Darcy Coates - Duch domu Ashburnů

Originální název: The Haunting of Ashburn House
Rok vydání: 2016
Český překlad: 2019

Pořád mám ohromnou nálož knih, které jsem v Dobrovském dostala jako odměny, a nějak jsem se zasekla s jejich čtením. Vybrala jsem si tedy náhodnou bez jakéhokoli povědomí o obsahu. Velmi brzy se ukázalo, že to není žádný dobový román, ale příběh ze současnosti, a že je hororový. A fakt se mi líbil.

Adrienne zdědila po své pratetě Edith Ashburnové panství kousek za malebným městečkem. Nesmírně se jí to hodí, je to autorka na volné noze, po smrti matky, jejíž nákladná léčba spolkla většinu jejich financí, bydlela po kamarádech, a teď nemá skoro žádné prostředky a žádný majetek. Tohle by tak pro ni a jejího kocoura mohl být nový začátek. Dům je sice starý, trochu podivný. Například elektřina je zavedená jen v přízemí, a pokud se nechce denně plahočit hodinu tam a zpátky, musí používat stezku skrz les. Rovněž se nikdo nestaral o pozemky, pochopitelně, když Edith umřela v dobré stovce. Ovšem skoro hned ji ve městě uvítají sympatičtí sousedé, jsou ochotni Adrienne pomoci leccos zařídit, a vůbec, ona vždycky měla ráda taková romantická, starosvětská zákoutí. 

Jenže Edith vůbec neznala, vlastně jí matka její existenci tajila, a ona si matně vzpomínala jen na strašidelný odjezd z domu, když byla malá. Jediná vzpomínka na Ashburn. A ač si podle závěti a vzkazů v domě Edith představovala jako milou dámu, která jí opravdu chtěla pomoct, ukáže se i pravý opak. Po městě měla pověst podivínky, ke všem se chovala velice odměřeně, nikdy nikoho nenechala do domu vkročit, každý pátek v podkroví zapalovala svíčky. O domu se povídá hromada duchařských příběhů - všechny pramení z příšerného konce Edithiny rodiny před mnoha lety. Adrienne takovým řečem nejdřív vůbec nechtěla věřit. Jenomže jakmile přišel soumrak, ucítila, že něco skutečně není v pořádku. Všechny ty vyryté nápisy o zákazu zrcadel, zapalování svící, pamatování na mrtvou rodinu. Podivné záchvěvy pohybů v rodinných portrétech a za ztemnělými okny. Podivné klapání kostí. A co ten hrob pod domem? Nakonec Adrienne pochopí, že Edith byla zahalená tajemstvími, jaká by lidi ve městě ani se všemi jejich drby nemohla napadnout, a že pokud je neodhalí, mohl by duch domu Ashburnů rozsápat i ji.

Takže je to duchařina se záhadou. Poměrně rychle se ukážou náznaky nadpřirozených jevů v domě a kolem domu, naznačí se strašidlo a nutnost Adrienne se mu postavit. K tomu má všechny obvyklé stereotypy - částečně zavedenou elektřinu, kterou nepřátelská moc vyhazuje, ohromný, prázdný strašidelný dům plný strašidelných portrétů, nespočet temných koutů, žádný internet nebo telefonní signál, žádné auto, takže žádný způsob, jak se dovolat pomoci nebo včas utéct, hromady schodů, mrtvé příbuzné s evidentně děsivým tajemstvím, svíčky, oheň, podivné nehody nových známých, dokonce kocoura, který dokáže na nadpřirozené nebezpečí reagovat dřív než Adrienne a doplňovat atmosféru děsu. Kterou autorka dokázala parádně budovat. Když popsala první dva úkazy v lese, vlnu mocné síly, jak se přízrak probouzel, naprosto mě vtáhla. V tu chvíli nebylo pochyb o schopnostech autorky vybudovat opravdovou hrůzu, i když vlastně ještě ani nenaznačila, jaká je její podstata. A spolu s tím touhu ji odhalit. 

Těsně před půlkou tak také učinila a zjistili jsme, že se u domu probudil přízrak. Působil jako sám sebe si vědomý zombík, a já se začala bát. Okamžitě zmizelo napětí hrůzy z neznámého. Navíc se často stává, že při odhalení netvor přijde o veškerou strašidelnost a už jen sledujeme jednu z tisíce podobných řeží mezi ním a protagonistou. Vysvětlení, co tohohle netvora pohánělo, mi nakonec ani nepřišlo moc nápadité. Nicméně se autorce povedlo hned navázat skvělým budováním nové hrůzy ze známého. A novými otázkami, jako jestli je ta věc vážně Edith, proč je takovým netvorem, jestli může za všechno, co se děje, proč chce útočit na Adrienne, a hlavně proč to pořád nesedí s dalšími náznaky. Adrienne do toho totiž sbírala dostupné informace o domě a o dávném masakru rodiny Ashburnů a ji i čtenáře netrpělivě pálila bílá místa, ten poslední nedosažitelný detail, jenž by všechno nechal secvaknout. Co se týče atmosféry, záhady a hororové stránky, autorka ví, jak na to.

Mnohým nesedí celkový styl psaní. Mně se nakonec zalíbil. Označila bych to za young adult horor novelu, od čehož nečekáte závratné umění nebo důkladný rozvoj světa či psychiky. Většina, až na několik krátkých odstavců, byla z pohledu Adrienne. Občas se chovala moc "holčičkovsky naivně", místy udělala chybu v úsudku nebo jednání, jaká působila hodně zjevně umístěná pro zápletku, její myšlenkové pochody byly často... říkáte si ne, dospělý by se tak snad nechoval. Ideální pro čtenáře teprve dosahující k dospělosti. Nekomplikované, krátké. Jednoduchostí a větší povrchností postav se doplňovala fungující, děsivá záhada netvora, nebylo v tom venkoncem nic moc hlubokého, čtenáře s postavou autorka nestahovala pořád hlouběji a do vážné propasti. To za mě v young adult hororu funguje. Napínavé, přímočaré nadpřirozené dobrodružství se sbíráním střípků nápověd, soustředěné víc na události než postavy. To preferuji, vždycky mě víc zajímá pozadí představovaného světa a dějů než postavy. A závěr přesně v young adult duchu, kdy všechno zalila naprostá idylka. Činí to tak knihu ideální pro fajn zábavu. 

Mé hodnocení: