Orlík

Minulou sobotu jsme byli na Orlíku. Znáte to, vyrazit si s rodinou, zbavit se pár mrtvol a tak. Pěkně jsem se tam spálila, ale když to srovnám s dneškem, kdy tu sedím ve svetru a prádlo mi schne už dva dny bez jediné indikace toho, že by chtělo konečně uschnout, asi to bylo příjemnější. I když, nebyl to jen Orlík. Nejprve jsme zastavili v Čimelicích na výstavě květin. Žhavé slunce mezi záhony a květináči, perné dusno ve sklenících. Ale barvy, tvary, květy a vůně za to stály, a nákup kaktusů, třešní, popínavek a klobouku pro mě taky. Nikdy jsem nenosila klobouky. Nedávno jsem si koupila jeden, takový ten velký, kdy se vám krempa vlní kolem hlavy, ale zatímco na nákupech se sourozenci, kde obvykle neustále blbneme, mi ani nepřišlo, že ho mám, nosit ho i běžně chce víc odvahy. Ta moje přitom zatím zůstává u výrazných rtěnek. Teď jsem si však koupila menší, letní, klasický, a vlastně se mi líbilo mít ho na hlavě. Takže se samozřejmě počasí obrátilo v podzim, protože nemůžu nosit něco nového, co bych opravdu nosit chtěla. To je jak když si koupím super jarní bundu, protože je jaro a ani ne dvacet stupňů, a udeří vedra, jež nepoleví měsíce, takže v té bundě bych se upekla a dostanu se do ní až na podzim.

Jinak to samozřejmě bylo fajn. Vážně mi v nejmenším nevadilo procházet se mezi kytkami, ani procházet davem. Měla jsem jiný problém - neumím se courat. Chodím docela rychle a vážně se neumím šinout rychlostí postiženého šneka. Takže jsem měla na výběr buďto chodit jak kdybych byla na Měsíci, nebo každých sto metrů zastavovat a čekat, až mě naše skupinka dojde. Doopravdy jsem nedokázala držet rychlost pět metrů za minutu.

Proto byla úleva, když jsme z Čimelic zamířili na Orlík (zatímco nás třešeň zmírající vedrem utiskovala na zadním sedadle), kde už jsem se o rychlost starat nemusela - nasedli jsme totiž na vyhlídkovou plavbu ke Zvíkovu a zpátky. Jen jsem nemohla očekávat naplnění svých nadějí, že bych se vůbec podívala do Zvíkova nebo Orlíku, když jsem z celé skupiny byla jediná, koho by prohlídka Zvíkova nebo Orlíku zajímala. Hrady mám ráda. Ale co už. Nestěžuju si. Plavba byla příjemná, přírodu mám ráda taky a tady byla příroda všude kolem, zajímavé přinejmenším bylo sledovat, jak je na skalách smutně vyznačený úbytek vody, a stejně tak se mi líbí na výletních lodích. Snad jen škoda, že loď měla zasklená okna, takže se tam hodně odráželo, a že bylo tak jasno, až jsem se snad poprvé musela snažit snížit u fotek jas. Ne, že by to pomohlo.