Této knihy jsem se trochu bála, už podle obálky mělo jít určitě o červenou knihovnu, a to většinou není nijak dobré a už vůbec ne pro mě. Proto nevím, proč mi je Dobrovský pořád přihazuje k dárkům. Také tu na podobné knihy často nadávám. Tento první díl trilogie Pink Tattoo (jak chápu, tak každý díl se má věnovat jiné ženě, která se po nepříjemných hrátkách osudu ocitne ve stejném tetovacím salonu) však zrovna úplně špatný nebyl, a byť nebudu shánět zbývající díly, asi si ho lze užít.
Malvína proto nechá dívku i malého bydlet ve svém prostorném domě, formálně jako placenou hospodyni, takže Lilianě najednou nic nechybí, jejich přátelství se ještě utuží, a především začnou oba rychle rozkvétat, když se poprvé konečně mohou nadechnout. K tomu Malvína rozhodne, že se obě nechají tetovat. V salóně se Liliana seznámí s dalším osudovým člověkem, tatérem Matyášem. A po svobodném nadechnutí náhle začne toužit i po něčem víc. Po roztažení křídel a novém životě. Jenže je toho vůbec schopná, když se z ní Matějovi povedlo udělat trosku bez sebeúcty, přesvědčenou, jak ji nikdo nemůže milovat a ona si nemůže nic nárokovat? S obavou, že svérázný Mat ji nebude chtít, pokud se dozví její příběh? Navíc, když je jeho součástí jako onen rytíř na bílém koni, který ji tehdy onoho osudného večera před Matějem náhodou zachránil, aniž by si to uvědomoval?
Navzdory prohlašování v anotaci, jaký je to strhující emotivní román, je to vlastně jen úplně obyčejná, velice jednoduchá fantazie, jak po naprostém debilovi potká Lilka sexy drsného medvěda, ten jí ukáže lepší život, bude naprosto bezproblémový, bude zbožňovat její dítě, bude ochranářský princ, zároveň jí pomůže vyrůst sama za sebe a stane se z nich zcela oddaná ideální dvojice, jaká překoná pár škobrtnutí spočívající v nedorozumění nebo v setkání s Matějem, a i "drasticky napínavý" závěr. Což je za mě naprosto klasický a naprosto v pohodě dámský eskapismus, byť místy trochu přehnaně sluníčkový. Třeba Oskar, z jehož problému se vyklubal vysoce funkční autismus, je po deseti vteřinách nejlepší zcela otevřený kamarád všech kladných postav. Nic komplikovaného, výjevy ze života, jaké se dějí všude, jak zlé tak dobré, žádná zvláštní hloubka. Trochu víc je vnitřně rozpracovaná jen Lilka v souvislosti s prožitým domácím násilím a naznačeně objekt jejího milostného zájmu. Problémy jsou rychlé, objeví se a hned mizí, pořád se točí kolem toho samého. Neděje se nic moc. Vlastně nevím, kde se tam vzalo 300 stran.
Pro tento žánr naprosto v pořádku. Autorka tvrdí, že je to příběh o přijetí a síle, což je nepochybně pravda. Liliana se rozhodně musela naučit přijmout svou minulost, sama sebe a najít sílu začít nový a lepší život, vůbec se dopracovat k přiznání, že za něj stojí. I když je to asi jedno a to samé jak přes kopírák s ohromnou spoustou knih tohoto žánru. Oddechovka, jaká neurazí, dokonce mnoho čtenářů i nadchne pro další díl. K tomu si myslím, že je to velice vhodné čtení pro každého, kdo hledá, jak přistupovat k oběti domácího násilí, zejména pro ty, kdo mají tendenci akorát mektat něco o tom, jak měla prostě odejít. Protože je to byť přehnaně růžová, přesto dobrá ukázka správné podoby podpory přátel.
Trochu mi vadily jen útržky písniček na začátku každé kapitoly, protože často v textech nevidím smysl, nechápu, co tím chtěl dotyčný říct, nejsem vůbec na poezii a fungují pro mě jako bezobsažná výplň. A pak ještě jedna věc. Sex scény nebyly tak mizerné, jako často bývají. Jednak se autorce docela podařilo napsat dlouhou snahu o navázání sexuálního vztahu po velmi traumatických letech, včetně neúspěšných pokusů a problémů, jaké takový stav doprovází. Také si většinou slušně poradila s názvoslovím, vyhnula se vulgární zkratce, i když balancovala na tenké hranici poetičtějšího vkusu a infantilnosti. Jenže někdy jí do textu ujel výraz i dost prapodivný. Vlhké plátky? Dotýkal se jejích VLHKÝCH PLÁTKŮ?!
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat