Původní název: Badhytten
Rok vydání: 2015
Český překlad: 2018
Je to první díl ze série Vraždy ve Falsterbo, ale příběh v něm je uzavřený a funguje jako samostatná kniha. Jako kterou jsem ji také dostala od Dobrovského a dost se mi líbila. Navzdory tomu, že je to série vražd v jednom švédském městě, to totiž není thriller, úplně moc vážně ne ani detektivka, nejvíc ze všeho je to hezky absurdní komedie.
Smrt vyšetřují Lisa a Mårten, jediní policisté na místním oddělení, dobří přátelé provinilých důchodců i Fredrika. Sice rychle přijdou na to, že to zjevně byla vražda, jenže ještě nikdy vraždu nevyšetřovali a mezi policejní elitu se nepočítají. Takže není těžké, aby se stopy po důchodcích hezky rychle ztratily, navíc, když Silfverstolpeho nakonec zabil kovový předmět, žádný golfový míček, ale jen se tím otevře otázka, kdo v poklidné čtvrti plné bohatých starousedlíků mohl bezohledně udeřit. A ne jednou, pár dní na to se na pláži najde mrtvola starosty. Policie tak musí odkrývat spletité obchodní a finanční pletichy a mezi podezřelými, kde se ocitnou okradení investoři, zhrzené bývalé lásky, podvádějící manželky a v jednu chvíli dokonce i mezinárodní únosci drahých koní, najít pravého pachatele. S tím, že se čtveřice důchodců do vyšetřování neustále plete, Mårtenovi ho komplikují domácí problémy a příliš velká snaha najít ve své práci vzrušení, Fredrikovi kocovina, nedostatek spánku a nutnost neustále zahlazovat Egonovy průšvihy, a Lise to, že musí celý tento ansámbl včetně své malé dcerky udržet v šachu.
Je zábava pozorovat, jak se policie snaží na tohle přijít, a jak se zase důchodci snaží zakrýt svou účast, a vedle toho jak si všichni žijí své p(r)opletené životy. Každý svým vlastním, komediálním stylem a osobností. Lisa je asi "nejnormálnější", jenže v policejní práci nezkušená. Mårten naopak nenechá čtenáře vydechnout svou nekompetentností a touhou po akci, a vedle toho rodinnými problémy, které nezapomenutelně ústí ve videohovor ve výročí svatby, při němž shromáždí všechny přátele, aby popřáli jeho ženě, která zatím nic nevěda stojí připravená u tyče, aby mu předvedla stritpýz. Fredrik se marně snaží protestovat, že už několik nocí nespal a je schopný sotva vnímat, co po něm všichni chtějí, natož jim pomáhat s vyšetřováním vraždy, kterou musel taky pomáhat zakrývat. A samozřejmě čtveřice hašteřivých důchodců, kteří už se pomalu vracejí do dětství, takže je pro ně všechno pochopitelně nepochopitelné a kam jdou, tam způsobí zmatek. Ale jsou všichni dobrosrdeční, každý má nějakou svou zvláštnůstku, nikomu ublížit nechtějí, a to, že si třeba Egon s Ragnarem v jednu chvíli spletou milionového hřebce s losem k odlovu, zatáhnou do maléru další kopici lidí a vyšetřování na chvíli svedou na falešnou stopu s únosem a pojišťovacím podvodem, se jim určitě dá odpustit?
Zkrátka tyto scénky baví, ať už v nich vystupuje kdokoli, a mezi těmito postavami se mi líbí. Jejich život se odehrává v několika málo dnech po vraždě na celkem malém prostoru, v docela krátkých kapitolách uvozených vždy datem a místem. Přitom jako bych to živě viděla, třeba scéna, kdy Egon naprosto ignoruje, jak mu Fredrik zděšeně říká, do jakého průšvihu spadli na golfovém hřišti, protože musí vyndat z trouby bochánky a nalít čaj a to má přece přednost. Naprosto vystřižené z běžného života všude kolem. Tedy až na tu vraždu. Vyšetřovaný zločin k tomu také není nijak neuvěřitelný, vlastně je docela jednoduchý, s prostým motivem, vyšetřování postupuje po logických podezřelých logickými kroky, jen to policisté malinko vořou a nakonec je zachrání souhra náhod odvíjející se kupodivu právě od Egonových a Ragnarových šílených nápadů.
Což je zase ta absurdní část, nerealistická, ale v komedii potřebná a tady funguje. Není to nijak přehnané, nejsme zrovna na úrovni Jonase Jonassona, kde jeho ztřeštěné postavy nevědomky ovlivňují celosvětové dění. Tady autoři jen sem tam trošku ubírají, trošku přidávají a nenechávají postavy moc vážné, aby se čtenář mohl zasmát.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat