Ač mám postavu Holly Gibneyové v jiných Kingových dílech ráda coby vedlejší svéráznou dámu, tuto knihu, kde je postavou hlavní, jsem trochu odkládala a pořídila si ji až k Vánocům, když měli v Levných knihách kingovskou záplavu. Nečekala jsem, že by se mi nelíbila, a nepletla jsem se, přesto mám určité výhrady, jaké, jak jsem zjistila, jsou u této knihy docela časté.
Do toho se jí ozve Panny Dahlová. Pohřešuje svou dceru a policie, nyní naprosto paralyzovaná situací a podstavem, s tím nic nedělá. Podle nich prostě odešla z domova, což se nikomu, kdo ji znal, vůbec nezdá. Holly se případu chopí (s drobnou pomocí Jeroma) a skutečně brzy narazí na nesrovnalosti poukazující na to, že slečnu Dahlovou spíš někdo unesl. Při svém pátrání k tomu objeví víc pohřešovaných nebo jednoduše zmizelých lidí spatřených kolem stejné části městského parku. Z prostého zjišťování, jestli mladá žena s komplikovaným vztahem s matkou, podobně jako Holly, odešla, nebo jí někdo ublížil, se klube podezření na řádění sériového vraha. Jenže to Holly netuší, co kniha čtenáři od počátku předkládá paralelně s jejím postupem - kousek od parku žijí staří profesoři Harrisovi, zcela přesvědčeni o účinném léku na stárnutí. Jenže je to lék, jaký by většina světa hrubě odsoudila, a tak své tajemství pečlivě střeží, hlídají každý svůj krok, zastírají každou stopu a jsou naprosto nelítostní. A navíc jim do karet dlouho hraje ještě štěstí - Holly a Robinsonovi mají svých starostí nad hlavu, a tak jim snadno spousta věcí unikne. Některé z nich přitom mohou být naprosto osudné.
Tedy je to další detektivka a na ty má King opravdu talent. Podle mě jsou lepší než jeho horory, ač k nim nepřistupuje klasicky s postupně se odkrývající záhadou. Naopak čtenáři ukáže všechny karty a nechá ho sledovat, jak záhadu odkrývají jen kladné postavy, zatímco ty záporné se snaží zachránit si krk. Což znamená, že místy není zrovna subtilní, ne že by jen naznačoval a zacházel s textem opatrně, aby neprozradil příliš. Na druhou stranu tím přináší jiný druh napětí - sledovat obě strany najednou a čekat, která bude mít navrch, vidět chyby, sledovat, jak někdo kráčí do pasti, jak stačila jedna malá drobnost nebo pár vteřin a všechno mohlo zapadnout na své místo. To mě bavilo.
Líbilo se mi hlavně, jak velmi brzy měli Holly, Jerome i Barbara nevědomky hromadu indicií ukazující na Harrisovy. Pokud by si Barbara a Holly důkladně popovídaly o tom, co je teď zajímá, co divného zažily, nebo by Barbara doopravdy vnímala, co jí Holly nebo Jerome říkají o případu, mohli je odhalit v několika minutách. Jenže King jim do toho neustále házel vidle. Barbaru zajímaly jen její básně, zmizela do svého světa, hroutila se kvůli své mentorce, zoufale tajila práci na básnickém projektu, takže s nikým nemluvila a k vyšetřování ji nikdo netahal. Holly zase nechtěla nikomu nic předčasně sdělovat pro případ, že by se pletla, takže v zásadních okamžicích nikdo nevěděl, kde může být, co jí může hrozit, na koho se zaměřila, kam uložila důkazy. Vlastně byli extrémně opatrní, aby ostatní náhodou ani trošku neobtěžovali. Což bylo víceméně správně frustrující. Stejně jako záporáci Harrisovi byli správně frustrující. Mimořádně mě znechucovali a rozčilovali svými činy, arogancí, avšak působili dost opravdově. Ačkoli někdy už to bylo až moc frustrující. Sem tam mi "pauza", kdy postava nemohla udělat poslední krok kvůli prkotině, nebo si něčeho nevšimla, protože jí něco úplnou náhodou odvedlo pozornost, přišla až moc bijící do očí, vložená až absurdně na sílu, jako by King tak moc chtěl nevědomost postav prodloužit, až je nenechal pořádně myslet. Někdy byl prostě zásah autora příliš znát.
Na druhou stranu v knize bylo i dost ne úplně nejlepších voleb a "nesprávná" frustrace. Třeba bylo hodně poznat, že King už nemá představu, jak mluví a na co odkazují současné děti, takže ty jeho znějí jako vypadlé z časů dávno minulých. A naopak se silně opřel do odkazů na dobu, kdy se odehrává děj, tedy do COVIDu a konec Trumpova prezidentství. Jenže to tam tahal až zbytečně moc, v jiných dílech myslím skutečný svět tak silně nezmiňoval - což by nebylo samo o sobě špatné, kdyby tato okolnost měla důležitý dopad na děj, což zrovna neměla, a kdyby přes COVID místy z Holly nedělal až skoro její vlastní karikaturu.
Holly si mě získala svou skoro autistickou specifičností, svými ujetými zvyky, svými problémy s lidmi, byla mi tak hodně blízká, když byla vedlejší postavou v některých jiných knihách. Jenže tady v centru dění ji udělal až tak specifickou v tak specifické situaci, že o ní neměl úplně moc co psát. Tudíž zveličoval, ještě přihodil, jak jí matka a strýc lhali o osudu peněz a ona teď zdědila miliony... Jenže ani to nebylo podstatné pro děj a s ničím nesouviselo. Taková podzápletka mě nevzala. Byla to asi snaha Holly přiblížit jako hlavní postavu, dát jí život mimo vyšetřování případu, protože Holly nežije "klasický normální" život, ale nefungovalo to. Ve výsledku jen potvrzuje, že vedlejší postavy (jako právě Holly z trilogie s Billem Hodgesem) se často stanou masivně oblíbené právě proto, že jsou jen vedlejší, ne navzdory tomu, a jakmile dostanou vlastní dílo, už tak super nebývají.
Nicméně jsem si rozhodně užívala napětí, ani tohle mi zážitek nezkazilo nijak zvlášť. Po delší době to byla kniha, kterou jsem nechtěla odkládat. Ať už mě rozčilovala úmyslně, hlavně kvůli úžasně šíleným starým kanibalským vrahům a jejich přesvědčení, nebo neúmyslně, když se mi něco místy zdálo moc na sílu, naplno mě bavila.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat