Pokud jsem to dohledala správně, tato kniha je prvním dílem trilogie o šíleném životě jejího autora, ale upřímně, nemám zájem shánět ostatní díly. Ne proto, že by byla špatná. Jen příliš brutální. A ještě zoufalejší o to, že je autobiografií.
Rodiče spadli k alkoholismu. Maminka začala mít násilné výbuchy. Nejdřív jen občas, potom vystartovala za každou hloupost a nakonec úplně bezdůvodně. Špatně se podíval, promluvil nebo nepromluvil, špatně se pohnul, následovaly pěsti, kopance, dokonce nůž. Přestala mu dávat jíst. Vypudila ho spát do sklepa. Nesměl se účastnit rodinných aktivit. Nesměl s nikým mluvit, s nikým si hrát. Nesměl nic mít. Musel oddřít všechnu práci v krkolomném tempu, nebo zase čekal trest. Přišel o jméno. A pak přišly její hry. Schválnosti, když ho nutila celé hodiny stát, uklízet v uzavřené místnosti, kde schválně vyrobila koktejl smrtících chemikálií, ležet hodiny pod studenou vodou a sotva se smět nadechnout. Hlídala mu čas sprintu do školy a ze školy. Kdykoli sehnal jídlo, nutila ho zvracet. Nechala ho chodit špinavého a smradlavého, donutila ho krást svačiny a peníze, aby ho za to mohla zase trestat. Aniž by Dave tušil proč, nebo aniž by mu někdo přišel na pomoc, protože i jeho rodina to vzdala. Jeho sourozenci se báli, aby nebyli dalším cílem, a jeho otec se raději poddal matce. Dokud se konečně neprobralo pár učitelů, kteří tehdy, v 70. letech, přes obvyklé zametání domácího násilí a týrání pod koberec, riskovali svou kariéru snahou zachránit život jednoho chlapce.
Všechno to Dave vypráví svýma tehdejšíma očima, tedy očima malého dítěte. Je tak nutné číst trochu mezi řádky, pokud se na situaci chcete podívat jako dospělí. Třeba fakt, že jeho matka byla vážně psychicky nemocná, vyplývá spíš mimochodem. Vedle toho si také všimnete, že oba rodiče byli vlastně alkoholici, což si Dave jako malé dítě neuvědomoval, a že otec byl naprostá troska, která selhala v tom nejzákladnějším, co má rodič udělat. Když jen svěsil hlavu, nechal matku, aby dělala, co chce, a pak prostě odešel, aniž by Daveovi jakkoli pomohl. To byla hrozná rána. Jelikož Dave tomu nerozuměl, musíte si sami k brutálnímu fyzickému dramatu dokreslovat i to vztahové. A matka zkrátka úplně ztratila zábrany a člověk nechápe, jak mohla všechny ty věci dělat.
Po zkušenostech se světem sice třeba i chápe týrání, to se děje pořád. Nicméně extrémně mě zarazila třeba scéna, kdy ho vážně pořezala, zřejmě ne tak úplně úmyslně, působila provinile, ale prakticky se neodvážila mu jakkoli pomoct a divím se, že to malý Dave přežil, když s tím musel žít zavřený ve sklepě, kde se odvažoval zapnout jenom čůrek vody, se špinavými hadry na převaz. Nebo také chápu, že ho náhodně vybrala a začala pomalu týrat, stejně jako její záchvaty, kdy se ho pokoušela skoro až mimochodem zabít, aniž by vlastně řešila, jestli se jí to povede. To byla zkrátka ona nemoc, dneska o tom víme hodně. Na druhou stranu její schválnosti a "režim" působily zase až moc plánovaně, aby to byla jen impulzivita. Takže tam muselo hrát roli mnoho faktorů, akorát Dave jako dítě se v tom samozřejmě nevyznal, takže ani my se o nich víc nedočteme. Můžeme jen odhadovat a být rádi, že jsme v tomhle nežili.
Navzdory tomu, jak je to hrozně krátká knížka psaná hrozně jednoduchým jazykem, tedy nešla přečíst rychle najednou. Daveovo utrpení zažívané doma, vůbec žádná úleva ve škole, jak ho jednak začali šikanovat kvůli vzhledu a k čemu se musel snižovat při hledání jídla (očekávané a stejně hrozné), tehdy neřešení domácího násilí, bylo všechno až příliš silné. Je neuvěřitelné, čím si Dave prošel a přesto dokázal vyrůst ve fungujícího člověka a dobrého rodiče. Nicméně je to tragický příběh, čtenář má tendenci z něj malého Dave prostě vytáhnout a obejmout a docela chápu, proč první kapitola pojednává hned o Davově vysvobození. Aby čtenář hned věděl, že to, čím se probírá po ní, dobře skončí.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat