Eh, to byl tedy zase kousek! Tuto knihu jsem dostala od Dobrovského jako odměnu po nákupu, naštěstí jsem za ni tedy neplatila. Je totiž hrozně těžké číst něco z pohledu hlavní postavy, když je hlavní postava tak neuvěřitelně neschopná pí-. Bude to dlouhé, protože budu nadávat.
Na druhou stranu, Maggie je nekontrolovatelná, impulzivní střela. Zásadně nepřemýšlí, než jedná, a tak si všechno komplikuje. Je těžké najít dobrou práci, když z předchozí odejdete s takovým tyjátrem, jaký se jí povedl. Je těžké chodit na jógu, když si tam poprvé masivně prdnete a podruhé začnete chrápat. Je těžké přestat kouřit a pít, když jste brutálně závislá a odtahují se od vás kamarádky. Je těžké udělat cokoli, když si to nikdy nenaplánujete. A je prakticky nemožné u toho vydržet, pokud se o to budete snažit ze špatných důvodů.
Což bylo nejdřív docela dost vtipné. Maggiiny poznámky o jejím příteli, respektive jak vybuchla a dávala najevo, co všechno jí na něm vadí, jak se proto cítí, její švihlá přirovnání a mimoňské reakce. Třeba když ji nečekaně požádal o ruku, ačkoli předpokládala, jak i on vidí, že jejich vztah vyhořel, křičela, jak ji může žádat o ruku ve středu. A s očekáváním takového pokračování jsem se docela těšila na zbytek nedlouhé knížky. Zjevně to měl být pokus o sbírku trapasů doprovázející Maggiinu cestu za lepším životem. Jenomže pak se chování Maggie už jen horšilo. Čím víc jsem ji poznávala, tím víc se odhalovalo, jak se chová jako puberťačka, která neumí fungovat, a nejpozději kolem půlky už to byla jenom nesnesitelná blbka.
Impulzivita Maggie byla základním stavebním kamenem knihy, stejně jako přijetí, že je taková a že se prostě musí naučit s tím pracovat, bylo její vyústění. Jenže vše mezitím bylo na pár pořádných facek. Takovou ženskou bych nesnesla. Byla popsaná naprosto do extrémů. O ničem nepřemýšlí. Něco vidí, zejména na internetu, a bere to za pevnou realitu. Mozek jí nepropojuje informace. Sama píše vymyšlené popisy ke zdravotním doplňkům stravy, ale skočí po hubnoucích čajích, protože to přece funguje. Vším se nechá oblbnout. Je velice naivní, velice hloupý člověk, jenže na všechno nadává, protože je všechno vůči ní nespravedlivé. Prototyp nenáviděných uživatelů sociálních sítí, o nichž jsem nevěřila, že doopravdy žijí a je jim víc než 17. K tomu netuší, jak se o sebe postarat. Fňuká nad penězi, ale objednává si čtvero porcí dovážky po uklidňujících nákupech blbostí, s vědomím, že nemá na nájem, protože ze základů zajištění životních potřeb se naučila jenom ubalit cigaretu a je alkoholička.
Neumí se ani vyjádřit, ale do všeho se hrne a nezavře zobák, zatímco všichni, úplně všichni kromě jejích skoro stejně postižených kamarádek, jsou podle ní hrozní, nezajímaví, nudní, trapní se svými obyčejnými životy. A v tom se to schovává - když jsou všichni kolem příšerní, obvykle je to ona, kdo je příšerný. Velmi rychle poznáte, že stesky na nesnesitelné sourozence, trapné kolegy, harpyje a svině příbuzné, jsou stesky na poměrně normální lidi (kromě ujetého šéfa Thea) a ona je jen nemožná. Což, opět, si potřebovala uvědomit a byla podstata knihy, jenže v hrozně extrémní podobě. Neříkejte mi třeba, že byste si vůbec nevšimli, jak jdete do práce vyválení v kari, s jídlem ve vlasech, oblečením, co vypadá, jako byste se poblili, s příšerným zápachem, jen proto, že spěcháte, a soudili ostatní, že vás soudí? Z téhle části se mi navalovalo.
Maggie je prostě, jakmile prohlédnete její vlastní obraz o sobě samé, extrémně otravná fňukna. Všem závidí, bere za nespravedlivé, že ti, kdo něco dělají a neskáčou mezi zcela nepromyšlenými impulzy, o nichž dokonce VÍ, že jsou její problém, ale nic s nimi nedělá, se mají dobře a ona ne, a zkouší je napodobit maximálně tak, že zkopíruje, co vidí na instagramu. Nedokáže si s ničím poradit, ani to nezkouší. Jakmile se něco stane, přemýšlí o milionu pitomých scénářů přitažených za vlasy, místo aby dvě vteřiny počkala, vydechla a všimla si nápisu o centimetr níž (například neví, jak odemknout dveře v posilovně a její mozek ihned řve o mimozemských kapslích, zatímco na ni svítí kód). Zkrátka něco začne a vůbec nepřemýšlí, jak to funguje, jak se s tím zachází, jak to udělat správně, aby to bylo dobré i pro ni. Ne, raději si například při prvním běhu po dekádě napálí pás naplno, prohlásí, jak to ví mnohem líp než trenér, a hodí držku skoro s otřesem mozku. Jako by jí bylo pět, ve všech situacích.
Navíc se postupně začne ukazovat i jako mizerný člověk. Počáteční sympatie jsou pryč. V zaměstnání pravidelně kradla, dělá scény, všechny agresivně uráží, když se jí něco nelíbí, nikdy nic není její vina (například se rozhodla být jen tak vegan, takže na to druhý den zapomněla, objednala si neveganské jídlo, vzpomněla si, že je vegan, a seřvala číšníka i s manažerem, jak si dovolují servírovat jí neveganské), nepřijímá vůbec žádnou odpovědnost a lék na všechno je se ožrat.
Není schopná poslouchat nebo doopravdy vnímat ostatní a myslet na to, co říkají. Okamžitě reaguje na jedno slovo bez ohledu na všechno, včetně rozumu. Působí jako psychicky nemocná nebo postižená. K tomu má sice o trochu schopnější kamarádky, ale úplně stejně hloupé. Jdu v těhotenství na ultrazvuk na radiologii (?), takže se logicky celá svlíknu a roztáhnu nohy, protože jsem v životě o ultrazvuku neslyšela? A ve třetím měsíci tam vidím maličké schoulené miminko s prstíky a nožičkami? Na druhou stranu, předmětná dáma naletěla proplešatělému, sešlému šedesátníkovi na to, že je mu dvaatřicet nebo kolik, takže asi není na místě se divit.
Opakuji, Maggiina proměna spočívající v přijetí a zklidnění sama sebe v doprovodu trapasů byla pointa knihy. Vůbec ne špatná. Není to sice můj žánr, ovšem ukázat, jak si jde dát život do pořádku, ať jste jakkoli na dně, a jak je blbost dělat to kvůli sociálním sítím, je dobré. Ukázat proměnu Karen ve funkční ženu dává naději. Ani nekritizuji, jakým způsobem to autorka provedla, natož jak postupně odhalila všechny Maggiiny problémy a chyby, to se povedlo. Ale přiměla mě Maggie nesnášet, což všechno zkazilo. Maggie byla celý život zjevně hrozný, nezodpovědný, naivně hloupý, uřvaný člověk, jenž se neumí chovat jinak než jako buldozer, a to náhlé prozření nespasí. Stala se tak strašně nesympatickou a otravnou, než k prozření došla, až mi na tom nezáleželo. Nebyla jsem za její proměnu ráda (ani to nebyla proměna, jenom si zvykla na nový režim a náhle se cítila úžasně, zatímco její osobnost se nezměnila). Po přetrpění knihy jsem už totiž na konci neměla vůbec zájem mít s Maggie cokoli společného, včetně koukání na stránku, na které ji popisují. A to je pro mě propadák.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat