Momentky z mého hraní simíků jsem tu už dlouho neuvedla. Neznamená to však, že je nehraju. Většinou to přichází ve vlnách, kdy pár týdnů zabiju půl víkendu hraním a kdy potom půl roku vůbec hru nezapnu. A tak se stalo i teď. Možná už mě nadšení opět opadá, dnes rozhodně, přitáhli jsme ke mně novou sedačku a rozebírali jsme starou, ta nová je přitom větší, takže musím přeorganizovat místnost, brácha mi k tomu rozšlápnul lampu, takže objednat novou, a na hraní by jeden nepomyslel. Ale doteď jsem si zase chvíli užívala, jak simíci blbnou.
Třeba si narazí záda, protože musí lézt na dětské atrakce v čarodějném domě.
Zatímco jejich děti, pro které je zábavní dům určený, vypouští na svobodu těžce nachytaný vzácný hmyz. Máš si na něj dohlížet.
"Leť než si máma prokřupne kostrč!"
Jindy zase hra jako obvykle blbne i sama o sobě. Nebo je to bezpřípojkový levitující e-komín? (Ten obdélníkový černý vývod.)
V jiné hře si zase můj simík Sam koupil rakev s Kostislavou, aby nemusel platit živému komorníkovi, protože nemá čas se sám starat o dům, zatímco Kostislava to dělá zdarma. A co všechno Kostislava pro dům dělá! Třeba opravuje elektrické spotřebiče a z nějakého důvodu, když dostane ránu proudem, změní se z obvyklé kostry na očouzenou živou siminiku.
Taky nedoceněně.
"Kostra! Jdi ode mě!"
"Já chtěla jenom pomoct, madam. Ale když na tom trváte, hezké hoření."
A nebo když se vypořádá s umírajícím paparazzi, vrhne se na nestydatého zloděje. Přímo vlastním tělem. (Bylo to v noci, tak jsem screeny trochu zesvětlila.)
A to jen proto, aby dům udržela v pořádku a beze škod a vílák Sam se o nic nemusel starat a mohl flirtovat s upírkama.
"To by ale neměl, takhle tě obtěžovat!"
Žádné komentáře:
Okomentovat