví Hořáci, potom dokážou nahlížet do cizích snů a potom do nich dokonce vstoupí. Přičemž jestliže si někdo další vzal stejný lék, můžou skočit přímo do jeho těla a ovládat ho ve skutečném světě. 

Oba to zprvu nadchne. Po všem, co Gigi a její parta Sarah vyvedla, ji napadne ideální pomsta. Stačí jim nenápadně podstrčit lék. Wes ji v tom jen povzbuzuje. Jenomže potom se ukáže, že Wesovi nejde tak docela o hloupé středoškolské přetahování. Má mnohem větší cíle. Nebezpečnější. A neštítí se vůbec ničeho, aby jich dosáhl, včetně útoku proti Sarah, když se jí to přestane líbit. Najednou už to není zábavná pomsta, najednou musí najít způsob, jak toho zdánlivě dokonalého kluka zastavit. 

Znělo by to takhle docela zajímavě. Zajímavá schopnost umožňující zajímavou zápletku, potenciál jsem jasně viděla. Otevření spousty otázek jako schopnosti, zneužívání bezmocnosti spících, nebo nebezpečně šikmá plocha spravedlivé pomsty a pocitu moci. O to se asi autorka i snažila. Jenže jí vyšla neskutečně plytká kniha s řadou vážných problémů. 

Předně absolutně nerozvinuté postavy. O hlavních dvou jsme věděli jen to, že mají poruchu spánku, Wes kvůli tomu cestoval po doktorech a mezi školami a všechny nesnáší, Sarah je strašně nepopulární a zároveň hodně populární a... existuje na střední škole. A Wes ještě má valchu jako bodybuilder a výrazné oči, protože povrchní hodnocení vzhledu je jediným popisem prakticky kohokoli. Netušíme nic o jejich zálibách, snech, nic moc o jejich minulosti, schopnostech, prospěchu, vlastně si sotva uděláme obrázek o jejich vyjadřování. Navzdory Sarah jako vypravěče. 

K tomu chybí jakékoli pozadí nebo rozvoj situací. Najednou se Wes objevil, z ničeho nic po sobě během vteřiny začali neskutečně jet, najednou nějak interagoval s ostatními, ačkoli k tomu nemohlo nic vést. Nikdo k ničemu neměl motiv. Místo toho se velká část knihy soustředila na vzájemnou nadrženost Wese a Sarah, vůbec nezáleželo na tom, jestli jejich jednání navazovalo na předchozí (absentující) vývoj. Samotná zápletka, schopnosti získané nelegální drogou zkombinovanou se specifickou spánkovou poruchou, byly úplně na pozadí. Vlastně na nich nezáleželo, Wes tu docela dobře mohl být nadaný hacker nebo kolem sebe mávat kanónem. V kombinaci s nedostatečným zaměřením i na to ostatní, tedy jak na rozvoj opravdového vztahu místo shůry padlé touhy, tak na rozvoj spirály propadání do temnoty, proto máme výsledek, kde se sice zápletka vypreparovat dá, jenže zpracování z ní udělalo knihu o ničem. 

Má to však podle mě svůj důvod. Autorka prý píše scénáře. A já si během čtení pořád říkala, že v seriálu pro puberťáky, kde by spoustu rozvoje nebo hloubky mohla dát i vizuální stránka, kde by plytkost dialogů neubližovala tolik, kde by nějaké pozadí poskytlo roztáhnutí na několik dílů, by to sedlo. Připadalo mi to skoro jako číst scénář k dílu něčeho od MTV nebo CW. Nicméně to vydala jako kraťoučkou knihu, a ta nemůže fungovat. To jediné zajímavé, cestování do snů, vkrádání do snů cizích, posedávání jejich těl, je skoro až okrajová záležitost, nahonem ji v závěru vysvětlí spoustou dobře znějících vědeckých slov, ale nezakryje pocit náhlého nápadu, jenž místo rozpracování rychle plácla do editoru. Zbytek zabírá naprosto mimoňské, špatně napsané středoškolské drama, kdy postavy už ani nepůsobí jako reální lidé, a nejhůř ze všeho záporák a objev protagonistky. Toho nechala autorka být tak stereotypně "kulte voči", až se z něj stala sex panna, jež je buď náhodně hnusná, náhodně flirtuje, náhodně chce... něco (co vůbec s těmi sny chtěl provádět? Kdo ví?) proto, že proto.

Mé hodnocení: